pondělí 9. ledna 2017

Desítka v Bezručáku 2017

Čtvrtek 5.1.2017

V Bezručáku se běhává nejrychlejší desítka, co znám. Pokud ovšem na trati neleží sníh. Po dnešní bílé nadílce je jasné, že letos si zde svoje maxima nepřepíšeme. A co víc, pořádně si mákneme...

Sobota 7.1.2017

Rovinky na tomto povrchu vynechávám. Místo nich si raději prodloužím vzdálenost. Rozklusávat den před závodem nějakých patnáct kilometrů sice není zrovna úplně ideální, ale já na to peču. (A v Pečkách si to v březnu vynahradím ;-).)

Neděle 8.1.2017

Cestou od prezentace potkávám spolužačku z gymplu. "Běžíš?" "Ne, já ne, ale manžel běží." Ty jo, manžel, co běhá. Tak takového bych také hned brala :-D. 

Předávám Augustýnka babičce, přičemž se na chvilku stavuji v bytě. Při odchodu z něj si zabouchávám dveře s klíčem v zámku. :-(. A doprčic. Do startu zbývá půl hodiny. Prostřednictvím moc hodné paní sousedky si po doběhu objednávám zámečníka. Naštěstí uvnitř nezůstal Augustýnek ani zapnutá plotna... Vždycky je třeba na vše nahlížet z té pozitivní stránky :-).



Suchých je pouze prvních, respektive posledních, asi tak čtyři sta metrů. Jinak se boříme kluzkých sněhem.


Na druhém kilometru mě předbíhá žena v růžovém tričku, která je zajisté se mnou v kategorii. Měla bych jít s ní, ale nedávám to :-(.

Jak se na tom sněhu běží skutečně mizerně, ani mě to netěší. Nicméně podmínky jsou pro všechny stejné. Na okamžik mi šíleně ztěžknou stehna (což není nic neobvyklého), ale takovým způsobem, že mě najednou úplně jakoby táhnou k zemi. To jsem snad ještě nikdy nezažila. Je to ten pocit, co se objevuje ve snech.

O dva kilometry výše po svém pravém boku na chvilku spatřuji Janičku Fílovou. Ta má na tohle určitě nějaké vymakané boty. Ale já na ní mám! Akorát mě nakopla :-). Chce to krátké svižné krůčky, zbytečně neklít a jet! Uvědomuji si také, že už za sebou neslyším Káju Mališovou.

Moc děkuji za povzbuzení Kačce, Zuzce a Mihale Matyldě. Holky, jste úžasné!

Sedmý kilometr a já před sebou opět vidím běžkyni v růžovém tričku. Mám ji na dosah. Rozdíl mezi prvním a druhým místem v kategorii činí dvě stě korun a pro mě je nyní každá koruna dobrá. Potřebuji zaplatit toho zámečníka... Jdu před ní.

Někdy bych si přála vyzkoušet běžet po sněhu v nějaké nesmekové obuvi. To musí být něco.

Mám naprosto zmrzlé čelo. Celý můj obličej svírá mráz. Před sebou vidím jen bílo.


Přechod na asfalt v závěrečných stovkách metrů představuje momentálně největší možnou rozkoš. Snažíme se to tam pálit, co to jde.


Jsem v cíli a je mi dobře. Vydala jsem se, a tak se dostavil blažený pocit :-) :-D. Proto to dělám.

Zámečník! Honem domů. Konečně mám zase zpátky svoje klíče :-). Za sedm set... Inu za blbost se platí.

Vyklušu, osprchuji se, dojdu si na guláš (mimochodem lepší než loni ;-)), počkám na vyhlášení


a hurá koukat na krásný biatlon, při němž mi po poslední střelecké položce vyhrknou z očí slzy :´). Ono je totiž nádherné, když věříte svým snům, jdete si za nimi a oni se pak plní :-).


sobota 7. ledna 2017

Silvestrovský běh "Benedikt 2016"

Sobota 31.12.2016

Když se mi krátce po šesté hodině ranní nechce příliš ven z postele, vzpomínám na to, jak jsem před lety jela na Silvestrák do Mostu na kole. A to dneska nejedu. Vida, hned se mi vstává lépe :-).

 
V jídelně základní školy je hezky. Na své závody se v ní připravují další děti a pejsci, kteří také poběží. Ideální příležitost pro navazování nových sociálních kontaktů a vazeb :-).

 
Jo, je jim oběma dvacet :-).

S Augustýnkem se účastníme nejprve běhu batolat s rodiči na šedesát metrů.


O něco později pak společně absolvujeme hlavní závod na šest kilometrů. Tedy třikrát okruh kolem Benediktu. Ačkoliv běžím s kočárkem a mám v nohách včerejší dvacetikilometrový kros, chci udržet maximálně pětiminutové tempo, což se mi i podaří. Aby ne, když jsem takhle už zvládla celý maraton :-). Na vyklusání si dávám ještě jedno kolo a tak moc se mi zde líbí, že kdyby Augustýnek nebyl proti, byla bych tu schopná vydržela kroužit snad až do příštího roku :-D.

Nakonec ani ty stupně vítězů nebyly daleko. Skončili jsme těsně pod nimi, což je dobře, protože opravdu nevím, co bych dělala se šampusem. Akorát bych se s ním musela tahat. I když, on už by u nás možná někdo věděl, co s ním... :-D


Silvestrovské běžecké setkání bylo velmi příjemné :-). Do nového roku přeji všem hodně štěstí, pevné zdraví a moře lásky. Buďte sami sebou, dělejte to, co vás baví a naplňuje, a usmívejte se ;-).

Neděle 1.1.2017

Jak na Nový rok, tak po celý rok :-). Novoroční výběh na Mědník mě po předchozích dvou dnech doráží. Hlavně, když hned asi tak po nějakých dvě stě metrech, tedy sotva jsme vyrazili, Spídy znejistí, kudy že to máme vlastně běžet :-D. A ta samá situace se následně opakuje ještě několikrát :-D. Ale bylo to fajn. Počasí vyšlo parádní :-).

 
Pondělí 2.1.2017

Konečně výklus :-). Stejně jako loni, tak i letos k nám na přelomu roku opět dorazila sněhová nadílka.

 

Teplický půlmaraton (20 km) zimní závod 2016

Pátek 30.12.2016

Vánoční cukroví je po svátcích třeba pořádně vyběhat, a tak po čtyřech měsících opět vyrážím na půlmaraton do Teplic.

I když konečně začalo mrznout, na trati leží spousta kluzkého bláta. Už rozumím tomu, proč jsme všichni dostali ty poukázky do Ice Arény :-D. Akorát nám je měli dát o něco dřív, abychom si ten balanc stihli pořádně potrénovat.


Na rozdíl od letní varianty, při této zimní verzi vybíháme na Doubravskou horu pouze jednou a to hned v úvodu závodu. To nejhorší tak máme brzy za sebou. Ačkoliv tedy trasa není profilově tolik náročná jako v srpnu, kopce na ní rozhodně nechybí. A mě tak zase praskají stehna ve švech. Jak já se těším na rovinaté silniční maratony! :-)

Držím se šesti chlapů, kteří se neustále pohybují kolem mě. Jsou úplně boží. Bedlivě sledují trasu, díky čemuž se mě netýká soutěž o nejlepšího bludišťáka :-). Nebýt jich, tak jak se znám, určitě bych se tu zasnila a pak se probrala někde nevím kde :-).

Poté, co zdolám jedno krátké prudší stoupání, najednou vidím všude okolo sebe samou mlhu. V tento okamžik si na chvíli připadám jako nějaká sky runnerka :-). Letím seshora do té mlhy, přičemž kousek beru i po zadku. No jo, prostě nemám žádné terénní obutí.

Běžíme silnicí, polem, lesem i parkem. Část trasy vede také přes sídliště. "Jedém! Máme na to!" Chlapci postávající na jednom z panelákových balkónů vypadají jako by již zahájili oslavy konce roku. "Je zima!" Nám ne. Nás hřeje běhání :-).

Před koncem absolvujeme ještě jedno stoupání. U Hvězdárny následně poznávám závěrečnou pasáž, takže vím, že cíl je blízko :-).

Podařila se mi obhajoba letního vítězství. A pak že to na chleba s tofu nepoběží :-D.

Vše bylo opět perfektní. Strávila jsem další hezký den ve společnosti fajn běžeckých lidí :-). Díky odvozu od jednoho moc hodného člověka to navíc nemusím brát domů znovu přes to ošklivé teplické nádraží.