čtvrtek 16. listopadu 2017

Ústecký VitaSport maraton 2017

Neděle 8.10.2017
 
Bezprostředně po doběhu Hradeckého maratonu prohlašuji, že ten Ústecký půjdu jen volně. Tímto mám totiž pro letošek již splněno :-).
 
Neděle 11.11.2017
 
Krásné datum. Vedoucí magazínu Víkend se diví, proč v jednom z výzkumů oblíbenosti čísel obsadila dvaačtyřicítka třetí pozici... :-D
 

Pět stupňů Celsia, mraky, mezi nimiž sem tam vykukuje sluníčko. Nohy mažu hřejivkou, načež si zavádím tampón... :-D Nějak jsem si to neuvědomila. (Ale ta čínská mast tenkrát byla daleko horší :-D :-D :-D.)
 

Zezačátku držím krok se Zdeňkem Jahodou. Po osmi kilometrech však jeho tempo přestávám akceptovat a měním ho za jiného chlapa. Dva chlapy :-). Absolvuji s nimi následujících šest kilometrů. Poté se mi i oni začínají postupně vzdalovat. Raději si zpomaluji, aby se mi (v rámci možností) běželo stále co nejpříjemněji. Dneska žádné honění se.
 
Myslím si, že jak vypadá dosti čerstvý vítr, tady na vlastní kůži nyní poznává každý z nás :-D. Cestou zpátky, směrem na Ústí, fouká opravdu silně proti! V jednu chvíli se k tomu přidává dešťová přeháňka. Vypadá, že obsahuje i nějaké krupky.
 
V opačném směru běžící půlmaratonci fandí. Ačkoliv se pokaždé nenacházím v úplně optimálním rozpoložení na jejich povzbuzení ihned zareagovat, vnímám ho a všem moc děkuji!
 
Úvodní půlku trati zvládám pod hodinu a čtyřicet minut. Docela pěkné na to, že jsem prozatím celou dobu klusala víceméně na pohodu.
 
 
A teď hurá dát si to celé ještě jednou ;-).
 
Nohy mi nejdou, levý hamstring tahá. Jsem hotová :-(. Paní na občerstvovací stanici opakovaně nabízí teplý čaj. Na ten bude prostor až v cíli. Znovu sahám po sladké žluté vodě.
 
Cestou k obrátce předbíhám jednoho z dvojice mužů, se kterými jsem spolupracovala v prvním kole. Na čtyřiatřicátém kilometru kolem mě naopak se slovy "Zavěs se." prosviští jeden vtipálek.

Pointa maratonu spočívá v tom, že vás bolí celé tělo, ale vy se nemůžete zastavit. Prostě nemůžete! :-(

V samotném závěru beru i druhého z dvojice mužů, co jsme spolu běželi. Je to "Dvakrát běžím, jednou ležím." Trápí ho křeče :-(.
 
Mám velkou radost z toho, že potřetí už na okruh nemusím :-). Místo cílové brány hypnotizuji očima spíše stolek s pitím stojící kousek před ním. Pociťuji obrovskou žízeň.
 

3:31:18 hod. S výsledným časem nejsem vůbec spokojená, ale po veleúspěšném podzimu se cítím opravdu vyřízená. Člověk přece jen není stroj. Vcházím do fotbalové šatny. Za doprovodu skučivých zvuků se choulím na lavici a zavírám oči. Je po všem. Říkala jsem si, jak přetěžké bude se mojí loňské sezóně snů jenom přiblížit. A mě se podařilo jí dokonce překonat! Do očí se mi derou slzy. Zase mi hlavou prolétá celý můj život. Myslím na ty, kteří tu už mezi námi nejsou... Řvu :´(. Emoce pracují naplno.

Odolávám studené sprše a jdu se ohřát na polévku do místní hospody. Při vyhlášení dostávám úžasnou speciální cenu. Děkuji mnohokrát! Ráda využiji ;-). Pravé pralinky z Belgie. Mě se to hned nějak nezdálo, protože jsem Leonidas mezi sponzory neviděla :-D.


V chladném a sychravém večeru ještě s Augustýnkem vyrážíme na Strašidelnou procházku. Strašidla tedy nic moc, ale zato po cestě musíme plnit různé úkoly. Sbíráme kuličky ze slizu, dřepujeme (super :-D), běháme (málo jsem měla :-)), hádáme hádanku, zpíváme českou národní hymnu, hladíme si pro štěstí čarodějnické pařáty, ... Výstup na městskou věž si však naštěstí Gustík v jeho průběhu rozmýšlí, a tak se vracíme zpátky dolů :-). Je po mamince :-D.

čtvrtek 9. listopadu 2017

The Most HALFMARATHON #1 2017

Sobota 4.11.2017

Při pohledu na poměrně nadité startovní tašky účastníků prvního ročníku mosteckého půlmaratonu to vypadá, že dnes vyhrává úplně každý :-).

Cestou na dětský závod, který měl začít v deset hodin, zpovzdálí zklamaně pozorujeme, jak je už v devět padesát čtyři odstartováno :-(. Gustík si z toho však nic nedělá a vybíhá individuálně ještě s jedním chlapečkem. S kapsami plnými čokoládových eur a bonbónků s krtečkem září spokojeností :-).

Venku vládne zima s mlhou. Raději bych tu byla tím závodním autem než běžcem. Cítím se vysíleně. Je tedy na místě si připomenout, že se jedná o mojí odměnu za Hradec :-).

Zatímco Gustík řádí s holčičkou Josefínkou v teple tiskového střediska, já se vydávám zdolat tři sedmikilometrové okruhy vedoucí po zdejším autodromu.
 
V prvním kole se držím mužské skupiny vedené elitním vodičem Michalem Vydrou Vítů na hodinu a třicet minut, což u mě značí trošku přepálený začátek.


Běží se mi špatně. Ve zbývajících dvou třetinách závodu, kdy bojuji sama proti větru, docela trpím :-(. Jestli ono nebude v rámci maratonského odměňování propříště lepší zůstat u toho jídla :-D.


Trať naštěstí i přesto hezky odsýpá. Této skutečnosti napomáhá i nepřítomnost jednotlivých kilometrovníků. Snažím se ze sebe vydávat, co můžu.

V posledních sto metrech nechávám plavat osobní rekord a raději beru do náruče Augustýnka, abychom spolu proťali mojí premiérovou cílovou pásku :-).


1:33:43 hod. Stejně to tady měli o nějakých dvě stě metrů delší, takže co :-).

Sprcha následovaná výborným teplým kuřecím vývarem je přesně to, co člověk po výkonu potřebuje :-).

Namísto původně avizovaných pravých věnců :-( jako při vyhlašování motoristických závodů dostáváme krásné poháry v podobě opeřence Dromoběžce mosteckého :-).


pondělí 30. října 2017

Běh kolem jezera Most 2017

Sobota 28.10.2017

Po Klánovickém půlmaratonu se mé již poměrně unavené tělo cítilo tak akorát na ukončení sezóny. Chybět však na krásném závodě s úžasným mottem, které mi pomáhá na trati i v životě, by byl hřích. Aneb jak říká Terka Chlupová: "Holt to běhání moc miluju na to, aby mě omrzely závody každý víkend." :-) 

Na rozdíl od loňského roku, kdy se běželo po obvodu celého jezera, vede letos trasa pouze po jeho jedné straně.


Byť v předchozích dnech pršelo, představuje pro mě povrch v porovnání s minulým týdnem těžkou pohodu :-P. Klánovický les mě v tomto směru dokonale vyškolil. Perfektně vím, kam přesně v jaké pasáži šlápnout. Není potřeba se každé louži vyhýbat obloukem ;-). Dnešní počínání nám však tentokrát pro změnu znepříjemňuje opravdu silný vítr. 


Krátce po startu kolem mě prosviští Jitka Vajcová. Jé, tu jsem neviděla snad deset let! Po pár kilometrech se mi jí podaří dohnat. "Ivčo, seš to ty?" "Jo." :-)

Táhnu jí to do šestého kilometru, kde mě střídá a já vzápětí odpadám. Aneb jak říká Radek Brunner: "Žádný závod se nerozhoduje, když se běží dobře. Rozhoduje se v době, kdy všechno bolí a je krize." Hodně mě bolí nohy. Nezvládám rozhodující okamžik :-(.

Jitka běží chvilku společně se Zdeňkem Jahodou. Jsou kousek přede mnou. Škoda, že jsem to pustila. 

Ve spodní části, přímo u vody, vichr šíleně fouká. Zbývá zdolat poslední stoupání.

Pohled na závěrečný kopec sice může z dálky působit poněkud hrozivě, ale já se na něj těším, protože za ním se nachází cíl :-). Každým krokem jsem mu blíž a blíž.


Bolí to. Krátké svižné krůčky, pořádně si pomáhat rukama. Nahoře pak znovu protáhnout krok a šlapat do toho s radostí a naplno až do samotného konce, ať za sebou udržím Fandu Fialku :-).


Kvůli několika mužům běžícím se startovními čísly opačného pohlaví dopadá oficiální část vyhlašování ženských kategorií hlavního závodu fiaskem. Nicméně my holky se nedáváme. Především Zuzka Rusínová, vehementně se dožadující svého právem zcela zaslouženého vítězného poháru :-).


Pokud pořadatel nabízí možnost přepisu registrací ještě na místě, vzniklé situaci vůbec nerozumím.

Každopádně tak jako tak jsem v Mostě strávila hezké dopoledne :-)
 
Doma pak následuje horká sprcha a hurá do zooparku na Halloween :-)



středa 25. října 2017

Klánovický 1/2Maraton 2017

Neděle 22.10.2017
 
"Není podstatné v jakém čase doběhneš, ale jak budeš vypadat na cílové fotografii" radí běžkyně v dámské šatně. S prvním tvrzením naprosto souhlasím, ovšem s tím druhým tedy nevím. Hlavní je dávat do každého kroku celé své srdce a běžet s radostí :-). A po dešti se navíc také pozorně dívat pod nohy.
 
Vybíhám svižně. Chvilku se držím muže "manželskévečery.cz", který se mi však brzy vzdaluje.
 
 
Důkladně sleduji zem. Hledám si na ní sušší listí, po němž se dá běžet aniž by mi přitom v mých botách s hladkou podrážkou neustále podkluzovaly nohy. Bláto, louže, kořeny, kameny. Pořád dokola. Nervová soustava silničářky dostává místy zabrat.
 
Na devátém kilometru, při průběhu okolím vlakové zastávky, panuje úžasná atmosféra. Lidé fandí, čímž dodávají energii. Krásný okamžik :-).
 
"Stars move slowly in a silvery night,
 far away on the other side."
 
"Maminká!" ozývá se v polovině závodu. Gustínek :-) ❤️.
 
 
Jak je v rozbahněném terénu třeba pořádně zvedat nohy, cítím stehna. Dva týdny po maratonu a tři dny po TRX-ových dřepech s výskokem, tak mám momentálně dost. Únava je znát, přesto si závod vyjma posledních čtyř kilometrů, kdy procházím naprosto pekelným očistcem, užívám.

Jednou záměrně dupu do louže, abych trošku ventilovala tu mentální náročnost.
  
Mrzí mě ztráta celkové čtvrté pozice mezi ženami kilometr před cílem. Chybí mi síla a větší motivace jít se v závěru rvát za hranu. Zbývajících pět set metrů po dlouhé rovince se jeví jako nekonečných.
 
 
Výsledek 1:35:17 hod. znamená meziroční zlepšení o celé dvě a půl minuty. A také nejvyšší stupínek té největší bedny, co znám :-).
 
 
Přejmenování jednoho účastníka na "Kalužnický půlblátotlon" mi připadá naprosto výstižné :-D.

Dokonalé organizace nelze nic vytknout. V Klánovicích se mi líbí :-). Příští rok sem opět ráda přijedu.

Děkuji Jirkovi za pěkný výlet a veškerý servis.

"Není důležité být bohatý, ale žít bohatý život." ;-)
 

středa 18. října 2017

Night Run Olomouc - AVON běh 2017

Sobota 14.10.2017
 
Týden po maratonu se většinou běhají dobře (a také rychle) kratší tratě. Jednoznačná volba proto padá na "lampičkový" běh v Olomouci. Konkrétně na pětikilometrový AVON Run s blogerskou kategorií, v níž pro tentokrát startuji.
 
Sice si neberu čelovku, ale dělám, že svítím ;-).


Proti Barče Kopřivové si dnes vůbec ani neškrtám. Známý fialový dres TJ Sokola Přísnotice mi brzy mizí v nedohlednu. Disponuje obrovskou rychlostí.
 
Mám před sebou ještě jednu juniorku, kterou však na druhém kilometru úspěšně udolávám. Běží se mi skutečně dobře. Cítím se silná, letím :-).

V Čechových sadech se jedna paní jedoucí na kole horlivě dožaduje toho, abychom jí okamžitě uvolnili stezku, po níž právě běžíme. Protože jsem tady pár let žila, vím, jak jsou místní na dodržování vymezených cyklostezek opravdu velmi hákliví. Nicméně v situaci, kdy tudy vede trasa závodu, si tohle nesmyslné nárokování mohla odpustit.

Kilometr před cílem vidím běžce přede mnou, jak najednou vybíhá do schodů zpátky na lávku spojující oba parky. Chvilku přemýšlím, jestli náhodou nemám nějaké halucinace. Zase schody! :-D Naštěstí jsem tu už jednou před dvěma lety Night Run běžela, takže je mi jasné, že nahoru ne. Ovšem několik vteřin mě tohle zaváhání stojí. Bohužel v této zašmodrchané pasáži naprosto chybí jakékoliv značení či dobrovolníci :-(.

Ačkoliv se mi běží hezky, únava po maratonu je přece jenom znát. Navíc zesiluje bolest v zadní části levého stehna. Nohu si tejpuji, uvolňuji, masíruji. Chce to chvilku klid.



S časem úplně spokojená nejsem, ale s výletem na Hanou ano. Líbí se mi, jak jsme každý víkend v jiném koutě republiky. Je to úžasné :-).

Neděle 15.10.2017

Nějak jsem ve výherní taštičce málem přehlédla poukázku na sušenky. Jé :-). Hurá!

čtvrtek 12. října 2017

ČSOB Maraton Hradec Králové 2017

Jednalo se z mého trenérského počínání o poměrně riskantní manévr, ale nějak jsem nabyla dojmu, že maratonu prostě musí předcházet půlmaraton.

V týdnu po Plzni absolvuji lehké běhy, spinning a procházky.

Sobota 7.10.2017

Den před závodem si v rámci vyzvednutí startovního čísla procházím velký kus města. V Hradci Králové je nádherně :-).


Neděle 8.10.2017

Rozbíhám to spíš jak půlmaraton než maraton. Jako bych snad neměla svých předchozích pětatřicet zkušeností... Ale co, vodiči nejsou (hrajeme tady druhé housle půlmaratoncům), hodinky nemám, tak to holt budu muset nějak vydržet.


Kousek přede mnou se utvořila pěkná skupinka mužů. Škoda, že v ní nefiguruji. Nemusela bych tolik řešit tempo a zároveň se mohla schovat před větrem, který dnes docela fouká. Vzpomínám na naše atlety, jimž takhle loni při maratonu v Hamburku odvál naděje na lepší časy. Já si hlavně myslím, že mohli být rádi, že tam neměli schody. Nějaký vítr, co to je :-D.

Pořád řeším, jestli je zkusit docvaknout, nebo si spíš zpomalit. Tak co tedy? :-(

Pomalu se mi vzdalují čím dál víc. Od čtrnáctého kilometru se mi neběží dobře. "Bílé kelímky jsou s vodou, modré s ionťákem." Co to ten pán pořád dokola opakuje. Čas od času se kolem mě prožene někdo, kdo si lépe rozložil síly. Tentokrát jsem bohužel v té opačné pozici :-(.

Pomáhají mi myšlenky na drobnou sympatickou Keňanku Joyciline Jepkosgei se stejně rozplácnutým nosem. Letos v Praze dokázala dvakrát překonat světový rekord. Na pátečním večírku nám o tom promítali hezké emotivní video.  

Na předávku připravení štafeťáci každého velmi burácivě povzbuzují: "Jsi hvězda!" Jo, pěkně přepálená, co brzy pohasne.

Druhé ze tří kol, jež běžíme, je pro mě nejtěžší. Maratonské kilometrovníky se nacházejí jen po pěti kilometrech. V levém hamstringu cítím bolest. Skoro jako kdyby se mi bodnutím umrtvilo celé stehno. Snažím se to nevnímat.

Na sedmadvacátém kilometru mi fandí můj syn :-). V ruce třímá balónek, ve tváři se mu zračí úsměv. Největší zážitek! V mžiku mi hlavou proletí celý život. Kdyby už nic nepřišlo, tak za tohle to stálo! :´)


Stojí tu s ním i náš zachránce Jirka. Poté, co mě pěkně vypekla Gustíkovo hlídačka, neváhal a přijel za námi. Vážím si toho a moc to pro mě znamená. Děkuji za vše :-).

Tohle setkání mě ohromně nakoplo. Už zase jedu :-).

Na trase k nám mezitím přibyly půlmaratonci, a tak se jimi postupně prodírám kupředu.


Na třicátém kilometru kolem mě doslova prosviští jedna žena, určitě štafeťačka. Ne, maratonkyně! Přicházím o ženské vedení v závodě. Absolutně se nechytám.

V posledních šesti kilometrech mi totálně dochází. Je mi špatně, mám obrovskou žízeň. Bolí to! Říkám si, že bych šla raději rodit než tohle. Při výběhu z lesních okruhů mě téměř zastavuje silný protivítr. V koncovce vše zazdívám :-(. Chvilku dokonce nestačím ani některým půlmaratoncům :-(. Potřebovala bych nové nohy, tyhle už toho nyní příliš nesvedou.

S blížícím se cílem začíná docela pršet. Finále představuje výběh na Malé náměstí. Místo startu a cíle, které na mě z fotek působilo mnohem větší. Přitom je věrné svému názvu.


3:18:49 hod. Osobní rekord. To snad ani nemůže být můj čas! Zdráhám se uvěřit slovům moderátora a stále jen nevěřícně kroutím hlavou. Může :´).
 
Motá se mi hlava a je mi hodně zle. Možná omdlím nebo se pozvracím. Za chvilku nevolnost odeznívá.


Po vyhlášení následuje příjemná cesta domů ve fajn společnosti. Díky za úžasný den :-).

Jako odměnu za osobák pod tři dvacet jsem si slíbila The Most Halfmaraton #1... :-)

Pondělí 9.10.2017

Sluníčko se prodírá skrze mraky, pořadatelé píší, že na webu uvedené finanční odměny nakonec ještě přece jen dostaneme a Jirkův report mě rozesmívá. Krásné pomaratonské ráno :-).

úterý 10. října 2017

RunCzech Final Party 2017

Pátek 6.10.2017
 
Hilton Prague Kongresový sál




pátek 6. října 2017

Škoda FIT půlmaraton Plzeň 2017

Sobota 30.9.2017

Škoda FIT půlmaraton sice nebyl vůbec v plánu, ale věci se prostě občas dějí jinak než jsme si původně představovali :-). A tak ve slunečném odpoledni posledního zářijového dne přijíždíme s Augustýnkem do Plzně, abychom zde společně strávili pěkný víkend. V Techmania Science Centru si vyzvedáváme startovní čísla.

Neděle 1.10.2017

Obloha se přes noc zatáhla a sem tam z ní i slabě zaprší.

 

Na startu poznávám několik rychlic. Zřejmě se informace ohledně finančních odměn pro první tři závodníky celkového pořadí dostala při druhém ročníku tohoto závodu do širšího běžeckého povědomí :-).

Už po pár kilometrech začínám vyhlížet jednotlivé kilometrovníky. To jsem tedy zvědavá, co budu dělat za týden v Hradci...

Při průběhu podchodem mě překvapuje přítomnost schodů. Děláte si legraci? :-( Nevěděla jsem dopředu co mě čeká. Představovala jsem si rovinku podél řeky, avšak realita vypadá bohužel jinak. Trať nebude příliš rychlá. Obsahuje četné výběhy, dlažební kostky, kamenité cesty a již zmíněné schody. I když - máte-li formu, ani schody vás nezastaví.

Na čtvrtém kilometru mě dobíhá vodič na hodinu třicet. Neříkejte mi, že všechny ty holky přede mnou běží pod tuto hranici. Jsou hodně dobré! Nenapadá mě nic lepšího než si s vodičem a jeho družinou střihnout následující kilometr, v němž zdoláváme dlouhý výběh na most. Za pátým kilometrem je pouštím.


Běžím sama až do jedenáctého kilometru, kdy se chytám menší skupinky s jednou ženou. Mají pěkné tempo. Bohužel ho s nimi zhruba po třech kilometrech v jednom z dalších stoupání neudržím. Cítím se vyčerpaně.

Měl to být revanš za ze zdravotních důvodů odpískaný Ústecký půlmaraton, a přitom je to spíš za ten Teplický :-). Nejvíc mi  to tady ale stejně připomíná Zombíky.

Přeběh lávky a zase nějaký kopec. Dali nám sem snad všechny, co tu mají.

Krizi zažehnávám na patnáctém kilometru. Jednoduše se bavím tím, co mám ráda :-).


Při závěrečném výběhu na náměstí Republiky již finišuji, nicméně ještě na nás čeká tři sta metrů okolo katedrály svatého Bartoloměje. Jak že jsem to tady ráno povzbuzovala Augustýnka při jeho dětském běhu? Už jenom poslední zatáčka a za ní cílová rovinka! Pohled na časomíru :-D. Ani schody mě nezastavily. 

1:33:38 hod. Osobní rekord.



Cestou na nádraží nám za odměnu kupuji arašídové kukuřičné křupky. Ať to můžeme ve vlaku při zpáteční cestě hezky oslavit :-).


sobota 30. září 2017

MilešovKa(p) 17,5 km převýšení 846 m 2017

Kdyby mi někdo loni řekl, že sem za rok polezu znovu, nejspíš bych ho považovala za naprostého blázna. Nicméně po tom silném dojmu, který na mě Milešovka minule udělala, jsem cítila potřebu se sem vrátit.
 
"Rok se s rokem sešel,
někdo by na Milešovku opět rád vyšel.
S kočárkem a Gustíkem,
za tím dobrým dortíkem."

Čtvrtek 28.9.2017

Ráno si sice chvilku vyčítám, co to zase bylo za ztřeštěný nápad. Raději bych se pořádně vyspala. Ale když už je všechno připravené, frčíme směr Teplice ;-).

Dlouhá fronta na registraci se neopakuje. Chybí mi slunečné počasí :-(.

Ze začátku se držíme čtyřčlenné pěší skupiny, jíž dokonce utíkám. Speciálně pro dnešní akci jsem si pořídila menší golfový kočárek. Jezdí docela dobře po trávě :-).


Místo kominíka potkávám černou kočku. Přebíhá nám přes cestu. Ajaj. Hrušky u silnice neuzrály. Nacházím sotva dvě jablka. Letošní úroda je skutečně slabší :-(.

V travnaté stráni si kočárek dělá co chce. Dá zabrat ukočírovat ho, aby stále nezatáčel doleva. Aby vůbec jel :-D. Prý odpočinkový den. Přitom to mám i s posilovnou!

A je to tady. Dorážím k důvěrně tolik známé inkriminované blátivé pasáži v lese. Jo pršelo. Na zádech batoh, za krkem dítě, v ruce složený kočárek. Postupuji opatrně. Hodně to tady klouže. Jako kdybyste procházeli čokoládovým krémem. Opodál se až do půle lýtek propadám do bahna. Zrovna nebylo kam jinam šlápnout... Silou tahám nohu ven a hup tam druhou zpátky. Pohled na mé boty není hezký. Všechno mám zabahněné. Od tohohle snad zbývá už jen krůček ke Spartan Raceům :-).

Bláto se mi nabaluje i na kolečka kočárku. Je to nepříjemné :-(. Kleji. Až nyní nás začínají předbíhat závodníci z druhé startovní vlny. V porovnání s loňským rokem si vedeme velmi dobře. Ani jednou od nikoho neslyším, že to nedám. Naopak nejčastější letošní hláškou se stává "I se zátěží.".

Jsem špinavá, rozcuchaná, zpocená. Ve spodní části Milešovky odhazuji kočárek, abychom závěrečnou pasáž zdolali bez něj.


Cíle dosahujeme v časovém limitu. Hurá :-). Meziroční zlepšení činí čtyřicet osm minut a dvaadvacet vteřin. Že mi to tentokrát přišlo nějaké kratší asi uvádět nemusím :-).

Jsem celá promočená, jako kdybych právě vylezla z bazénu. Jdu se honem převléknout do suchého oblečení. Výhledy na České středohoří hatí mlha.


Augustýnka nevyhlašují jako nejmladšího účastníka, protože celou trať neabsolvoval po svých. Je mi to líto. Hlavně že se pořadatel nezdráhal obohatit na jeho startovném...

Alespoň na dortu si však pochutnal :-).


 

Běchovice 2017 - Popatnácté v řadě :-)

Sobota 24.9.2017

"Tři sta třicet tři. To je šťastné číslo! :-)" vyhrkne mladík při pohledu na mojí hruď.


Po loňské premiéře běžíme i letos společně s muži. Hned po startu se chytám Barči Kopřivové z TJ Sokola Přísnotice. Prvně jsem ji zaznamenala loni na Night Runu v Mostě. Myslela jsem si, že jí dám, a ono ne :-). Je rychlá, má hodně namakané nohy. Utekla mi i letos při liberecké krosové Run Tour. A podobně se to jeví i nyní. Držím s ní krok jen dva a půl kilometru, pak se mi začíná vzdalovat :-(. Tušila jsem, že tempo na mě bude příliš rychlé...

Sto jedenáctka, Horní Počernice. Vida, i autobus má šťastné číslo. To se s ním musí hezky jezdit :-).

Za šestým kilometrem před sebou opět spatřuji Přísnoťačku. Má náskok, ale alespoň ten vizuální kontakt mi může v závěru pomoct. Trošku ji stahuji. Při seběhu do Tábora jsem zase tou starou dobrou kuličkou, co dolů sviští. Vážím o tři kila víc než před rokem, tak proč toho nevyužít. Mám jí!!! Na úpatí Hrdlořezáku jdu před ní. Frekvenčně. Rukama. Je mi zle. Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! 


Kilometr před cílem marně vyhlížím Slováky. Nejsou tu :-(. Tak snad tady budou v kompletní sestavě zase stát a povzbuzovat v příštím roce.

Snažím se do toho stále šlapat co můžu. Cíl se blíží a fialový dres na mě určitě moc neztrácí. Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej! Dupej!   

42:37 min. Výrazný osobní traťový rekord. Přišly mi ty Běchovice letos nějaké krátké :-).

Když jsem tu v roce 2007 s patnácti kily nadváhy zaběhla o osmnáct minut pomalejší čas než tentokrát (jednalo se o mé nejpomalejší a zároveň nejtěžší Běchovice), zařekla jsem se, že je přesně za deset let vyhraji. A ačkoliv jsem dnes sice nevyhrála, tak se mi zde poprvé podařilo se ve své kategorii prosadit na bednu!!! Já to přece jen dokázala :´). Sprchu beru hopem, protože spěchám k pódiu. Mám radost a zároveň cítím dojetí. A také obrovské zadostiučinění. Nic není nemožné.

"Věř, běž a dokážeš." 

"Odkud jsi?" "Z Chomutova." "Takže taky z Moravy." :-D ❤️

Medaili nosím hrdě. "To je druhé místo?" "Jo." "Gratuluji." "Děkuji :-)." Asi si jí z krku jen tak hned nesundám.