pátek 30. září 2016

Běchovice 2016 - Počtrnácté v řadě :-)

Neděle 25.9.2016

Informace, že budeme startovat dohromady s muži, mě opravdu netěší. Jediný závod, kde jsme si to my ženy mohly mezi sebou na férovku rozdat (pražskou Grand Prix z důvodu neúčasti elity nepočítám), je v tahu. Mrzí mě to :-(.

Program v Běchovicích moderuje Libor Bouček. Toho jsme včera viděli v Pevnosti Boyard :-). Příště by mohl následovat svého kolegu Leoše a dát si to s námi ;-).


Na startu se chytám vodiče na pětačtyřicet minut. První kilometry se nesou v duchu proplétání se davem. Ne, nejsem na Runczechu.

Jahodnice, čtvrtý kilometr a já to balím. Pouštím vodiče. Ztrácím chuť, sílu, energii i motivaci :-(.

Tyhle Běchovice jsou zvláštní. Běžet je společně s chlapama je prostě divný! Nelíbí se mi to :-(. Ani společná mistrovská nevypadá moc pěkně. Chlapi pomůžou ženám, aby pak spolu s vítězkou protnuli cílovou pásku...

Předbíhá mě Karla Mališová. Ta úžasná nestárnoucí bojovnice. Všechny bychom si z ní měly vzít příklad.

Nohy mám absolutně tuhé. Nejde mi to. Pocitově snad neběžím rychleji než šest třicet na kilák. Skoro jako kdybych stála na místě, ale nestojím. Sbíhám do Tábora. To je asi moje nejoblíbenější pasáž :-).


Následný Hrdlořezák obklopují lidé, kteří nás opravdu skvěle povzbuzují :-). Hlavně tatínek s dětmi na osmém kilometru. Říkala jsem si, že po Crossmarathonu, Klínovci, Doubravce a tréninkových výbězích s kočárkem na Kameničku pro mě bude jeho letošní zdolání brnkačka... ale jo, jde to. Pár lidí v něm vezmu ;-). Nahoře dokonce stojí moderátor a hraje hudba. Super! :-) Tady to nesmírně potřebujeme, protože dlouhá Koněvova ulice klesá až v samotném závěru.


Finišovat se mi nechce. Jsem fakt líná a nebaví mě to dneska :-(. Pohled na časomíru mě však ještě trochu nakopne. Sakryš, co blbnu, vždyť já pořád běžím o svůj traťový rekord! Přidéééj!

O sedm vteřin je to tam. Po dvanácti letech mažu dosavadní maximum z roku 2004. 46:15 min. Moje nejrychlejší Běchovice :-).


Jó až já se na to jednou nevybodnu... A nebudu dva dny před závodem místo odpočinku plavat a bruslit (hezké počasí se přece musí využít :-))... Před devíti lety jsem si předsevzala, že tady přesně za deset let vyhraju. Takže už příští rok :-).

čtvrtek 22. září 2016

1/2Maraton Ústí nad Labem 2016

Sobota 17.9.2016
 
Po pětce a desítce z posledních týdnů mě konečně čeká pořádná trať, při které se budu moct plně vydovádět :-). Na řadu přichází poslední závod série Runczech, během které jsme měli možnost proběhnout se historickým centrem Prahy, po karlovarské lázeňské kolonádě i olomouckými parky. Dnes to bude pro změnu o ústecké chemičce a  místních cikáňatech. Líbí se mi ta rozmanitost. A protože letos zatím všude svítilo sluníčko, na severu Čech panuje po celý den deštivé počasí. Handbikerům, jež vehementně povzbuzuje Augustýnek :-),
 
 
naštěstí neprší. Zato účastníci Rodinného běhu už však promokávají důkladně. Ještě během rozklusávání před půlmaratonem prší, následně ale déšť (zase na chvíli) ustává.
 
Ve startovním koridoru opět vyhledávám vodiče. Michal "Vydra" Vítů slibuje, že na hodinu čtyřicet poběží nejpomaleji, co to půjde :-D.
 

Po sedmi kilometrech s nimi na mě začíná být tempo nějak moc rychlé :-o :-(, a tak než abych odpadla, jdu raději před ně a rvu to tam, co můžu.
 

Na čtrnáctém kilometru vedle nás projíždí parní vlak. Lokomotiva troubí, cestující jsou vyklonění z okýnek a nadšeně nám fandí. Jak se zpočátku všichni překvapeně divili termínové kolizi těchto akcí, ačkoliv obě strany znaly data konání více než rok dopředu, tak si myslím, že to propojení nakonec nemá chybu.
 
Po patnácti kilometrech se pro mě doposud krásný běh mění v utrpení. Nohy bolí, hřejivka pálí. Vodiči mě předbíhají a já se jich už (celkem logicky) nechytám. Ať mi alespoň neutečou o více než sto metrů. Běží na oficiální čas s tím, že cesta ke startovní čáře nám trvala nějakých sedmadvacet vteřin...
 
V protisměru na obrátkové smyčce vidím běžet tatínka s kočárkem, ve kterém veze dvě děti. Vsadila bych na to, že je to ten samý co loni :-).
 
Fantastičtí diváci nás společně se skvělými dobrovolníky a perfektními music pointy ženou vpřed.

Očima stále hypnotizuji žluté praporky v dálce před sebou. Už se mi nevzdalují. Naopak je stahuji. Bojuji. My se totiž nikdy nevzdáme. Nikdy. Nikdy!!! Kdybych teď předvedla strhující závěr, tak je ještě nejspíš dostihnu, ale na to už schází síly. A tak jen zpovzdálí přihlížím jak již Michal "Vydra" s kolegou křepčí a dělají opičky. Můžou si to dovolit. Jsou úžasní.
 

V cílové rovince vidím na časomíře zaparkovaného automobilu svítit čas vítěze 59:15 min. Tak to je paráda! :-) A já jsem při tom :-).
 
 

Posledních sto metrů. Ve finiši prohrávám o jedinou vteřinu s klukem v oranžovém tričku, co jsme vedle sebe stáli na startu. Tak nám ty časy hezky vyšly :-). Oficiálně to mám přesně za hodinu a čtyřicet minut. Jinak 1:39:33 hod. Bylo to nádherné. Dala bych si to ještě jednou. Co jednou, minimálně tak stokrát ještě :-).
 
Je za námi bezvadný ročník. Už teď se těším na ten příští a také na setkání RunCzech Stars 2016 a PIM Queens & Kings :-).
 
 
Ve sprše pak vzpomínám na svůj loňský Ústecký půlmaraton za 2:10:48 hod. Prožila jsem opravdu mimořádný rok :-). Venku se znovu spouští silný slejvák. Tenhle víkend prostě proprší... :-)

čtvrtek 15. září 2016

Grand Prix Praha: adidas Běh pro ženy 2016

Sobota 10.9.2016
 
Pražskou Grand Prix běhám již řadu let a mám ji ráda. Poprvé jsem se jí zúčastnila v roce 2004. To se ještě diplomy posílaly v papírové podobě poštou :-).
 

Dva a půl tisíce žen. Mým cílem je umístění v první dvacítce. Chybí špička, která se postupem času přesunula k mužům na desítku. Je tady pouze několik mladých nadějných holek, co dají pětku za osmnáct minut. A také modelíny... ale jo, i ony k tomu patří :-).
 
Vzhledem k tomu, že na startu stojím ve druhé řadě, lovím v paměti jak on vlastně ten polovysoký start jenom vypadá... :-D No jo no, dneska je to bez čekání :-).
 
Na čele závodu se hned vytváří asi desetičlenná skupinka, v níž se tak nějak ocitám... Jé, kde to jsem? A proč ty holky běží tak pomalu? :-D
 
 
 

Představa, že s nimi vydržím, je lákavá. Ale na to je potřeba mít dobré nohy a ty moje jsou však bohužel momentálně tuhé :-(. Moc mi to neběží.
 
Mám nějaké počítací tendence. Ještě, že neběžím s hodinkami. Jsem na sedmnácté pozici. Můžou mě předběhnout maximálně už jen tři závodnice.
 
Reklama na billboardech lákala na závod sloganem: "Běž zapadajícímu slunci naproti." Přede mnou pár žen. V protisměru úžasný dav běžkyň. Vedle Vltava a nad námi ono zapadající slunce. Nádhera.
 
Zbývá poslední kilometr a už mě nesmí předběhnout ani jedna! To udržím! Naopak ještě trochu stahuji běžkyni před sebou, ale tu už nestihnu...

  

Stejně jako před týdnem na desetikilometrové trati odolala pětačtyřicetiminutová hranice, tady jsem se zase nedostala pod dvaadvacet minut. Já vím, měla bych se více věnovat tréninku rychlosti a možná i o něco víc odpočívat... ale co, nejhorší to snad také není :-).
 

Při výklusu využívám jedinečné možnosti proběhnout se po uzavřených silnicích v centru Prahy ❤️. Na desítce pak v rytmu devadesátek přihlížíme druhé nejrychlejší silniční desítce žen všech dob.


čtvrtek 8. září 2016

Lovochemie AGROFERT Run 2016

Sobota 3.9.2016

Do Lovosic s sebou bereme naší babičku. Program v lesoparku Osmička zahajují dětské závody. Hned v tom úvodním, Baby Runu na dvě stě metrů pro děti narozené v letech 2012 až 2015, se představuje Augustýnek. Trošku smůla, že načasování startu vyšlo na dobu, kdy se mu chce zrovna spát, nicméně se mnou za ruku to zvládl. Je prostě šikula :-). V cíli už rozdává úsměvy, dostává medaili s diplomem a užívá si ty hezké pocity úspěšného závodníka.

 
V rámci Agrofert Runu je možné využít bohatý doprovodný program. Babička vyráží připraveným autobusem na komentovanou prohlídku areálu Lovochemie. Na děti čeká olympijská bojovka nebo třeba skákací hrad.
 

Po Rodinném běhu na dva kilometry přichází v pravé poledne na řadu dvouokruhová desítka.


Mají tady nádhernou stezku podél Labe a my musíme běžet chemičkou :-(. Ale o tom tenhle seriál přece je ;-).

 
Na trati se střídají různé povrchy. I čistě šutrová pasáž tady je :-). Z ranního pošmourna se vyčasilo na slunečné a hřejivé počasí.
  
Když v závěru finišuji do cíle, pořadatelé nás posílají ještě na jednu oběžku :-(. Tak ono se do něj přibíhá z opačné strany než jsem si mylně myslela :-).

Snažila jsem se běžet, co to šlo, ale stejně jsem chtěla být alespoň o minutu rychlejší. Pětačtyřicetiminutová hranice letos opět odolala. Chvíli si vyčítám, že jsem si na startu nestoupla víc dopředu. Navzdory čipům se neměřil čipový čas. Navíc mě po startu trošku brzdili pomalejší běžci, ale stejně to bylo parádní :-).
 
Po závodě následuje výborný guláš s křenem, vanilkovo-ananasová zmrzlina a k tomu navrch ještě prize money za celkově desáté místo mezi ženami :-). 


Při mém momentálním samoživitelském rozpočtu padesáti korun na den je každá koruna dobrá. Kupuji si chalvu s mandlemi a Augustýnkovi vanilkové sušenky. Na větší odměňování to opravdu není. Však ono tou největší odměnou je to, že si spolu můžeme takhle hezky běhat :-).

Celý den byl super. Parádní akce s perfektní organizací. Děkujeme a příští rok zase rádi přijedeme :-).