pátek 27. května 2016

1/2Maraton Karlovy Vary 2016

Neděle 15.5.2016

Při delším běhu si přidávám navíc další neplánované kilometry, načež mě rozbolí levé koleno. Kolena trápí každého běžce. Někdy více, někdy méně. Jasné je, že už to s nimi bude jen horší. Řešením je přestat běhat, ale to člověk přece nechce. Je tedy na místě se věnovat prevenci jako je správná technika běhu, vhodná obuv, měkké povrchy, ... A když už se koleno ozve, koupit si nějakou mastičku a věřit placebo efektu ;-).

Pátek 20.5.2016

Tohle teď máme v Chomutově na stromech. Hustý, co? :-)


Ty lidi už opravdu neví, co by ještě vymysleli :-). Já mu fandím!

Sobota 21.5.2016

V porovnání s dřívějšími ročníky, kterých jsem se účastnila, je tady podstatně více lidí. Veškeré zázemí i organizace nicméně fungují naprosto perfektně.


Na rozdíl od Hanáckého půlmaratonu, je tento mým půlmaratonským antiosobákem. Karlovy Vary "umím" za dvě a čtvrt hodiny.

Před závodem se jdu rozcvičit. Tak já už se před půlmaratony normálně rozklusávám :-). Dneska se však cítím mizerně. Jsem unavená, nohy mám těžké. Vůbec se mi nechce běžet. Chybí mi ten správný drajv.

Jakmile ale stojím ve startovním koridoru a poslouchám moderátorovu tradiční strhující motivační smršť slov :-D, vím, že budu bojovat :-). Udělám, co bude v mých silách.

Vybíhám společně s vodiči na hodinu a čtyřicet minut. Poprvé s Vydrou. To je snad jeden z mých dalších splněných snů :-). Zavěšuji se za jeho kolegu ve žluté paruce a držím se ho. Zpočátku neustále kouká střídavě na levou ruku, na níž má hodinky, a na pravou ruku, kde má náramek s mezičasy. Já po pozitivní zkušenosti před dvěma týdny opět běžím bez hodinek. Tenhle vodič to docela žene a na občerstvovacích stanicích nedělá velké pauzy :-(.


První třetina závodu je za mnou, ale už začíná dost přituhovat. Píchá mě v boku, v nohách cítím nedávný maraton. Neběží se mi vůbec lehce, ale stejně zkusím s vodiči vydržet, co to půjde.


Na desátém kilometru se míjíme s, v protisměru právě běžícími, elitními atlety, když v tom nás moderátor zdejší štafetové předávky nazve elitními amatéry. Tý jo, elitní amatérka :-D! Tak takové označení si nechám líbit :-).

S jedenáctým kilometrem graduje moje krize. Asi to pustím :-(. Nemusím přece pokaždé běžet na osobák. Stačí když poběžím třeba jen na ten runczechový nebo karlovarský traťový... anebo prostě pro radost ze života, z pohybu... :-)

Všude kolem mě je spousta hezkých a milých kluků. Proč já vlastně neběžím v singlistickém tílku?

Třináctý kilometr, silnice nakloněná lehce dolů... "Believe in yourself." No jo, ale co mám dělat, když mi nejdou nohy? Musí pomoct ruce - a ty jdou :-). Koleno pobolívá, ale nelimituje mě. Stále držím vodiče na hodinu čtyřicet. Bojuji.

Před patnáctým kilometrem jdu dokonce před ně. Vracíme se zpět do centra, kde neuvěřitelně fandí obrovské množství lidí. Mexická vlna jenom pro mě. Všude kolem vnímám neustálé tleskání a povzbuzování, které úplně nadnáší! Mám husí kůži a musím se strašně smát, protože tohle je naprostá nádhera! To, kvůli čemu to dělám. Obrovská odměna pro každého běžce. Moc děkuji všem! Zatím jednoznačně nejlepší letošní atmosféra. (A to nás teprve čeká Olomouc.)

Kolik že já mám ten osobák? Ono to možná ještě není úplně beznadějné... Poslední dva kilometry mě ale bolí, navíc za sebou slyším hecující vodiče Vydru s parukářem. Jsou úžasní!

V momentě, kdy vbíhám na nábřeží Osvobození, kde je cílová rovinka, na časomíře akorát naskakuje hodnota mého osobního rekordu. I když odečtu vteřiny před proběhnutím startovní čárou, stejně to nevyjde. 1:39:13 hod. Nakonec chybělo jen devatenáct vteřin, což je ale úplně jedno, protože dneska to bylo především o příběhu velké bojovnosti :-). (Ačkoliv jsem od sedmého kilometru pořád čekala, kdy odpadnu, tak jsem do toho neustále šlapala :-).) 


Benefitem toho, že běžíte rychleji, jsou (zatím) prázdné sprchy :-). Tentokrát sice nejsou tak vymakané jako ty na PIMu, ale i tak jsou fajn. V Thermalu pak následuje výborný guláš.

Hezké to bylo :-). Za dva týdny zas - ČBhalf ;-).

pátek 13. května 2016

Prague International Marathon 2016

Po Hanáckém půlmaratonu přišel nějaký útlum. Chybí mi elán ve sportu i v osobním životě.

Pátek 6.5.2016

Stejně jako před půlmaratonem si i tentokrát své startovní číslo vyzvedávám dva dny před závodem.

 
Expo je dokonce třikrát větší než bylo to před měsícem. Naprosto ideální pro děti. Dal by se tu s nimi strávit celý den :-).


Neděle 8.5.2016

Už cestou na ranní autobus do Prahy bych nejraději běžela :-). Cítím se dobře, aby taky ne. V týdnu před maratonem jsem měla celkem tři volné dny, což mám normálně za celý měsíc.
 
Svítí sluníčko, těším se. Chci si to maximálně užít. Prvně běžím bez hodinek :-).

Hned v úvodu se vydávám za vodiči na tři hodiny a čtyřicet pět minut, kteří startují kousek přede mnou. Chytám se toho vysokého ve žlutém tričku s bílou kšiltovkou a hlídám si ho, aby mi neutekl. Bez něj bych byla totiž úplně ztracená :-). Buď bych to přepálila, anebo bych se naopak flákala, a ani jedno nechci. Tohle je optimální :-).

Neustále se proplétáme velkým davem. Pořád se tu motají nějací asijští běžci nebo štafeťáci. Kdo je pouštěl z těch koridorů před námi? :-( Chvilkami se tak z toho stává zároveň i velmi dobrý trénink nervové soustavy :-). (Celkem se dnes posunu o 1 206 míst a to nepočítám tu hromadu štafet. Pro porovnání - při dubnovém půlmaratonu to bylo o 195 míst.)

(Můj) vodič je však úžasný! Zkušený, má bezvadný cit pro tempo, na občerstvovacích stanicích dělá velké pauzy, akorát nemluví. Obdivuji jeho trpělivost, s jakou si pokaždé vyčíhne skulinku mezi běžci před sebou, jíž se následně protáhne. Nikoho neobíhá. Běží přímo prostředkem a my jako had za ním.

Na třináctém kilometru probíháme Staroměstským náměstím, na němž panuje parádní kotel. Škoda, že až tady později poběžím do cíle, už ta fanouškovská intenzita nebude taková.

"Přece nebudu chodit s holkou, která mi uteče." No, dobrý no :-).

Za metou půlmaratonu už startovní pole o něco prořídlo, a tak se tu dá konečně trošku běžet.

Na občerstvovací stanici na třiadvacátém kilometru přicházím o vodiče. Zůstává zpět a od teď je to pouze na mě.

Při průběhu kolem smíchovského pivovaru si říkám, že tak dobře se mi ještě nikdy žádný maraton neběžel :-) :-) :-). O pár kilometrů dál se pak těším, jak si večer v profilu na běhej.com po letech přepíšu osobák.

Poslední čtvrtina maratonu je výživná, ale to je vždycky. Pádím kupředu. Sama proti větru, který vane snad ze všech stran. Stále předbíhám další a další běžce. Poprvé mimo jiné i Mirka Vostrého, ale u něj předpokládám, že včera určitě také běžel nějaký maraton. Tohle je borec největší!

Vůbec nevím, co mi na tom Rohanském nábřeží, kdy vadilo. Vždyť to tu není tak hrozné. Zvládla jsem tady dneska i horší pasáže.

Čtyři kilometry před cílem fandí Míša s Daliborem. Stojí na nejlepším místě, kde můžou :-).


Poslední dva kilometry bolí, ale je to tam! :-)


3:39:35 hod. Osobní rekord. O půl hodiny. Po šesti letech a čtyřiadvaceti marných maratonských pokusech.
 
 
Ve velké a naprosto úžasné sprše ze sebe smývám veškerou sůl. Během převlékání přikusuji chléb se sýrem a je mi dobře :-). Chci si ve zdravotním stanu nechat propíchnout puchýř, co mi během závodu vyrašil, ale tohle tu prý nedělají. Údajně mi můžou akorát uříznout nohu od kolene dolů :-D. 
 
V Country Lifu si za odměnu dopřávám banán v karobu a sójový dezert s ovocem :-). 
 
 
Nemělo to chybu. Jasně, mohlo být třeba více music pointů a méně větru, ale to není podstatné. Bylo to nádherný. Maraton je prostě maraton. To se musí zažít :-).
 
Pondělí 9.5.2016
 
Jdu plavat. V bazéně je strašně příjemně :-). Cítím se báječně.
 
Středa 10.5.2016
 
Výklusačka v rámci Memoriálu Jiřího Hronka.
 
 
 
Běží se v olomouckých Smetanových a Čechových sadech na (mém :-)) tréninkovém okruhu. Na výběr jsou tratě od pěti kilometrů až po maraton. Každý si může vybrat podle svého gusta :-). No a já se svým Gustou dávám rege šestnáctku šestiminutovým :-). Jde to tak nějak skoro samo :-).
 

Pátek 13.5.2016
 
Odměny :-). 
 

středa 4. května 2016

2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Olomouc 1.5.2016

Neděle 1.5.2016


Hned po startu se po vzoru Jitky, která tu dnes není, ženu dopředu. Chci si znovu vylepšit svůj čas. Po celou dobu však bohužel běžím sama. V závěru na mě chinmoyský chlapec místo toho, abych si to užívala, křičí, abych přidala :-).

Tak už to přišlo :-). Téměř po roce skončila ta příjemná série, kdy jsem se v každém dalším lívancovém běhu zlepšovala. Poslední dny cítím únavu a i tepovku jsem teď měla dost nízkou. Asi to chce oraz.


Každopádně to bylo super, to je jasný! :-) Pořadatele mám ráda, fandím jim a je moc hezké vidět, kolik lidí sem za lívanci pravidelně vyráží.

Doma následně dávám sprchu, jídlo a s Augustýnkem se vracíme zpět do parku. Co taky na mateřské dělat jiného... :-D Akorát to vaření vůbec nestíhám, ale napečíno zase jako mám! To se musí nechat :-).

Zúčastňuji se ještě pětikilometrového Prvomájového Mattoni FreRunu s podtitulem, že "Líbat se nemusíte jen pod rozkvetlou třešní :-)". Inu, někde se ty lívance spálit musí... :-).


 

pondělí 2. května 2016

Kondiční dětské běhy 28.4.2016 a MAMINY RUN Olomouc, 30.4.2016

Poslední dubnový týden se nesl ve znamení spíše rodinných a společenských běhů.

Čtvrtek 28.4.2016

Smetanovy sady, Olomouc
Při nesoutěžním běhu na padesát metrů měl Augustýnek svojí premiéru.




Běhání nic moc, skákací hrad zatím taky nic moc... zato nafukovací balónky neměli chybu :-).


 
Sobota 30.4.2016
 
Bezručovy sady, Olomouc
V sobotu se pak v Olomouci uskutečnila pravděpodobně poslední zastávka MAMINY RUNu. Tento "nikdy nekončící štafetový běh maminek Českou republikou" se tak prý ocitl u svého konce, což je velká škoda, protože se jednalo o opravdu zajímavý projekt s hezkou myšlenkou. Přemýšlela jsem o tom, že bych ho mohla přivést i do Chomutova... :-(