čtvrtek 25. května 2017

1/2Maraton Karlovy Vary 2017

Sobota 20.5.2017
 
Miluji tuhle fantastickou půlmaratonskou jarní triádu: Karlovy Vary, České Budějovice, Olomouc. Copak mají jinde ve světě něco tak úžasného.
 
"Před chvílí jsem asi mluvil s Vaším manželem, je to možné? Měl na sobě takový batůžek" spouští na mě promotér na kolonádě. Ne, to možné opravdu není :-D. Jsou tady dneska nějací vtipní.
 
Ačkoliv závod opět rozbíhám s vodiči na hodinu čtyřicet, již na prvním kilometru se jim začínám vzdalovat. Tempo mi připadá zbytečně pomalé. Vůči půlmaratonské vzdálenosti chovám pokoru a respekt, ale proč to nezkusit :-). Když to nevyjde, tak je přece úplně jedno jestli to budu mít za hodinu a čtyřicet, nebo dvaačtyřicet minut.
 
Běží se dobře. Počasí je ideální, vzduch čerstvý, voňavý.
 

Mám za sebou první třetinu, když zrovna probíháme kolem hotelu Thermal. Přede mnou mezera, za mnou mezera, po obou stranách hlasité špalíry fanoušků. Celou zimu jsem si tyhle okamžiky přehrávala v hlavě a snila o nich. Proto to dělám :´). Díky za ně.
 
Docvakávám "babineckou" skupinu před sebou. Je v ní i pár chlapů, kteří holkám hodně pomáhají. Když jeden z nich kousek před občerstvovací stanicí s petkou v ruce zahlásí "Držte tohle tempo. Já jdu pro pití." trochu valím oči, protože tohle jsem ještě neviděla. Fakt luxus.
 
Bolí mě stehna. Vím, že rozcvičovat se den před závodem na kole v horách není úplně ideální, ale bylo to super :-). Cítila jsem sílu v nohách, tak jsem jela o kousek dál než obvykle... :-D.
 
Posledních šest kilometrů je dost výživných, aneb jako vždy se chleba láme až v samotném závěru.
 
Naprosto suverénně kolem mě prosviští chlapík v bílém tričku s kšiltovkou, s nímž jsem běžela na začátku a pak mu frnkla. Že já hlupačka se ho raději nedržela...
 
 

Lidé stojící podél trati nás ženou do posledního kopečku a já si říkám, že to přece nemůžu flákat, když nás takhle fantasticky povzbuzují. Následuje seběh, zatáčka a cílová rovinka, v níž se do toho za zvuku právě hrající české národní hymny stále snažím šlapat, ať mám ten osobák i "nahrubo".
 

1:37:21 hod. Osobní rekord. Je to tam! Přišel ve správnou chvíli, kdy jsem potřebovala nakopnout a utvrdit se v tom, že na to mám.
 
Karlovarská trať neobsahuje žádnou nezáživnou pasáž. Je prostě dokonalá a také rychlá. Sice jsem zaslechla cosi o náročném zvlněném profilu, nicméně fanoušci zde nadnáší takovým způsobem, že ho v podstatě ani nevnímáte. Atmosféra lázeňského města má společně s jedinečnou strhující atmosférou své velké kouzlo.


Jsem docela unavená. Na večerní obloze září červánky a já se těším do postele. Třeba se mi zdá o tom běžci s krásným úsměvem z fronty na sprchu... :-D

Jéé, já mám za půlmaratonský osobák vlastně slíbené ty sportovní hodinky s GPS. Tak to chci teda vidět... :-D :-D :-D

neděle 14. května 2017

RunTour Ústí nad Labem 2017

Středa 10.5.2017
 
Po třech týdnech mě konečně přestalo bolet v krku. Hurá!!! Život je zase najednou hezčí :-).Začínám se těšit na sobotu ;-).
 
Sobota 13.5.2017
 
Do ústeckého Střekova přijíždím s Augustýnkem, který se účastní Rákosníčkova dětského závodu na pět set metrů.
 
 
Před startem se pořádně naláduje sladkostmi ze startovního balíčku a jde na to. Jak se mu po celou dobu nechce příliš běžet, tak v závěru rozbaluje parádní finiš. Když ale spatří postavu Rákosníčkova maskota, začne metr před cílem zase rychle couvat a schovávat se za mě :-D.
 

 
Moderátor je tu stále stejný. Úžasný. Nejlepší ze všech :-). "Někteří závodníci trénují až dvakrát ročně. Věnují se především mentální přípravě. Pravidelně sedí u svých počítačů a tabletů. Vymýšlejí strategii."
 
Augustýnek chvíli dohlíží na správný průběh vhazování lístků do tomboly :-D.
  
 
Dnes běžíme spolu. Hlídání by se našlo, což o to, ale asi mám chuť s ním zažít opět něco výjimečného. Dokud se mi ještě vejde do kočárku. Po nemoci to stejně pojímám spíše jen jako tempový trénink. Desítku chci to dát pod padesát minut.
 
Gustík usíná hned na prvním kilometru. "Otočit se a za dvacet let mu to vrátit." To si poznamenám ;-).
 

Ač se to nezdá, trasa čítá poměrně dost stoupání. Speciálně čtyřikrát výběh na most Dr. Edvarda Beneše mi dává pořádně zabrat. Přece jen je ten Gustin čím dál tím těžší. Je to s ním pěkná makačka, hlavně na zadek :-D. Však já si tady na to při půlmaratonu vzpomenu.
 
Romská holčička se nabízí: "Nechcete ho povozit?" Severní Čechy...
 
Lidi fandí, sluníčko nad našimi hlavami pálí, atmosféra je super. V cíli se ocitám za 49:53min, takže splněno.
 

Dostávám originální medaili s píšťalkou. Tu jsem si moc přála :-). Dokonce mi svojí pastelově oranžovou barvou přesně ladí k tričku.
 
Krásné počasí, krásní lidé, krásný den. Chybělo mi to.
 

RunTour je skvělá akce pro celou rodinu. Po závodech se posedí s přáteli, čeká se na vyhlášení s tombolou, dojídají se zbylá jablka z občerstvovačky a je to fajn. Rozhodně doporučuji! ;-)
 

Během losování posledních cen zahřmí, načež se spouští silný slejvák. Ustává hned poté, co nás (celkem pracně) nasoukám do pláštěnek... :-)
 
No a teď už se mé myšlenky ubírají směrem Karlovy Vary ❤️.

pondělí 8. května 2017

(Prague International Marathon 2017)

Čtvrtek 20.4.2017
 
Jsem nemocná. No co, loni v dubnu jsem byla také. Trošku zvolním a za týden budu zase ok. Teď stejně nejsou žádné významnější závody, tak to ani příliš nevadí. Do maratonu zbývá času dost.

Neděle 23.4.2017

Nemůžu vůbec mluvit. Odpískávám Sokolovskou hodinovku. Zatím jsem na ní nikdy nebyla, ale už minulý rok jsem o ní uvažovala. Vypadá jako pěkný závod. Tak mi to vyjde třeba příště. 

Neděle 30.4.2017

Nemoc trvá už druhý týden a stále žádné zlepšení :-(. Pořád jsem zahleněná, zesláblá a unavená. Mám velké bolesti v krku a stále zastřený hlas.

Pondělí 1.5.2017

Odpískávám teplický Běh na Doubravku. Místo něj se jdu raději jen lehce proběhnout. Budu více odpočívat. Neděle se blíží. Začínám být nervózní.  

Středa 3.5.2017

Když už to vypadá nadějně, že by mi mohlo být lépe, přichází opět ta šílená bolest s pálením v krku. Sotva stěží polykám. Je mi mizerně. Cítím se akorát na ulehnutí do postele.

Prvně mě napadá myšlenka, že budu muset maraton oželet :´(. Vyběhala jsem si limit na mistrovství České republiky a tudíž i start z áčkového (!) koridoru. Měl to být další velký zážitek. Tolik jsem se těšila. Říkám si, že Paula Radcliffe musela svou neúčast na olympijském maratonu v Londýně obrečet daleko víc.

Lucka Šafářová odstupuje z pražského turnaje WTA. Prodělala spálovou angínu a necítí se dobře. Rozumím jí a je mi to líto :-(. Avšak i tohle je součást života sportovce. Umět říct ne, když se vlastní tělo staví proti.

Sobota 6.5.2017

Na holešovickém výstavišti absolvujeme s Augustýnkem alespoň procházkou Rodinný běh .


V noci nemůžu dlouho usnout. Je mi zle. Potím se, kašlu, krk hodně bolí :-(. Mám v něm nějaký zánět :-(. 

Neděle 7.5.2017

Nikdy nezapomenu na zakryté tělo mladého muže při maratonu v Barceloně před osmi lety.

Neběžím. Dělám těžké, ale správné rozhodnutí.

Honem pryč z Prahy. Uzavřené centrum města je připravené na sportovní svátek. Svítí sluníčko, bude hezky. Po tváři mi steče pár slz. Pražských maratonů přece ještě bude. Hlavně zdraví!