sobota 22. července 2017

Proběhaný kočárek

Sobota 22.7.2017

Jednou se mi podařilo prochodit boty, ale tohle jsem ještě neviděla... :-D


Naštěstí už si ho umím sama opravit ;-). S osvojením této dovednosti jsem pocítila slastnou nezávislost. Nicméně na aretaci předního kolečka u kočárku jsem stále krátká.

Až je mi líto ten plášť vyhazovat. Tolik jsme toho spolu zažili :-).

úterý 18. července 2017

RunTour Olomouc 2017

Čtvrtek 13.7.2017

Jako správní runtouráci přijíždíme do Olomouce již ve čtvrtek, abychom zde s Augustýnkem strávili krásný prodloužený víkend :-).

Večer jdu na TRX. Vím, že dva dny před závodem to není úplně vhodné, ale když ho mám teď zdarma, baví mě a Gustíkovi se na tréninku líbí... :-) Jak mi to tělo najednou celé ztěžklo :-D.

Pátek 14.7.2017

Klušu s neběžeckým kočárkem "šmrdlákem" trošku delší vzdálenost než jsem původně zamýšlela. Když se však přede mnou v dálce tyčí úchvatné panorama Svatého kopečku a dítko poklidně spí, proč nevyužít kouzla okamžiku a nepřidat si okruh navíc... :-)

K obědu si dávám tuňákový steak. To budu mít zítra síly ;-).

Ve Smetanových sadech už se vše začíná chystat.


Sobota 15.7.2017

Po pěkné polední dešťové spršce zahajují závodní program dětské běhy.


Gustík utíká tak rychle, až mu z toho padají kalhoty :-D. Pět set metrů představuje pro dvouleté dítě pořádnou štreku, jakmile se ale ocitá v závěrečné rovince, rozdává úsměvy na všechny strany, tleská a drtí přitom jednoho soupeře za druhým. Prostě si to užívá :-).

 
Před cílem sice při pohledu na Rákosníčka znovu na chvíli zaváhá, ale tentokrát stojí maskot dostatečně vzadu, takže se opět rozbíhá a o více než minutu překonává svůj osobní rekord z Ústí nad Labem :-).

To já od sebe dnes neočekávám nic převratného. Tělo mám celé rozlámané, nohy namožené. Závod proto pojímám spíše tréninkově s cílem dokončit ho v čase pod pětačtyřicet minut.


V úvodu běžím se dvěma holkama. Po třech kilometrech se jedné z nich vzdaluji. Ta druhá zase pro změnu utíká mě. Rozvázala se jí tkanička u boty a než aby zastavila a zavázala si ji, tak raději zrychluje :-). Smekám před ní.

Co vás může při desetikilometrovém závodě nakopnout víc než osobní rekord na pětku v jeho polovině? :-D Wow! Šokovaně zírám na časomíru :-O. Mám to rozběhnuté někam k jedenačtyřiceti minutám. Je mi jasné, že v druhé části velmi pravděpodobně o něco zpomalím, nicméně i tak mám solidní náskok na osobák. Rázem bude cokoliv jiného zklamáním.

Zatímco Lukáš Olejníček vbíhá vítězně do cíle, mě do něj zbývá ještě dva a půl kilometru. Běž co můžeš, i když už nemůžeš!
 

Poslední výběh na lávku, následný seběh dolů, který vrhá přímo do finiše a v něm úžasní fanoušci :-). 42:15 min. Osobní rekord. Naprosto nečekaný. A pak že má být dva dny před závodem volno... :-)

Vyklusávám po parcích. Sluníčko svítí, kapela hraje, je mi hezky :-).

"Nechci se Tě dotknout, ale dotknul bych se rád.
Tvých kadeří, co mě udeří..."

RunTúra mě opět dostává svojí podmanivou, příjemně rodinnou atmosférou ❤️. Jediná škoda, že slečna z nepromíchané tomboly nelosuje, nýbrž sbírá lístky položené nahoře, čímž mě připravuje o chvilky napětí a vzrušení, neboť je jasné, že ten můj, ležící na samém dně, tímto stylem na tah rozhodně nepřijde. 

Dva osobáky, to se přece musí náležitě oslavit. A tak slavíme. S jogurtama :-D.


pátek 14. července 2017

Chomutovská hodinovka 2017

Sobota 8.7.2017
 
Pointa tohoto závodu spočívá v tom, že máme v cíli všichni stejný čas ;-). Startovní listina čítá v poklidné komorní atmosféře Zadních Vinohrad jen pětadvacet závodníků. Avšak tady, na třísetmetrovém oválu, to úplně stačí.

Zpočátku to vypadá, že bych opět, stejně jako loni, mohla běžet za "svým vodičem", ale již po čtvrt hodině na něj začínám ztrácet. Nohy mi prostě nějak nejdou :-(. Pravděpodobně se v nich nakumulovalo pobíhání po jihočeských kopcích z předchozích dnů. Navíc mi chybí vůle více se rvát, a tak si jen tak příjemně ťapitám.


 
Osobní rekord padá o pouhých šedesát jedna metrů, takže žádná sláva. Přece jen jsem si představovala, že tu natočím o nějaké to kolo víc... Tak třeba jindy :-). 

Po závodě sklízím četnou kritiku svého běžeckého stylu :-D. Jestli ono nebude jistější se mi příště zase raději dívat na ten zadek...


Z vyhlášení mířím rovnou do bazénu. Večer po Tour pak ještě s Augustýnkem hop na kolo a mám za sebou hezký "triatlonistický den". Dřív, když jsem byla ještě na gymplu, jsem si ho občas dávala. Dnešek ukázal, že to takhle třífázově jde i nyní. S dítětem a při zaměstnání :-).

2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Praha 1.7.2017

Sobota 1.7.2017

Jedu do Prahy na dentální hygienu. Ne že bych snad měla někoho plné zuby, ale občas se to preventivně udělat má :-). Vzhledem k tomu, že jde o první sobotu v měsíci, to by bylo, abychom si ráno krapet nepřivstali (no po celotýdenním nastřádaném spánkovém deficitu to byl docela brutální začátek dovolené) a nešli se předtím ještě trošku proběhnout do Stromovky :-).

 
"Proč by ses měl trápit
v bouřlivé zimě mysli?
Jednoduše si udělej
trvalé prázdniny
ve slunečných tropech srdce."
 
- Sri Chinmoy -
 
S kočárkem "šmrdlákem" s plastovými kolečky, které už jezdí celkem ztuha, a slušnou náloží se jedná o parádní silový trénink :-), takže jsem ráda i za těch nějakých čtyři pade na kilák.

 
Po výklusu si Gustík pochutnává na zaslouženém "dvoumílovém" lívanci a vše je najednou krásně provoněné skořicí :-).
 

V následné, tentokrát prázdninově tematicky laděné, tombole úspěch nesklízíme. Vyhrávají v ní ti, kteří si o sobě myslí, že jsou chytřejší než jejich učitelé. (V čem? V tělocviku.) Rodiče, jenž jsou spokojeni s vysvědčením svých dětí i ti, co se na svou letošní letní dovolenou chystají do Španělska, Itálie, Chorvatska či na Sibiř. Takže nic. Ale Česko dáme ;-). Křížem krážem.