sobota 30. prosince 2017

Teplický půlmaraton (20 km) zimní závod 2017

Pátek 29.12.2017

Po dvoufázově pojatých vánočních svátcích se cítím unavená. Do Teplic tak přijíždím s poměrně tuhýma nohama a cílem kvalitně si potrénovat na zdejší pestré jednookruhové trati.


Již v úvodním náročnějším stoupání následujícím krátce po startu je mi jasné, že to dnes nebude žádná pohoda. Před očima mi najednou probleskují všechny ty TRX-ové dřepy posledních dní...


Neběží se mi dobře. Bolí to, nicméně makám a bojuji, co můžu. Stále mám před sebou na dohled první dvě běžkyně pádící strojovým tempem kupředu. Jo, kdybych s sebou netahala ta kila navíc, šlo by to líp :-(.

Počasí vyšlo úplně parádní. Nabízí se proto úžasné výhledy, při nichž se kochám okolní krajinou. Navíc poznávám místa, která tu před rokem zůstala ukryta v husté mlze. Vybavují se mi povědomé pasáže. Pokouším se sjet po zadku prudký blátivý sešup, ale moc se mi to nedaří, takže ho musím seběhnout. Boty v bahnitých pasážích podkluzují. Jako samoživitelka si však krosové boty, co bych obula pouze párkrát do roka, dovolit nemůžu. Když se mi na ně v poli nabalí těžká zemina, rázem to mám i se závažím :-). Po vydrápání do posledního strmého krpálu je to nejhorší za námi. Následující průběh parčíkem kolem jezírka s kačenkami tak představuje odměnu za všechnu tu předcházející dřinu :-).


"Jsi nejlepší." "Nejsem." "Pro mě jsi." :-)

Namísto chodníkové cesty absolvujeme ještě další náročnou terénní vložku. Kluzkou, prudkou, kopcovitou. To tady loni nebylo. "Au!" Bolí to. Opravdu masakr.

Po přejezdu trolejbusu přebíhám rušnou hlavní silnici a vydávám se zdolat závěrečnou část. "Pojď!" Je, to nebylo na mě, ale na toho pejska... :-D

Jsem u hvězdárny. Do cíle mi zbývá už jenom malý kousek. Těším se do něj. :-). Hurá.

Byť se pořád striktně držím fáborků, nějak se mi trasa čím dál tím víc nepozdává. Neblahé tušení mi potvrzuje okamžik, kdy se podruhé ocitám opět na úpatí Doubravky... No jasně, místo odbočky do cíle běžím další kolo! Né :-( :-( :-(. Trať si tímto zblouděním prodlužuji o dobré dva kilometry. Zpět to beru raději na jistotu podél silnice. Do cíle tedy dorážím z jiného směru. Stojí mě to propad o dvě pozice mezi ženami a o osm míst celkového pořadí :-(. Pokud bych ovšem trefila správný směr, jednalo by se o několikaminutové meziroční zlepšení, čehož si cením. Ale co, život přece kolikrát přináší daleko větší výhry než nějaký batoh :-).

 

pátek 22. prosince 2017

Šťastné a veselé 2017 :-)

Prosinec 2017

 
Z oblohy se sypou hvězdičky.
Slyšet je koledy z dáli.
Zvěstuje anděl maličký.
Ať splní se vše,
co k Vánocům jste si přáli :-).
 

středa 13. prosince 2017

Christmas Night Run Olomouc 2017

Sobota 9.12.2017

Stejně jako před rokem mě i letos po žateckém Adventním běhu postihla viróza :-(. Rozhodnutí zda do Olomouce jet, či nikoliv, proto nechávám až na poslední chvíli. Cítím se již sice lépe, ale stoprocentně fit stále nejsem :-(. Touha po krásné medaili se sobem je však silná...

 
Definitivní impulz pro mě představuje pohled z okna na ranní severozápadní chumelenici. Je to jasné. Zdrháme odsud ;-).
 
Mezi ženami se ve Smetanových Sadech sešla opravdu slušná konkurence. Suverénně vyhraje Péťa Vašinová, nicméně za ní to zůstává otevřené. Není mi úplně dobře, a tak mě mrzí, že se s nimi nebudu moct rvát o co nejlepší výsledek. Do pátého místa budu spokojená. Stojím nabalená v koridoru, kde čekám na start. Co já tady vlastně dělám? Mohla jsem místo toho tady teď být v klidu a teple domova, hrát si na Ježíška a balit dárky...
 

Byť neběžím na maximum, svižné tempo mám. Po obrátce v aleji se kochám pohledem na ten úžasný téměř sedmisethlavý dav rozzářených čelovek.
 
 
I když se snažím bojovat s holkama okolo sebe, tak to nehrotím. Jak dnes zaznělo během cesty ve vlaku: "Nic cennějšího než lidský život neexistuje."


Je to tam - máme jí! Medaili se sobem :-). A nejenom medaili, ale i diplom zdobí sobi :-).


Honem rychle převléknout do suchého, dát si výborný čaj a můžeme vyrazit na vánoční trhy v centru města. 
Podívat se na stromeček pojmenovaný Střelka :-).


Neděle 10.12.2017

Za rozbřesku doprovázeném kohoutím kokrháním vyklusávám v Hejčínských loukách, ještě jednou navštěvujeme trhy (nyní pro změnu za světla a sluníčka :-)) a hurá domů. Někdo tam ty dárky zabalit musí :-).

Byl to opět báječný víkend :-). My s Gustinem prostě umíme žít ;-).

čtvrtek 7. prosince 2017

Adventní běh Žatcem 2017

Sobota 2.12.2017

Na trati Adventního běhu historickým centrem města chmele nechybí četné dlažební kostky, bahnitý úsek, ani za plotem štěkající psi (asi abychom přidali do kroku :-)). V porovnání s loňským ročníkem nám v důsledku menší změny trasy ubylo jedno stoupání.

Okruh měřící dva kilometry a dvě stě metrů absolvujeme my ženy společně s dorostenci celkem dvakrát. Na muže, startující pět minut před námi, čeká o jedno kolo víc.


Cítím za sebou obě Korbášky. Žene mě však osobní motiv :´(, a tak proti mně dnes nemají šanci. Přede mnou běží, stejně jako před dvěma týdny v Kadani, pouze Petra Bulecová. Je rychlá a šikovná. Představuje inspiraci, proč na sobě dál pracovat.  

 
Načasování obou startů i vzdáleností se mi na jednu stranu líbí, ovšem když se ve druhém kole proplétám mezi pomalejšími muži, mimo jiné mě zaujali "Šneci v běhu" (Opravdu. Měli to napsané na zádech. A jako důkaz přitom jeden z nich držel v ruce na tyčce přidělaný obrázek šneka :-D.), klidně by mi nevadilo dát si to s nimi příště také třikrát. I když... kdoví co bude za rok. To je ostatně na tom sportu i životě krásné, že nikdy dopředu nevíte, co vás čeká :-). Všelijakým předpokladům a prognózám navzdory.
 

V Žatci opět dokázali, že umí vytvořit parádní předvánoční atmosféru plnou pohody, setkání a těšení se. Tak šup kluci, střídání stráží ;-).
 
 

úterý 21. listopadu 2017

Běh 17. listopadu Kadaň 2017

Pátek 17.11.2017

Ve sportovní hale, kde probíhá prezentace, si Augustýnek sedá na druhé místo připravených stupňů vítězů. Na jedničku nechce, protože tam prý přece patří maminka :-D 👍.

Ti nejmenší tentokrát absolvují svůj běh bez startovních čísel. Schází proto i měření časů, což je trošku škoda, neboť jim to znemožňuje meziroční porovnání výkonnosti... :-)


Mám těžké dřevěné nohy. Tahá mě levý hamstring a chce se mi spát. Tahle sváteční pětka je pro mě už jenom tak akorát na doražení.

Dva okruhy v Rooseveltových sadech představují nádhernou trať :-). Speciálně, když na ní při závodě posvítí i sluníčko :-).

Začínám rozumně a postupně se prodírám dopředu. V kopci dokonce stíhám Romanu Lubinovou! :-o Tu jsem doposud zatím ještě nikdy nepředběhla. Tak dneska jí dávám poprvé :-).

V polovině mě opět hezky nakopává fandící syn. Běží se mi dobře. Týden po maratonu ;-). Před druhým stoupáním si namlouvám, že se jedná o poslední ostrý kopec letošní sezóny... No, skoro jo :-).


V následujících týdnech mě čekají jen klusy a vánoční běhy.


Ceny jsou hodnotnější než loni, nicméně dorty stále dostávají pouze děti. Inu, budeme si tedy muset počkat až nějaký vyhraje Gustík :-).

čtvrtek 16. listopadu 2017

Ústecký VitaSport maraton 2017

Neděle 8.10.2017
 
Bezprostředně po doběhu Hradeckého maratonu prohlašuji, že ten Ústecký půjdu jen volně. Tímto mám totiž pro letošek již splněno :-).
 
Neděle 11.11.2017
 
Krásné datum. Vedoucí magazínu Víkend se diví, proč v jednom z výzkumů oblíbenosti čísel obsadila dvaačtyřicítka třetí pozici... :-D
 

Pět stupňů Celsia, mraky, mezi nimiž sem tam vykukuje sluníčko. Nohy mažu hřejivkou, načež si zavádím tampón... :-D Nějak jsem si to neuvědomila. (Ale ta čínská mast tenkrát byla daleko horší :-D :-D :-D.)
 

Zezačátku držím krok se Zdeňkem Jahodou. Po osmi kilometrech však jeho tempo přestávám akceptovat a měním ho za jiného chlapa. Dva chlapy :-). Absolvuji s nimi následujících šest kilometrů. Poté se mi i oni začínají postupně vzdalovat. Raději si zpomaluji, aby se mi (v rámci možností) běželo stále co nejpříjemněji. Dneska žádné honění se.
 
Myslím si, že jak vypadá dosti čerstvý vítr, tady na vlastní kůži nyní poznává každý z nás :-D. Cestou zpátky, směrem na Ústí, fouká opravdu silně proti! V jednu chvíli se k tomu přidává dešťová přeháňka. Vypadá, že obsahuje i nějaké krupky.
 
V opačném směru běžící půlmaratonci fandí. Ačkoliv se pokaždé nenacházím v úplně optimálním rozpoložení na jejich povzbuzení ihned zareagovat, vnímám ho a všem moc děkuji!
 
Úvodní půlku trati zvládám pod hodinu a čtyřicet minut. Docela pěkné na to, že jsem prozatím celou dobu klusala víceméně na pohodu.
 
 
A teď hurá dát si to celé ještě jednou ;-).
 
Nohy mi nejdou, levý hamstring tahá. Jsem hotová :-(. Paní na občerstvovací stanici opakovaně nabízí teplý čaj. Na ten bude prostor až v cíli. Znovu sahám po sladké žluté vodě.
 
Cestou k obrátce předbíhám jednoho z dvojice mužů, se kterými jsem spolupracovala v prvním kole. Na čtyřiatřicátém kilometru kolem mě naopak se slovy "Zavěs se." prosviští jeden vtipálek.

Pointa maratonu spočívá v tom, že vás bolí celé tělo, ale vy se nemůžete zastavit. Prostě nemůžete! :-(

V samotném závěru beru i druhého z dvojice mužů, co jsme spolu běželi. Je to "Dvakrát běžím, jednou ležím." Trápí ho křeče :-(.
 
Mám velkou radost z toho, že potřetí už na okruh nemusím :-). Místo cílové brány hypnotizuji očima spíše stolek s pitím stojící kousek před ním. Pociťuji obrovskou žízeň.
 

3:31:18 hod. S výsledným časem nejsem vůbec spokojená, ale po veleúspěšném podzimu se cítím opravdu vyřízená. Člověk přece jen není stroj. Vcházím do fotbalové šatny. Za doprovodu skučivých zvuků se choulím na lavici a zavírám oči. Je po všem. Říkala jsem si, jak přetěžké bude se mojí loňské sezóně snů jenom přiblížit. A mě se podařilo jí dokonce překonat! Do očí se mi derou slzy. Zase mi hlavou prolétá celý můj život. Myslím na ty, kteří tu už mezi námi nejsou... Řvu :´(. Emoce pracují naplno.

Odolávám studené sprše a jdu se ohřát na polévku do místní hospody. Při vyhlášení dostávám úžasnou speciální cenu. Děkuji mnohokrát! Ráda využiji ;-). Pravé pralinky z Belgie. Mě se to hned nějak nezdálo, protože jsem Leonidas mezi sponzory neviděla :-D.


V chladném a sychravém večeru ještě s Augustýnkem vyrážíme na Strašidelnou procházku. Strašidla tedy nic moc, ale zato po cestě musíme plnit různé úkoly. Sbíráme kuličky ze slizu, dřepujeme (super :-D), běháme (málo jsem měla :-)), hádáme hádanku, zpíváme českou národní hymnu, hladíme si pro štěstí čarodějnické pařáty, ... Výstup na městskou věž si však naštěstí Gustík v jeho průběhu rozmýšlí, a tak se vracíme zpátky dolů :-). Je po mamince :-D.

čtvrtek 9. listopadu 2017

The Most HALFMARATHON #1 2017

Sobota 4.11.2017

Při pohledu na poměrně nadité startovní tašky účastníků prvního ročníku mosteckého půlmaratonu to vypadá, že dnes vyhrává úplně každý :-).

Cestou na dětský závod, který měl začít v deset hodin, zpovzdálí zklamaně pozorujeme, jak je už v devět padesát čtyři odstartováno :-(. Gustík si z toho však nic nedělá a vybíhá individuálně ještě s jedním chlapečkem. S kapsami plnými čokoládových eur a bonbónků s krtečkem září spokojeností :-).

Venku vládne zima s mlhou. Raději bych tu byla tím závodním autem než běžcem. Cítím se vysíleně. Je tedy na místě si připomenout, že se jedná o mojí odměnu za Hradec :-).

Zatímco Gustík řádí s holčičkou Josefínkou v teple tiskového střediska, já se vydávám zdolat tři sedmikilometrové okruhy vedoucí po zdejším autodromu.
 
V prvním kole se držím mužské skupiny vedené elitním vodičem Michalem Vydrou Vítů na hodinu a třicet minut, což u mě značí trošku přepálený začátek.


Běží se mi špatně. Ve zbývajících dvou třetinách závodu, kdy bojuji sama proti větru, docela trpím :-(. Jestli ono nebude v rámci maratonského odměňování propříště lepší zůstat u toho jídla :-D.


Trať naštěstí i přesto hezky odsýpá. Této skutečnosti napomáhá i nepřítomnost jednotlivých kilometrovníků. Snažím se ze sebe vydávat, co můžu.

V posledních sto metrech nechávám plavat osobní rekord a raději beru do náruče Augustýnka, abychom spolu proťali mojí premiérovou cílovou pásku :-).


1:33:43 hod. Stejně to tady měli o nějakých dvě stě metrů delší, takže co :-).

Sprcha následovaná výborným teplým kuřecím vývarem je přesně to, co člověk po výkonu potřebuje :-).

Namísto původně avizovaných pravých věnců :-( jako při vyhlašování motoristických závodů dostáváme krásné poháry v podobě opeřence Dromoběžce mosteckého :-).


pondělí 30. října 2017

Běh kolem jezera Most 2017

Sobota 28.10.2017

Po Klánovickém půlmaratonu se mé již poměrně unavené tělo cítilo tak akorát na ukončení sezóny. Chybět však na krásném závodě s úžasným mottem, které mi pomáhá na trati i v životě, by byl hřích. Aneb jak říká Terka Chlupová: "Holt to běhání moc miluju na to, aby mě omrzely závody každý víkend." :-) 

Na rozdíl od loňského roku, kdy se běželo po obvodu celého jezera, vede letos trasa pouze po jeho jedné straně.


Byť v předchozích dnech pršelo, představuje pro mě povrch v porovnání s minulým týdnem těžkou pohodu :-P. Klánovický les mě v tomto směru dokonale vyškolil. Perfektně vím, kam přesně v jaké pasáži šlápnout. Není potřeba se každé louži vyhýbat obloukem ;-). Dnešní počínání nám však tentokrát pro změnu znepříjemňuje opravdu silný vítr. 


Krátce po startu kolem mě prosviští Jitka Vajcová. Jé, tu jsem neviděla snad deset let! Po pár kilometrech se mi jí podaří dohnat. "Ivčo, seš to ty?" "Jo." :-)

Táhnu jí to do šestého kilometru, kde mě střídá a já vzápětí odpadám. Aneb jak říká Radek Brunner: "Žádný závod se nerozhoduje, když se běží dobře. Rozhoduje se v době, kdy všechno bolí a je krize." Hodně mě bolí nohy. Nezvládám rozhodující okamžik :-(.

Jitka běží chvilku společně se Zdeňkem Jahodou. Jsou kousek přede mnou. Škoda, že jsem to pustila. 

Ve spodní části, přímo u vody, vichr šíleně fouká. Zbývá zdolat poslední stoupání.

Pohled na závěrečný kopec sice může z dálky působit poněkud hrozivě, ale já se na něj těším, protože za ním se nachází cíl :-). Každým krokem jsem mu blíž a blíž.


Bolí to. Krátké svižné krůčky, pořádně si pomáhat rukama. Nahoře pak znovu protáhnout krok a šlapat do toho s radostí a naplno až do samotného konce, ať za sebou udržím Fandu Fialku :-).


Kvůli několika mužům běžícím se startovními čísly opačného pohlaví dopadá oficiální část vyhlašování ženských kategorií hlavního závodu fiaskem. Nicméně my holky se nedáváme. Především Zuzka Rusínová, vehementně se dožadující svého právem zcela zaslouženého vítězného poháru :-).


Pokud pořadatel nabízí možnost přepisu registrací ještě na místě, vzniklé situaci vůbec nerozumím.

Každopádně tak jako tak jsem v Mostě strávila hezké dopoledne :-)
 
Doma pak následuje horká sprcha a hurá do zooparku na Halloween :-)



středa 25. října 2017

Klánovický 1/2Maraton 2017

Neděle 22.10.2017
 
"Není podstatné v jakém čase doběhneš, ale jak budeš vypadat na cílové fotografii" radí běžkyně v dámské šatně. S prvním tvrzením naprosto souhlasím, ovšem s tím druhým tedy nevím. Hlavní je dávat do každého kroku celé své srdce a běžet s radostí :-). A po dešti se navíc také pozorně dívat pod nohy.
 
Vybíhám svižně. Chvilku se držím muže "manželskévečery.cz", který se mi však brzy vzdaluje.
 
 
Důkladně sleduji zem. Hledám si na ní sušší listí, po němž se dá běžet aniž by mi přitom v mých botách s hladkou podrážkou neustále podkluzovaly nohy. Bláto, louže, kořeny, kameny. Pořád dokola. Nervová soustava silničářky dostává místy zabrat.
 
Na devátém kilometru, při průběhu okolím vlakové zastávky, panuje úžasná atmosféra. Lidé fandí, čímž dodávají energii. Krásný okamžik :-).
 
"Stars move slowly in a silvery night,
 far away on the other side."
 
"Maminká!" ozývá se v polovině závodu. Gustínek :-) ❤️.
 
 
Jak je v rozbahněném terénu třeba pořádně zvedat nohy, cítím stehna. Dva týdny po maratonu a tři dny po TRX-ových dřepech s výskokem, tak mám momentálně dost. Únava je znát, přesto si závod vyjma posledních čtyř kilometrů, kdy procházím naprosto pekelným očistcem, užívám.

Jednou záměrně dupu do louže, abych trošku ventilovala tu mentální náročnost.
  
Mrzí mě ztráta celkové čtvrté pozice mezi ženami kilometr před cílem. Chybí mi síla a větší motivace jít se v závěru rvát za hranu. Zbývajících pět set metrů po dlouhé rovince se jeví jako nekonečných.
 
 
Výsledek 1:35:17 hod. znamená meziroční zlepšení o celé dvě a půl minuty. A také nejvyšší stupínek té největší bedny, co znám :-).
 
 
Přejmenování jednoho účastníka na "Kalužnický půlblátotlon" mi připadá naprosto výstižné :-D.

Dokonalé organizace nelze nic vytknout. V Klánovicích se mi líbí :-). Příští rok sem opět ráda přijedu.

Děkuji Jirkovi za pěkný výlet a veškerý servis.

"Není důležité být bohatý, ale žít bohatý život." ;-)
 

středa 18. října 2017

Night Run Olomouc - AVON běh 2017

Sobota 14.10.2017
 
Týden po maratonu se většinou běhají dobře (a také rychle) kratší tratě. Jednoznačná volba proto padá na "lampičkový" běh v Olomouci. Konkrétně na pětikilometrový AVON Run s blogerskou kategorií, v níž pro tentokrát startuji.
 
Sice si neberu čelovku, ale dělám, že svítím ;-).


Proti Barče Kopřivové si dnes vůbec ani neškrtám. Známý fialový dres TJ Sokola Přísnotice mi brzy mizí v nedohlednu. Disponuje obrovskou rychlostí.
 
Mám před sebou ještě jednu juniorku, kterou však na druhém kilometru úspěšně udolávám. Běží se mi skutečně dobře. Cítím se silná, letím :-).

V Čechových sadech se jedna paní jedoucí na kole horlivě dožaduje toho, abychom jí okamžitě uvolnili stezku, po níž právě běžíme. Protože jsem tady pár let žila, vím, jak jsou místní na dodržování vymezených cyklostezek opravdu velmi hákliví. Nicméně v situaci, kdy tudy vede trasa závodu, si tohle nesmyslné nárokování mohla odpustit.

Kilometr před cílem vidím běžce přede mnou, jak najednou vybíhá do schodů zpátky na lávku spojující oba parky. Chvilku přemýšlím, jestli náhodou nemám nějaké halucinace. Zase schody! :-D Naštěstí jsem tu už jednou před dvěma lety Night Run běžela, takže je mi jasné, že nahoru ne. Ovšem několik vteřin mě tohle zaváhání stojí. Bohužel v této zašmodrchané pasáži naprosto chybí jakékoliv značení či dobrovolníci :-(.

Ačkoliv se mi běží hezky, únava po maratonu je přece jenom znát. Navíc zesiluje bolest v zadní části levého stehna. Nohu si tejpuji, uvolňuji, masíruji. Chce to chvilku klid.



S časem úplně spokojená nejsem, ale s výletem na Hanou ano. Líbí se mi, jak jsme každý víkend v jiném koutě republiky. Je to úžasné :-).

Neděle 15.10.2017

Nějak jsem ve výherní taštičce málem přehlédla poukázku na sušenky. Jé :-). Hurá!

čtvrtek 12. října 2017

ČSOB Maraton Hradec Králové 2017

Jednalo se z mého trenérského počínání o poměrně riskantní manévr, ale nějak jsem nabyla dojmu, že maratonu prostě musí předcházet půlmaraton.

V týdnu po Plzni absolvuji lehké běhy, spinning a procházky.

Sobota 7.10.2017

Den před závodem si v rámci vyzvednutí startovního čísla procházím velký kus města. V Hradci Králové je nádherně :-).


Neděle 8.10.2017

Rozbíhám to spíš jak půlmaraton než maraton. Jako bych snad neměla svých předchozích pětatřicet zkušeností... Ale co, vodiči nejsou (hrajeme tady druhé housle půlmaratoncům), hodinky nemám, tak to holt budu muset nějak vydržet.


Kousek přede mnou se utvořila pěkná skupinka mužů. Škoda, že v ní nefiguruji. Nemusela bych tolik řešit tempo a zároveň se mohla schovat před větrem, který dnes docela fouká. Vzpomínám na naše atlety, jimž takhle loni při maratonu v Hamburku odvál naděje na lepší časy. Já si hlavně myslím, že mohli být rádi, že tam neměli schody. Nějaký vítr, co to je :-D.

Pořád řeším, jestli je zkusit docvaknout, nebo si spíš zpomalit. Tak co tedy? :-(

Pomalu se mi vzdalují čím dál víc. Od čtrnáctého kilometru se mi neběží dobře. "Bílé kelímky jsou s vodou, modré s ionťákem." Co to ten pán pořád dokola opakuje. Čas od času se kolem mě prožene někdo, kdo si lépe rozložil síly. Tentokrát jsem bohužel v té opačné pozici :-(.

Pomáhají mi myšlenky na drobnou sympatickou Keňanku Joyciline Jepkosgei se stejně rozplácnutým nosem. Letos v Praze dokázala dvakrát překonat světový rekord. Na pátečním večírku nám o tom promítali hezké emotivní video.  

Na předávku připravení štafeťáci každého velmi burácivě povzbuzují: "Jsi hvězda!" Jo, pěkně přepálená, co brzy pohasne.

Druhé ze tří kol, jež běžíme, je pro mě nejtěžší. Maratonské kilometrovníky se nacházejí jen po pěti kilometrech. V levém hamstringu cítím bolest. Skoro jako kdyby se mi bodnutím umrtvilo celé stehno. Snažím se to nevnímat.

Na sedmadvacátém kilometru mi fandí můj syn :-). V ruce třímá balónek, ve tváři se mu zračí úsměv. Největší zážitek! V mžiku mi hlavou proletí celý život. Kdyby už nic nepřišlo, tak za tohle to stálo! :´)


Stojí tu s ním i náš zachránce Jirka. Poté, co mě pěkně vypekla Gustíkovo hlídačka, neváhal a přijel za námi. Vážím si toho a moc to pro mě znamená. Děkuji za vše :-).

Tohle setkání mě ohromně nakoplo. Už zase jedu :-).

Na trase k nám mezitím přibyly půlmaratonci, a tak se jimi postupně prodírám kupředu.


Na třicátém kilometru kolem mě doslova prosviští jedna žena, určitě štafeťačka. Ne, maratonkyně! Přicházím o ženské vedení v závodě. Absolutně se nechytám.

V posledních šesti kilometrech mi totálně dochází. Je mi špatně, mám obrovskou žízeň. Bolí to! Říkám si, že bych šla raději rodit než tohle. Při výběhu z lesních okruhů mě téměř zastavuje silný protivítr. V koncovce vše zazdívám :-(. Chvilku dokonce nestačím ani některým půlmaratoncům :-(. Potřebovala bych nové nohy, tyhle už toho nyní příliš nesvedou.

S blížícím se cílem začíná docela pršet. Finále představuje výběh na Malé náměstí. Místo startu a cíle, které na mě z fotek působilo mnohem větší. Přitom je věrné svému názvu.


3:18:49 hod. Osobní rekord. To snad ani nemůže být můj čas! Zdráhám se uvěřit slovům moderátora a stále jen nevěřícně kroutím hlavou. Může :´).
 
Motá se mi hlava a je mi hodně zle. Možná omdlím nebo se pozvracím. Za chvilku nevolnost odeznívá.


Po vyhlášení následuje příjemná cesta domů ve fajn společnosti. Díky za úžasný den :-).

Jako odměnu za osobák pod tři dvacet jsem si slíbila The Most Halfmaraton #1... :-)

Pondělí 9.10.2017

Sluníčko se prodírá skrze mraky, pořadatelé píší, že na webu uvedené finanční odměny nakonec ještě přece jen dostaneme a Jirkův report mě rozesmívá. Krásné pomaratonské ráno :-).