úterý 22. srpna 2017

RunTour Liberec 2017

Sobota 19.8.2017
 
Nějak jsem si vzpomněla, jak se mi před čtyřmi lety líbilo na RunTour v Liberci, a tak jsem se o předposledním srpnovém víkendu rozhodla do města pod Ještědem vydat znovu :-).
 

Gustík si zase užívá Rákosníčkův dětský běh. Mastí to nahoru i dolů. Předvádí naprosto famózní výkon, čímž si výrazně, o bezmála minutu a půl(!), vylepšuje svůj dosavadní osobní rekord na půlkilometrové distanci.
 
 
 
Je šikovný. Neustále dělá pokroky. I s Rákosníčkem už si v cíli plácne ;-).
 

Velmi tady postrádám tradičního moderátora. Pro mě je prostě jedinečný a nenahraditelný. Snad se u něho jedná pouze o jednorázovou absenci.

Již při rozklusání cítím, že mi hodně zatuhlé nohy dnes příliš dobře nepoběží.

Do startu zbývají tři minuty. Svítí sluníčko, vzduch nad našimi hlavami víří létající kamera a z reproduktorů hraje nádherná písnička. Úžasný okamžik :-).

Hned v úvodním táhlém stoupání se odděluje zrno od plev. Trať je o něco náročnější než v Mostě při Night Runu. Zatímco tam čekalo to nejtěžší jen na začátku, tady je dost zvlněná celá první polovina závodu plus závěrečný výběh do cíle. Sice neběžím takovou hranu jako před týdnem, ale rozhodně se neflákám. Makám, co to jde. Jedná se o další parádní trénink.

Cedule hlásí, že za tři minuty vyletí ptáček. To mě v tuhle chvíli opravdu zajímá! :-)


Nejrychlejší holky mi utekly, avšak jednu vidím pořád před sebou. V seběhu se na ní dotahuji, ale kvůli kluzkému povrchu v této pasáži raději trochu zpomaluji, pročež se mi opět vzdaluje. Na šutrech a vlhkých kořenech je třeba pořádně zvedat nohy.

Vyhlížím třetí kilometr a najednou koukám čtvrtý! Tohle pokaždé potěší :-).

S pohledem upřeným na blížící se kopcovité finále jakoby se nohy netěšily, ale jde to. Krátké frekvenční krůčky, mačkám se a předbíhám onu běžkyni :-).

Stejně jako v Olomouci obsazuji pěkné páté místo. Bedna na RunTour pro mě vždycky byla sci-fi. A pořád je :-). Jenom už ne tak velké.
 
Při fandění desítkářům pociťuji trošku lítost, že jsem běžela jenom jedno kolo. Příště bych si tu chtěla dát dvě :-).

úterý 15. srpna 2017

Night Run Most - AVON běh 2017

Sobota 12.8.2017

Gustík se v Mostě poprvé účastní Innogy Kids Cupu. Když si mrňata ve startovním koridoru v rámci předzávodního rozcvičení hrají na honěnou, je na ně kouzelný pohled :-).
 

Já si opět pro zpestření a jako trénink rychlosti volím pětku.


Již od úplného začátku do toho jdu zostra. Stoupání na prvním kilometru zdolávám s velkou chutí a potěšením :-). Nepřipadá mi tak hrozivé jako před rokem. Při seběhu se mi pak šíleně klepou nohy, jak dostávají zabrat.

Po celou dobu mám na dosah Lenku Švábíkovou. Borkyni, co vybíhá schody světových mrakodrapů. Co vím, tak tenhle seriál objíždí celý a obvykle vyhrává :-D. V závěru mi však schází větší vůle se překonat a jít do ní, což je ovšem právě tím, co závody rozhoduje... Jsem měkká.


Výsledný čas o třiatřicet vteřin rychlejší než loni, trať tentokrát navíc o nějakých tři sta metrů delší. Asi se trošku projevuje, že běhám s kočárkem ráda do kopce. :-)


 

úterý 8. srpna 2017

Chomutovský půlmaraton 2017

Pondělí 31.7.2017

Zase si málem neplánovaně protáhnu trénink. Vyšší moc je naštěstí proti. Člověk by neměl pět dní před půlmaratonem příliš bláznit :-).


Sobota 5.8.2017

Vzhledem ke svému nomádskému způsobu života považuji kdejaký půlmaraton za svůj domácí :-). Ovšem půlmaraton v Chomutově - to je něco! Tady mě přece jenom zná nejvíc lidí.

Start a cíl na náměstí 1. Máje. O tom jsem vlastně vždycky snila, ale zdálo se to jako naprosté sci-fi.


Již od rána to vypadá na velmi teplý slunečný den, a tak se rozhoduji běžet bez tílka. Aspoň si opálím ten svůj velký tlustý břich :-D.


První kilometr po startu vede po ulici Palackého, což znamená, že je hodně rychlý a tudíž to i asi možná trošku přepaluji, ale co. Kdo chce uspět musí mít odvahu nebát se to zkusit. Co s bramborami... :-)

Trasa nás postupně zavádí do všech turisticky zajímavých lokalit města. Po zarostlém bývalém škvárovém hřišti probíháme zooparkem včetně skanzenu Stará Ves. V pasážích vedoucích stínem pod korunami stromů je příjemně. Mimo ně to však již pěkně připaluje. A nohy tuhnou.

Cestou do Bezručova údolí dochází k úspěšnému použití psychologické zbraně. "To je vedro, co?" prohodí nějaká Veronika v okamžiku, kdy se objeví vedle mě. "Jo, je." odvětím zadýchaně. Je dobrá. A já čtvrtá :-(.

Vzpomínám na výraz Mo Faraha tři sta metrů před cílem včerejší desítky na atletickém mistrovství světa v Londýně. Z jeho tváře se dalo vyčíst, že už absolutně nemůže, když v tom ze sebe vydoloval cosi  neuvěřitelně silného, co ho dovedlo k dalšímu titulu.

Běžela bych až na Prvák, ale už u bunkru nás posílají zpátky dolů. Potkáváme se zde v protisměru běžícími závodníky. Mám z nich velkou radost. Je jich hodně :-). Trať jsem si předtím prohlédla jen zběžně, proto mě párkrát překvapí, kudy přesně běžíme nebo jak šikovně jsou vyřešené přeběhy a uzavírky hlavních silnic.

Na občerstvovací stanici na čtrnáctém kilometru se nezvládám občerstvit. Ani na druhý pokus si prostě nedokážu převzít kelímek s pitím. Ajaj :-(.


Když se po delším seběhu objevuje mírné stoupání, prožívám krizi. Chvilku to vypadá, že krapet stahuji třetí ženu před sebou, ale v posledních šesti kilometrech jsem hotová. "Ještě rychleji, rychleji, rychleji!" Jo kdyby to bylo tak jednoduché chlapečku :-). Jak já se těším na dvě nadcházející sprinterské pětky.

Při průběhu Kamenčákem si uvědomuji, jaký obrovský potenciál tady je. Proč tu není taková běžecká akce už dávno.


Také bych po vzoru návštěvníků jezera nejraději okamžitě zahučela do vody, ale nemůžu. Čeká mě zdolat poslední stoupání na Zadní Vinohrady. Je mi špatně. Chci více rozpohybovat nohy, ale nedaří se mi to :-(. Zjišťuji, že si v hlavě neustále počítám. Už jsem na čísle sedmdesát. A dost!

Za zimním stadionem chybí značení. Navíc zrovna nevidím nikoho před sebou ani za sebou. Po chvilce nejistoty zjišťuji, že běžím správně. Uff. Zabloudit doma, to snad ne :-D.

Znovu na Kamenčák a hurá do cíle. 1:36:40 hod. Můj druhý nejrychlejší půlmaraton. Na to jak mizerně se mi dnes běželo, jsem spokojená :-). Nechala jsem za sebou několik lidí, kteří v minulosti vždy doběhli přede mnou.

Motá se mi hlava. Mám žízeň, ale tělo odmítá přijímat tekutiny. Ze sluníčka jsem pěkně přehřátá. Chci vyklusat, ale stále se nějak nemůžu rozběhnout, a tak jen jdu a povzbuzuji ostatní. Vyčerpává mě už jenom to tleskání. Fandění se pro mě stává největším zážitkem dnešního dne. Oni jsou tak úžasní! :-) Jsem na ně na všechny hrdá. A nejvíc na pořadatele. Díky moc! :-) 👍


Odměňuji se melounem. Brambory si dám jindy ;-).


Úterý 8.8.2017

Na zítra. S cuketou :-).