neděle 24. července 2016

Horský běh Perštejn - Klínovec 17,2 km převýšení 904 m 2016

Sobota 16.7.2016

Do Perštejna přijíždíme krátce po deváté hodině. Sakryš, proč jsme tady tak brzy? Prý abychom pořádně nasáli závodní atmosféru přece. Aha. Tak tedy nasáváme :-).


Každý debatuje nad tím, která pasáž závodu je nejhorší... Já to neřeším. Člověk by to neměl tolik prožívat. Prostě poběžím jak to půjde. Hlavně ať z toho mám radost! :-)



Prvních pět kilometrů je opravdu hodně hnusných. Až uvažuji nad tím, jestli bych raději neměnila s krávou, co se tu pase ve stráni. Ale né, neměnila :-). Já tedy nevím jak té krávě, ale mě bude odpoledne krásně :-).

Za občerstvovací stanicí na pátém kilometru trať stále stoupá až k devátému, po němž dokonce následuje krátký seběh. Tříčlenná skupinka mi utekla, běžec za mnou zase ztrácí, a tak běžím sama. Desítku mám pod hodinu. To jde :-). Počasí je parádní. Sluníčko, teplo, ale ne žádný nepříjemný pařák. Pofukuje mírný vítr. Nádhera.

U odbočky k Meluzíně si u další občerstvovací stanice někdo hrál s křídami... :-) "Utíkej jako Chris Froome ve žlutém!" Jo, taky jsem si na něj tady už vzpomněla :-). "Dávej do toho srdce!" Dávám!!! Hrozně mě to baví :-D. Maximálně si to užívám.

Pořád čekám, kdy opět přijde něco tak brutálního jako bylo oněch prvních pět kilometrů, ale ono stále nic... :-) Výživná je až závěrečná sjezdovka. Na jejím úpatí mě předchází Lenka Bayerová. Já předcházím Michala Kujíčka.


V cíli jsem o devětadvacet minut rychleji než před pěti lety při mé zdejší první a zároveň jediné účasti. Stejně jako v roce 2011 tady i dnes startoval Lukáš Bauer. Také on si polepšil. O minutu.

Turisté koukají. No jo no, jsme očíslovaní a přibíháme odněkud zezdola. Seshora asi né :-).

 

Na vrcholu čeká krásný výhled na okolí, rizoto a jako bonus také pohár za druhé místo v kategorii za reprezentační lyžařkou. To není úplně špatné :-).

 
Organizace byla perfektní. Moc se mi to líbilo. Určitě sem zase někdy zavítám, protože mi tu ještě zůstávají nějaké nesplněné sny. Ráda bych tu sjezdovku totiž jednou celou vyběhla. A také si to pak za odměnu seběhla z cíle zpátky do Perštejna, kde se startuje :-).


čtvrtek 14. července 2016

Pozvánka na Night Run Most a #blogRUN

Když jsem loni na podzim běžela v Olomouci svůj první noční běh, věděla jsem, že to určitě není naposledy. Atmosféra nočních závodů má totiž své jedinečné kouzlo.

O druhé srpnové sobotě se chystám na svůj další Night Run. Tentokrát do Mostu. Trať povede přímo centrem města a součástí bohatého programu budou i dětské závody a rodinný běh. Více informací a možnost přihlásit se naleznete zde. Srpnový podvečer bude pro tento jedinečný zážitkový běh jako stvořený ;-).

 
A pokud o svém běhání také rádi píšete nebo natáčíte videa, určitě nenechte bez povšimnutí #blogRUN, který se uskuteční v rámci AVON běhu na pět kilometrů.
 

Chomutovská hodinovka 2016

Sobota 9.7.2016

Na chomutovském atletickém stadionu, s panoramatem Krušných hor v dáli, si připadám jako v nějakém zahraničním tréninkovém letovisku :-).

 


Tři čtvrtě závodu strávím za naprosto úžasným vodičem. Běží tak akorát, je vysoký, takže za ním v zatáčce tolik nefouká, průběžně pije... Běží se mi prostě parádně. Bez zátěže, po měkkém povrchu. Takovým příjemným tempovým tréninkem bych to dneska nazvala :-).



Dostávám spoustu hezkých cen, za které moc děkuji. Finanční odměna padne na startovné příští týden... No nevynáší to běhání příliš, ale ono stejně přináší daleko větší a důležitější hodnoty než jsou peníze :-).


Organizace neměla chybu a celé dopoledne bylo fajn. Vzpomínalo se na můj legendární skokanský mítink a barevné vafle :-). Zase je někdy udělám ;-).

Odpoledne upeču borůvkový koláč a vyrážíme ještě s Augustýnkem na kole na Kameničku. To je život, co :-).

středa 6. července 2016

2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Praha 2.7.2016

Sobota 2.7.2016

Vstávám v pět hodin ráno. V čase, kdy mi pod okny vrávorají opilci, vracející se z nočního tahu oslavy začátku prázdnin. Proč to dělám? Protože jedeme s Augustýnkem do Prahy na lívancový běh, který jsem si v Olomouci tolik oblíbila :-).

Běží se dva okruhy ve Stromovce. Zatímco na olomouckém závodě panuje spíše komornější rodinná atmosféra, tady má akce trošku větší rozměr. Pro zhruba šestinásobné množství účastníků je zajištěna elektrická časomíra, šatny s úschovnami, ...

Rozbíhám to s rozumem, nic nepřepaluji, ale v teplém a slunečném počasí toho máme stejně každý dost. Jak později prohlásí Pataka: "Tyhle závody se běhají tak, jako byste měli umřít."


Po zvládnutém finiši s dotírající slečnou v oranžovém tílku končím na 5. místě mezi ženami. Šest vteřin za svým osobním rekordem. I konkurence je tu podstatně výraznější. Vítězka má pro mě neuvěřitelný čas. Nicméně je to inspirace a motivace do dalšího tréninku :-).


Po vyhlášení výsledků následuje netradiční tombola ve stylu, kdo předvede krávu jedoucí na slonovi, kdo najel za minulý týden minimálně sto kilometrů na kole, kdo tento týden ještě neměl zmrzlinu, ... :-D Tento závod prostě nezklamal :-).

Lívancové běhy jsou fajn, ať už se jich účastníte kdekoliv ;-).

P.S. Moc děkuji dobré duši za pohlídání Augustýnka :-).

       Jo a kde mají lepší lívance? V Praze snad prominou, ale jednoznačně v Olomouci. Mám totiž podezření, že tam do těsta přidávají navíc jablka :-).