středa 19. dubna 2017

Pardubický vinařský půlmaraton 2017

Sobota 15.4.2017

Benefitem toho, že běháte svižnější časy, je mimo jiné také možnost startovat na vinařském půlmaratonu v rámci mistrovství České republiky zdarma. A tak si dělám hezký výlet do Pardubic :-).

 

Při prezentaci dostáváme krásné tričko, perník a láhev vína. Pro ty, co pijí alkohol, se asi jedná o příjemnou pozornost. Pro mě je to však akorát slušná zátěž do batohu. Jak navíc nejsem zvyklá v něm něco takového nosit, tak se pokaždé, když s ním standardně fláknu o zem, zhrozím. Ale to sklo je naštěstí celkem bytelné.
 
Před závodem si ještě vyrážím koupit letní šortky. Kmitání po obchoďáku mi částečně nahrazuje rozklusání.

 
Zpočátku se snažím se běžet s Janičkou Matějíkovou a Markétkou Procházkovou, ale nestačím jim. Vůbec mi to nejde :-(. Nechci se zase za něčím honit. Kumuluje se ve mně únava. Budu muset víc odpočívat a zpomalit. Mám takový pocit, že se z elitní amatérky opět stávám tlustou pomaloběžkyní.
 
Trasa je celkem nudná a nezáživná. Na rozdíl od mé zdejší předchozí návštěvy, kdy se běžely tři okruhy, nyní absolvujeme kola dvě. Nebe je zakaboněné, místy mezi mraky vysvitne sluníčko. Do toho docela solidně fičí vítr rychlostí dvacet jedna kilometrů v hodině. Takhle rychle kdybychom běželi.
 
Na osmém kilometru se před ním na chvilku ukrývám ve skupince. Trošku se začínám rozbíhat. Matějíková s Procházkovou už jsou daleko, zato Samlerová s Kroutilovou (ta "černá" z Pečecké desítky) přede mnou zase až takový náskok nemají. Mezičas v polovině trati navíc ukazuje, že ani útok na osobní rekord nemusí být stále úplně nereálný. Pojď si v klidu to svoje a dávej do toho to, co v sobě máš.
 
"Honem nebo si utleskám ruce" povzbuzuje nás jedna paní.
 

"Nechceš se za mnou chvíli svézt?" táže se mě milý chlapec. Přece ho nebudu brzdit. "Né, běž co to jde." "Ten vítr je pěkná sviňa. Tak hodně štěstí!" "Díky, Tobě taky!" V poslední třetině závodu nám odvane všechny šance na rychlejší časy.

Jak mě v prvním kole všichni předbíhali, teď je tomu právě naopak. A předbíhat je bezesporu vždycky lepší situace než být předbíhán. Na šestnáctém kilometru jdu před Ivušku Kroužilovou. Tak přece jen ještě není všem nadějím konec. Půlmaraton se prostě nerozhoduje na prvních třech kilometrech. Oranžové tílko přítelkyně Vítka Pavlišty se mi však vzdaluje. Nevadí, třeba jí zkusím stíhat jindy.

"Už jenom deset minut a budete tam" zase ta úžasná paní.

Když už v závěru vím, že svůj osobní rekord nyní již stejně nepřekonám a zároveň stíhám "sub 100", tak to nijak nehrotím.


1:39:39 hod. Takže i když mi to neběží, zvládám pod hodinu čtyřicet. V cíli dostáváme pěknou medaili, velkou láhev vody, noky s rajčatovou omáčkou, koláč a jablko. V Tipsport aréně si dopřávám parádní sprchu, po níž se vracím zpátky na Perštýnské náměstí, kde probíhá vyhlášení. Nakoupím si tu perníčky a můžu se pomalu vydat na vlak.


Jestli budou příští rok stejné limity jako letos, tak určitě přijedu zase. A ne sama. Pardubky jsou totiž fajn :-).

Markét závod nakonec bohužel nedokončila, zato Janička si zaběhla naprosto fantastický osobák (nadělila mi dobrých deset minut), takže velká gratulace!

pátek 14. dubna 2017

Patnáctka v Bezručáku 2017

Sobota 8.4.2017

Hlavnímu závodu na patnáct kilometrů již tradičně předcházejí dětská klání, z nichž jako první vyráží na svou trať ti nejmladší - špunti. Je to prvně, co běží Augustýnek úplně sám bez mého výraznějšího doprovodu a moc si to užívá :-). Směje se, tleská, lidi mu fandí, ... načež se celý rozjařený zastavuje těsně před cílovou čárou, díky čemuž se před něj dostává poslední závodník, před kterým měl po celou dobu bezpečný náskok :-D.

Když se před startem opět na chvíli stavuji doma, poučena lednovou peripetií, si bedlivě střežím své klíče. Vůbec je nedávám z ruky. Beru se je s sebou i na záchod. Inu, chybami se člověk učí :-).

Hned od samého začátku vytváříme skupinku s Janičkou Fílovou a ještě jedním běžcem. Tempo je akorát, počasí ideální, běží se mi dobře :-).

 
Mám to hezky rozběhnuté. Postupně dokonce stahujeme dvě holky před námi. Vypadá to na krásný závod :-).
 
Tenhle stav trvá bohužel jenom do obrátky, kdy se o slovo hlásí silné střevní potíže. V břiše mám šílené křeče, bolí mě, nadýmám :-(. Už rozumím ostatním běžcům, kteří se "vymlouvali" na tyto potíže. Nicméně na okolnosti se historie neptá.
 
Je mi zle, chce se mi až zvracet :-(. ŠTVE MĚ, že mě při tom předbíhají i běžci, které normálně v pohodě dávám. Mrzí mě, že nemůžu předvést co ve mně je, ale opravdu to nelze :-(. Klušu tak na padesát procent.
 

V posledních kilometrech už bojuji pouze s tím, abych to vydržela až do cíle a nemusela si odskočit dřív. Stále držím třetí flek v kategorii. V břiše to vře...


Honem sundat čip a rychle pokračuji domů. "V klidu, už jste v cíli." Ne, ještě v něm nejsem!

Už nikdy nebudu před závodem jíst slunečnicový chléb. Inu, chybami se člověk učí... :-D Chci jít vyklusat, ale ve společnosti záchodové mísy je mi v tuto chvíli přece jen líp. Pozitivní na tom však je, že po závodě necítím žádnou únavu a ani mě nic nebolí, což by vzhledem k blížícímu se mistrovství České republiky v půlmaratonu nemuselo být zase úplně na škodu. Bylo to dnes takové lehké potrénování. Nevadilo by mi, kdyby nevyšla výsledková listina. Netoužím po pohledu do ní. Zklamání je velké, ale holt nenadělám nic :-).


Smůla v lásce, štěstí v tombole. Tak alespoň něco vyšlo, aneb kdo si počká, ten se dočká ;-).


Neděle 9.4.2017

Prý odpočinkový víkend :-D.




středa 5. dubna 2017

1/2Maraton Praha 2017

Sobota 1.4.2017
 
Jak mi to loni v září připadalo v Ústí strašně daleko, tak už je to opět tady :-). Sto devadesát šest dní uplynulo jako voda, a tak se dnes rozjíždí další ročník fantastické, úžasné a jedinečné běžecké ligy RunCzech, při níž nemůžu chybět :-). Dnes se navíc jedná o můj jubilejní třicátý půlmaraton :-). Před devíti lety jsem si právě v Praze tuto vzdálenost zaběhla poprvé.

Startovní číslo si tentokrát vyzvedávám přímo v den závodu. Je fajn, že tato možnost je, akorát jí (v mém případě) předchází ranní budíček již ve čtyři dvacet. Ale vzhledem k tomu, že se teprve před týdnem měnil letní čas, tak to můžu jakoby považovat za pět dvacet a to už nezní zas až tak hrozivě :-).


Oceňuji slušivou lehkou bundu s multifunkčním tubusem, které dostáváme namísto miliardtého tisícího batůžku 👍.


Z holešovického Výstaviště se přesouvám pěšky k Rudolfinu, kde v technickém zázemí díky své brzké přítomnosti využívám masérské služby. Moderátor zde neustále opakuje, že průměrný zaběhnutý čas činí u mužů jednu hodinu a čtyřicet devět minut a u žen dvě hodiny a pět minut. Zjištění, že jsem tedy nadprůměrný muž, potěší :-D.

V poslední době mě trošku limituje bolavé levé koleno a k tomu i před pár dny natažené levé lýtko, ale budu se to snažit při závodě příliš nevnímat.

Vybíhám po boku známého žlutovlasého vodiče Františka na hodinu čtyřicet. Vzhledem k výše uvedenému a také s ohledem na meteorologickou předpověď hlásící velmi teplé počasí, nechci moc bláznit. Kluci to však ženou pěkně. Už na šestém kilometru máme takový náskok, že si asi budou muset přebarvit své praporky na růžovo :-D.


Vydržím s nimi do dvanáctého kilometru, kdy se mi ve spalujícím žáru na nábřeží Edvarda Beneše začnou postupně vzdalovat. Nějak mi schází vůle více bojovat :-(. Jsem totálně tuhá. Ta Praha mi snad jen vyjma minulého ročníku, kdy jsem si zde prožila neskutečný sen, nikdy moc neseděla.


V cíli se ocitám za 1:40:41 hod. Osobák se mi vylepšit nepovedlo, ale alespoň můj místní traťák ano. Což vzhledem ke skutečnosti, že jsem od nějakého devátého kilometru pořádně neběžela, zase až tak úplně špatné snad není...

Mám obrovskou žízeň! Potřebuji se napít. Trochu se mi motají nohy. Konečně voda :-). Teď už jen někam do stínu.

Augustýnek při pohledu na každého běžce říká "máma" :-). Jestli nám doma vyjde chvilka času, tak bych mu chtěla pustit ze záznamu přenos dnešního závodu. Určitě mu z takové záplavy mamin půjde hlava kolem :-D.

Neděle 2.4.2017

Sice nejsem se svým včerejším výkonem spokojená, ale je mi krásně :-). A o tom to je ;-).