pátek 23. prosince 2016

čtvrtek 22. prosince 2016

Christmas Night Run Praha 2016

Sobota 17.12.2016

Týden před Štědrým dnem je centrum hlavního města plné lidí. Protože však toužím po tom, aby Augustýnek poprvé v životě spatřil naživo rozsvícený vánoční strom na Staroměstském náměstí, bereme to z Florence k Rudolfinu místo poklidnějšími ulicemi taktéž davem.

 
Venku panuje docela zima, a tak oceňuji zázemí, které se nachází uvnitř Filozofické fakulty. Tudíž v teple :-).
 

Veškerá organizace je naprosto perfektní. Po pětikilometrové trati jsou rozmístění dobrovolníci, kteří nám dávají jasné pokyny kudy běžet. "Doleva, doprava, rovně." Nemusím proto nad ničím přemýšlet a mohu se tak soustředit jen na běh a radost z něj :-).
 
Jelikož jsem si dnes dopoledne při balení věcí rozbila čelovku, absolvuji závod bez ní. Mrzí mě to, protože dobře vím, že při těchto nočních závodech má běh s ní své opodstatnění, ale bohužel se mi takhle narychlo nepodařilo zajistit jinou :-(. Snažím se tedy po celou dobu alespoň pořádně zvedat nohy.
 
Trasa vede podél Vltavy směrem na Štvanici, kde máme takovou okružní obrátku. Pohled na světélkující dav je naprosto dechberoucí. V dáli přede mnou se tyčí osvětlený Pražský hrad. Užívám si běh mrazivou večerní metropolí, přičemž mi v hlavě naskakuje klánovické motto: "Když zážitek je víc než výkon" :-).
 
Zhruba kilometr před koncem za sebou slyším něčí dech. Marně se snažím si namluvit, že je mužský. O chvilku později se hezky běžící žena posouvá přede mě. V kopci při výběhu z náplavky jí zase trošku stahuji. Chci proti ní ještě zkusit finiš, ale miniaturistický obrubník je proti. Sto metrů před cílem jdu k zemi. To mám určitě za tu čelovku, i když si myslím, že zrovna v tomhle úseku by nehrála žádnou roli. Cítím bolestivě pohmožděný pravý loket. Honem rychle vstát a šup do cíle!
 


Splnila jsem si svůj další sen. A sice ten o mé první opravdové bramborové medaili :-).


Ani si nevzpomínám, kdy jsem si naposledy rozbila kolena... Víc ale stejně mrzí díra na elasťákách. No nic. Holt si jí zašiji a můžu je klidně bez obav začít nosit i na brusle :-).


čtvrtek 15. prosince 2016

Zimní běžecký pohár Kadaň - Horský kros na Středním vrchu 2016

Neděle 11.12.2016

Před dvanácti lety jsem při třetím ročníku Zimního běžeckého poháru v Kadani vyhrála ženskou kategorii. Když se mi nyní naskytl volný víkend, vyrazila jsem tam po dlouhé době zas :-).

Na Středním vrchu fouká silný vítr. Skoro jako v Ostrově u Tisé :-). Nebe je zatažené a před námi zhruba pětikilometrová trať složená z pěti okruhů. V každém z nich nás čeká šplhání nahoru a následný prudký sešup dolů. Moc se toho tady nezměnilo :-D. Jen ta účast je již mnohonásobně vyšší, což je také důvod, proč startujeme postupně ve třech vlnách.

Já běžím v té druhé. Oblaka se najednou protrhávají a vysvítá sluníčko :-).


Je zvláštní, jak člověk v tom strmém stoupání přechází do chůze v každém dalším okruhu čím dál tím dřív a znovu se rozbíhá čím dál tím později :-D. Vůbec mi to neběží. Nějak nemám potřebu se tu honit ani s nikým závodit... spíš se jen tak z vrchu kochat nádherným výhledem do okolí.


Při seběhu to po tom, co jsem se zde při rozklusávání natáhla, také moc nepouštím. Mokré rozbahněné listí dost klouže. Chtělo by to hřeby.


Po skončení se nebe opět zatahuje a začíná pršet.
 
Odpoledne pak ještě dávám bezmála hodinový výklus. Regenerační/konverzační podle TF :-).
 

sobota 10. prosince 2016

KOLOBĚH z Řípu do Prahy 2016

Sobota 3.12.2016

S Ondrou jsme se potkali v květnu při Pražském maratonu. Stáli jsme vedle sebe na startu. Zmínila jsem se mu o koloběhu, který mě již delší dobu lákal. Slovo dalo slovo, řeklo se, že je to výzva a tak tady teď v sedm hodin ráno celí rozespalí sedíme ve vytopeném autobuse, z něhož se nám vůbec nechce ven :-D :-D :-D.

 

V rámci rozcvičky si poklidně vyšlápneme na Říp. Nahoře obstaráme nezbytnou fotodokumentaci a vyslechneme si předzávodní rozpravu organizátorů. Jestliže nastane nějaký problém, máme si s ním poradit sami. V krajním případě, tedy pokud by se ho nepodařilo vyřešit ani ženě, si můžeme zavolat doprovodné vozidlo.


Protože jsem teď byla od Žatce přes týden nachlazená a stále se ještě necítím stoprocentně fit, je hlavním cílem absolvovat závod v pohodě. Vzhledem k tomu, že se zde jedná o naší premiérovou účast, bude to stejně především o získání zkušeností. Ambice dostanou prostor v dalších letech :-).

 

Ondra začíná na kole a já během. Klesání z Řípu dolů je místy docela dost strmé, navíc vede po úzké cestě, takže sem tam pouze jdeme, nebo i chvíli jenom stojíme a čekáme. Ale ten výhled tady absolutně nemá chybu! :-)


Dole se setkáváme s cyklisty a dále již pokračujeme společně. Postupně se začínám zahřívat.

Střídání probíhá pocitově. Nesledujeme hodinky, nemáme s sebou ani funkční tachometr. Některé dvojice si opravdu striktně hlídají dodržování několikaminutových intervalů. My ne. Je to v klidu, na pohodu :-).

Velmi potěší úžasná občerstvovací stanice. Zastavíme, dáme si teplý čaj, domácí koláč a jede se/běží dál ;-).

 
"Napekly pro nás ženy z Nových Ouholic
a hned máme o půl kila víc :-)."


Počasí dnes vyšlo naprosto parádně! Nad hlavami nám po celou dobu krásně svítí sluníčko. Pohyb dopolední zmrzlou krajinou nemá chybu ❤️.

Jak se neustále střídáme, závod strašně rychle ubíhá. V Kralupech nad Vltavou si říkám, že můžeme mít za sebou možná tak dvanáct kilometrů... Dostává se mi však informace, že už jsme v polovině trasy :-D. A také, že nás ještě čeká druhý velký kopec.

Všichni ostatní spolukoloběžci jsou báječní lidé. Vzájemně se podporujeme. Užíváme si legraci a poznáváme nové lidi. Atmosférou a celým tímhle závodem jsem moc nadšená! :-)

Co se týká oblečení a dalšího vybavení, tak s sebou není potřeba tahat žádné zbytečnosti navíc. Opravdu stačí jen pití a tyčinka. My máme batoh, ze kterého samozřejmě téměř nic nepotřebujeme :-). To je to nabírání zkušeností.


V onom druhém větším stoupání se dostávám do ráže :-D. Kopec je perfektní. Trošku mi připomíná teplickou Doubravku. Hezky se vybíhá :-). Beru v něm všechny. Běžce i cyklisty.

 

"Když už je člověk myšlenkami v cíli,
vypne mu to na chvíli.
Snadno tak mine odbočku,
ještě štěstí, že hned hodí zpátečku :-)."

Rozběhla jsem se skutečně pěkně. Zase mám tu chuť a radost! Baví mě to :-). Začínáme už i lehce závodit...



V samotném závěru už ani příliš nestřídáme. Dvojice, s nimiž jsme se po celou dobu neustále míjeli, jsme setřásli. Před námi je na dohled ještě jedna, která by se dala zvládnout... Jdeme do nich ;-). Cílová rovinka a je to tam!


Připadá mi neuvěřitelné, že jsme zdolali padesát kilometrů. Viděla bych to sotva na polovinu... Čekala jsem, že závod bude delší a náročnější a ona zatím taková pohoda :-D. Navíc, jak jsme se neustále točili, tak mám pocit, jako bych snad dnes skoro ani nebyla běhat :-D.

Bylo to příjemné a hodně fajn dopoledne. Děkuji za super zážitek! :-) Legendární Koloběh z Řípu do Prahy prostě nemá chybu a každý aktivní člověk by ho měl alespoň jednou za život okusit!

Až budete příště stát na startu nějakého závodu, pořádně se dívejte kolem sebe. Nikdy nevíte, kdo se vyklube z člověka stojícího vedle vás. Třeba právě zrovna skvělý parťák pro Koloběh ;-).