čtvrtek 30. června 2016

1/2Maraton Olomouc 2016

Sobota 25.6.2016

Protože se mi nepodařilo sehnat nikoho, kdo by během závodu pohlídal Augustýnka, rozhodla jsem se tady po roce znovu běžet s ním. Největší obavu jsem měla z toho, jak se dostanu na start. Vím, že je "přísný zákaz vjíždět na trasu s dětskými kočárky", ale když se ocitnete v situaci rodiče samoživitele a stane se vám výše uvedené, tak to přece jen tak nevzdáte. V Olomouci jsem nevynechala jediný ročník, navíc bych se chtěla stát letošní RunCzech Star.

Jakmile proběhnu startovní bránou, vím jistě, že to nepochybně zvládnu. Pár dvacek jsme si již s Gustíkem kolem dvou hodin klusli.

Po celou dobu běžím na pohodu a s velkým úsměvem. Dneska je tropické počasí, tak se musí opatrně. První polovinu závodu se opět jen proplétám davem, v druhé půlce už se vcelku dá běžet. S kočárkem není žádný problém. Na základě svých zkušeností s vodiči jsem se naučila velmi dobře pohybovat v běžeckém poli.
 


Augustýnek, který se v okamžiku startovního výstřelu probudil, si závod maximálně užívá. Směje se, mává, okusuje láhev, kelímek, houbičku, ... Jó, až tu bude za pětadvacet let bojovat s Davídkem Pechkem, Ondrou Solánským a Péťou Slovákem o prvenství mezi českými muži, to už nebude takové leháro :-D. Když s ním stavím na občerstvovací stanici na šestnáctém kilometru, aby se také alespoň napil, nechce. Má stále oči navrch hlavy. Tohle je obrovský zážitek. Kdoví, jestli se nám kdy něco tak mimořádného zase naskytne.

Trasa vede v opačném směru než minule. Posledních pět kilometrů nemá chybu. Běží se parádně. Tahle trať je megarychlá. Ráda bych si jí někdy zaběhla na maximální výkon. Snad příští rok.


1:53:16 hod. Třiadvacet minut za světovým rekordem, řekla bych :-). Zamrzí mě, když mi hned v cíli nemilá dobrovolnice jízlivě vynadá, že tady s tím kočárkem nemám co dělat. No co, každý jsme nějaký.

Dělá se mi špatně a trochu se mi motá hlava. Chce to jíst a pít. Gustík je z medaile naprosto nadšený.


Sotva ho vyndám z kočárku, už zdrhá. Po tom, co dneska viděl, se tomu přece nemůžu divit. Holt se zas něčemu přiučil.

Byla to hezká tečka za mým rok a čtvrt dlouhým pobytem v Olomouci. V běžecké mece, v níž se udál můj přerod z pomaloběžkyně v elitní amatérku. Moc děkuji všem, kteří mě tu při mém skoro každodenním běhání v parcích svými úsměvy neustále nabíjeli energií!!! :-)

pondělí 27. června 2016

Olympijský běh Kadaň 2016

Středa 22.6.2016

Nalákali nás na krásná zátopkovská trička, která ale bohužel v průběhu prezentace došla :-(. Prý je doobjednají. Tak snad ještě dorazí.
 
 

Desetikilometrová trať se skládá ze čtyř okruhů. V prvních třech se pokaždé stoupá do prudšího kopečku, v tom posledním je pak právě těsně pod tímto kopcem cíl. Ten však není nijak označený, a tak dochází k úsměvné situaci, kdy se v polovině závodu jeho moderátor přizná, že by ho také zajímalo, kde se vlastně nachází :-). Stačil by kousek křídy.


Na výběr je i pětikilometrová distance - té se účastní většina startujících.


Neběží se mi příliš dobře. Cítím namožené nohy. Jsem asi přepálená a připálená :-D. Panuje tu velké vedro. Odkrytá pasáž na Nábřeží Maxipsa Fíka je doslova spalující. Do (z) toho nějaké menší střevní potíže...

 
 ... ale bylo to fajn :-). V Kadani je moc hezky. Udělali jsme si o letním podvečeru příjemný výlet a myslím si, že jako předskokani Vysmátého léta jsme my běžci rozhodně obstáli :-D.
 
Sobota 16.7.2016
 
Doobjednaná trička dorazila. Požadovaná velikost dámského růžového sice nebyla, ale zato jsem dostala tři kusy v různých barvách.
 
 

pátek 17. června 2016

Jirkovský crossmarathon 2016

Sobota 11.6.2016

Mám tenhle závod moc ráda. Loni jsem posílala Augustýnkovu fotku jako omluvenku, ale letos už na něm opět nemůžu chybět :-). Často zvu do Jirkova další běžce, ale termínovka je bohužel tak nabitá, že sem málokdy někdo skutečně dorazí.



Po startu, při němž mám slzy v očích a ani nemusí hrát Vltava :-), hned pádím kupředu a nechávám za sebou všechny ty běžce, kteří mi vždycky utekli. A když už jsem s nimi náhodou chvilku zvládla držet krok, tak to byl zázrak. Dneska je tomu však jinak. Nestačí mi vyhrát "jenom" svojí kategorii. Chci vyhrát i celkově v ženách :-).

Přihlížející paní u trati říká, že jsme nasadili vražedné tempo. No, možná trošku, anebo na to zkrátka máme ;-). "Train hard, believe in yourself and everything is possible."

Hlavní dlouhé stoupání na Lesnou mě totálně rozsekává. Člověk tady jeden ročník vynechal a jako by zapomněl, jak jsou ty naše Krušné hory krušné, že :-). Opravdu chci za měsíc běžet z Perštejna na Klínovec? Po zdolání tohoto nejvyššího bodu bych nejraději zvedla ruce nad hlavu a vítězoslavně zakřičela "Jó!", ale šetřím silami. Navíc je mi v patách Lenka Bayerová. Ajaj. Musím makat.

Seběhy dolů prokládají zákeřné výběhy, v nichž mají už tak dost rozklepané nohy co dělat. Několikrát vzpomínám na svou bezmála šesti a půl hodinovou anabázi při mé zdejší poslední účasti.

Na zahrádce, kolem které běžíme, spatřuji povědomou postavu pobíhajícího muže v oranžovém tričku, jak se nadšeně a s radostí vrhá na jednu z židliček k voňavému táboráku. To je přece Kujda! "Kujdo, vrať se!" Nevrátí se :-(.

Při jednom prudkém seběhu po šutrech si uvědomuji, že se nesmím bát a naopak to musím maximálně pustit. Jakmile bych o tom začala přemýšlet, mohla bych spadnout.

Nevím jak dlouho běžím, ani kolik kilometrů mi ještě zbývá. Prostě běžím :-). Všechno mě bolí a jsem hodně unavená. Až si říkám, proč ty lidi vlastně ty maratony vůbec běhají? Asi kvůli té radosti v cíli :-D. Pořád mám velkou žízeň a hlad. Při předstartovní rozpravě jsem zaslechla cosi o chlebech s marmeládou, ale nikde je nevidím :-(.

Míjíme nějakou skupinu dětí. To vypadá jako lesní školka. Gustíku, těš se :-P.

V Zákoutí se v zatáčce lehce poohlédnu za sebe a zjišťuji, že jsou stále tam. Lenka a před ní ještě nějaká jiná běžkyně. Nemám příliš velký náskok. Jeden cyklista mi říká, že mám dobrý seběh. Teď už je to jen po silnici. V kopci na Mezihoří předbíhám běžce v křečích. Je mi ho líto. Ještě, že jsem si včera dala preventivně protikřečový rybíz.

Jedna vesnice odsýpá za druhou. Jestli to vydržím, tak se za cílem svalím na zem a budu už jenom ležet. Posledních šest kilometrů je označeno. Zbývá jich již jen pět. To je jako k Praturovi a zpět. Jó půlmaratony, to jsou brnkačky, ale tohle je něco úplně jiného.

Poslední kilometr vede podél přivaděče s pohledem na nejvyšší vrchol celého maratonu, který se tyčí v dáli před námi. Už absolutně nemůžu. Hodně zpomaluji a uvažuji nad tím, že by byla velká škoda teď o to prvenství mezi ženami přijít...

Zvládla sem to! :-) Bylo třeba nebát se, mít pokoru a bojovat. Nikam se nesvaluji, ale motám se pěkně. 3:39:18 hod., takže i osobák po měsíci znovu padl. Sice jenom o sedmnáct vteřin (asi kompenzace za Karlovy Vary :-)), ale na tom posledním kilometru jsem to úplně zazdila. Nebylo už z čeho brát. Tohle byl jednoznačně můj letošní nejhodnotnější běžecký výkon.

Vyhlášení probíhá na stupních vítězů. Je to hezké. Nevím, jestli to takto bylo vždycky, protože takhle brzy jsem tu v minulosti nikdy nebyla :-). Pamatuji si pokaždé jen průběžné vyhlašování jednotlivých závodníků.


Děkuji všem a příští rok zase ;-).

 
Hrozně mě bolí nohy. Je to nepříjemné, i když sedím. Dávám si to přece jen dnes ještě jednou k tomu Praturovi a zpět :-). Tentokrát procházkou s Gustíkem. Za osobák jsem si slíbila zmrzku, ale stánek, kde ji prodávají, má momentálně pro nepřízeň počasí zavřeno. Nevadí, já si tuhle odměnu přijdu vybrat jindy ;-).
 
Neděle 12.6.2016
 
Hodně mě bolí nohy, jsem unavená, kolena mám na šrot. Už ani v tom bazéně mi to pořádně neplave. Ale bylo to včera moc krásný. Proto to přece děláme, ne :-).
 
 
Je po medaili. Byla výborná, perníková :-).
 
Středa 6.7.2016
 
Tak se to konečně sešlo. Přízeň počasí + okolností = jedna malá vanilkovo-pistáciová :-).
 
 

čtvrtek 9. června 2016

1/2Maraton České Budějovice 2016

Sobota 4.6.2016

České Budějovice se mi moc líbí. Je to v podstatě taková Olomouc v Čechách :-). Univerzita, parky, na náměstí kašna... Je tu prostě nádherně, a tak toho před startem celkem dost nachodíme. To bych sice asi úplně neměla, ale když už tady člověk je, tak ať toho vidí co nejvíc :-).

V noci na dnešek jsem téměř nespala. Cítím se vysíleně, ale běžet se mi chce. Pomalu, v klidu, odpočinkově.

Po zaznění startovního výstřelu si automaticky sahám na levé zápěstí, kde však zase nic nemám :-). Vybíhám znovu s vodiči na hodinu čtyřicet, ale už od začátku mám pocit jako bych běžela spíše osmistovku než půlmaraton :-o. Vodičů se udržím jen do pátého kilometru. A i když se to s nimi ještě chvilku snažím uviset, pomalu mi mizí v dáli. Proč bych teď měla bojovat, když vůbec o nic nejde? Ten nejpodstatnější boj probíhal před čtyřiadvaceti hodinami a naprosto mě vyčerpal. Hlavní je, že běžím. Běhání mi totiž přináší radost. Životně důležitou radost!

Největší legrace je stejně, když to v úvodu přepálíte a pak chcete o něco zpomalit tak, aby se vám běželo na pohodu, protože víte, že máte většinu trati teprve před sebou, ale ono už to jaksi nejde :-D.

Mezi osmým až šestnáctým kilometrem zdoláváme divácky tichou, kopcovitou pasáž někde na okraji města. Takhle úžasně fandící dobrovolníci ještě snad nikde nebyli. Jsou naprosto perfektní! Přece jenom bojuji, ačkoliv o nic nejde. Co bych taky nebojovala, že jo :-). Chci být co nejdřív zpátky u Augustýnka.

Bolí mě nohy. Celý závod běžím bez jediné kapky energie. Sedmnáctý až dvacátý kilometr nás zavádí na obrátkovou část v blízkosti centra na Pražskou třídu, kde panuje fantastická atmosféra. Fandí nám tu spousta lidí :-). Kdo to vymyslel, dát závěr půlmaratonu na takhle frekventované místo, aby všichni viděli, jak už nemůžeme? Anebo nás naopak více vyhecovali ;-).

V posledních stovkách metrů začíná hrát nejrychlejším českým běžcům národní hymna. Po kostkách vbíhám na nasvícené večerní náměstí Přemysla Otakara II. a opět zažívám ten mimořádně krásný pocit, který se nikdy neomrzí :-).


1:41:25 hod. Dnes jsem tedy běžela jen o pouhé dvě vteřiny pomaleji než při svém letošním průlomovém pražském půlmaratonu. Prakticky dva stejné časy, ale každý zaběhnutý s jiným úsilím. Zatímco v Praze jsem byla plná elánu a sil a běželo se mi dobře, tady mi to vůbec nešlo.


Následuje sprcha, pizza a čekání na posledního běžce :-).