pondělí 25. dubna 2016

Hanácký půlmaraton 2016

Sobota 23.4.2016

Hanácký půlmaraton je právě tím závodem, při němž jsem si před pěti lety vytvořila svůj osobní rekord, který se mi podařilo překonat až počátkem letošního dubna. Zatímco v Praze se však jednalo o den "D", kdy bylo všechno ideální, dnes se úplně optimálně necítím. Po nemoci ještě trochu kašlu. Pojímám to tréninkově.


Čeká nás sedm okruhů. Na startu nechybí Petr Vabroušek, kterého jsme viděli včera v televizi.


1. a 2. kolo
"Klusačka" ve skupince společně s Janou Matějíkovou a nějakými muži.





3. kolo
Skupinka mi na začátku malinko cukne, neboť se neobčerstvuje. Většinu kola se tak dotahuji zpět.

4. kolo
Už se nikam nedotahuji. Běžím si sama podle sebe. Startovní pole je již hodně potrhané. "Believe in yourself." Vydávám se stíhat dvě holky v růžových tričkách. Od startu se držely v popředí a já si v prvním kole řekla, že je předběhnu. Ne hned, ale postupně. Step by step ;-).


5. kolo
Pro mě pocitově snad nejrychlejší ze všech. Maximálně si to užívám. Běhat musíte jenom proto, že vás to strašně baví :-D.


6. kolo
"Sub 100." Tak už je to asi tady. Jééé :-).

7. kolo
Mám obě "růžovky". Cítím nohy, ale utíkám, co můžu :-).

1:38:54 hod. Jestli takhle vypadá tréninkové pojetí... :-) To bude nejspíš tím včerejším raw jahodovým dortem s chia semínky :-D. Snad abych se začala zajímat, jaké praporky běhají před Vydrou :-).



Můj půlmaratonský osobák se po třech týdnech vrátil zpátky na Hanou. Tak ať mi zase netrvá dalších pět let, než ho znovu pokořím :-).

pátek 22. dubna 2016

Dubnový běh Smetanovými sady, Olomouc 2016

Pár dní po pražském půlmaratonu mě přepadla viróza, a tak jsem musela zrušit svoji účast v patnáctikilometrovém Jarním běhu Bezručovým údolím, na který jsem se moc těšila. Někdy však člověk musí říct ne i sám sobě. Poslouchat vlastní tělo je hrozně důležité.

Čtvrtek 14.4.2016

Už se cítím lépe. Nebyl tedy důvod, proč si nejít hezky potrénovat :-).



pátek 8. dubna 2016

Jarní běh zámeckým parkem Krásný dvůr 2016

Neděle 27.3.2016

"Zdeňku, proč neřekneš Ivce, že jedete v neděli autobusem na závody do Krásného Dvora?" "Vždyť bude utahaná po půlmaratonu!"  

Neděle 3.4.2016

Ne že bych nebyla unavená, ale odolejte Krásnému Dvoru... :-) Navíc, co taky dělat v neděli, že jo? Přece jí neprosedím celou u mailu... :-D Beru Gustíčka na jeho první zámek a jedem! ;-)


Dvě hodiny před startem zkouším trošku klusat, ale moc mi to nejde. Nebaví mě to, mám hlad a nejraději bych ještě chvilku spala :-(. Balím to, jdu se najíst a následně uprostřed zámeckého parku uléhám na bundu rozloženou na zemi. Pod hlavu si dávám batoh a vedle mě v kočárku spokojeně spinká Augustýnek. Mám zavřené oči a vnímám jen zpěv ptáčků v korunách stromů. Relaxuji. Je to příjemné :-). 


Hodinu před startem vstávám a opět zkouším popoběhnout. Půjde to ;-).




Běžíme tři okruhy parkem. Ve třetím mě začínají bolet nohy a při závěrečném výběhu do kopce k nádvoří už kašlu na šikovnou juniorku Káťu přede mnou i na těch osmnáct bezva žen za mnou. Jedna čtyřicet jedna je prostě jedna čtyřicet jedna - a to už mi nikdy nikdo nevezme! :-D



Gustík zámecký :-)


Byl to príma den :-). Děkujeme všem!

1/2Maraton Praha 2016

Leden 2016

Prostě mě ten americký maratonec inspiroval no... Říkám si, že by to mohla být legrace :-).

Sobota 26.3.2016

Týden před závodem absolvuji poslední delší běh. V jeho závěru si dávám rovinky s kočárkem do kopce i z kopce. Zažívám teď při běhání nějaké euforické pocity. Běhala bych snad úplně pořád. Děsně mě to baví a přináší mi to obrovskou radost :-). Momentálně se však musím brzdit, protože v plánu je už jen odpočinek a ladění na příští sobotu.

Čtvrtek 31.3.2016

Výlet s Augustýnkem do pražských Holešovic.


 

Takové Expo je pro mého Gustu bezva věc. Parádně se v něm vydováděl. Všude běhal, lezl a s velkým zaujetím prozkoumával Volkswagen. Tak jsem mu řekla, že takové fáro bere vítěz ;-). A taky, že za měsíc bude další Expo. Větší, dvakrát takové, maratonské :-).


Sobota 2.4.2016

Do Prahy přijíždím dvě hodiny před startem. Při výstupu z metra mi milý kluk přeje hodně štěstí. Dík! :-)

Metropole se probouzí do krásného slunečného dne a u Rudolfina se pomalu začínají scházet půlmaratonci. Miluji tuhletu atmosféru a všechny ty běžecké lidi :-).


Zcela nesměle si beru náramek s rozpisem tempa na čas 1:45 hod :-D. Schovávám ho ale hned do batohu. Poběžím bez něj, podle vlastního pocitu. Ne podle papírku. Časy nejsou důležité, to u mě stále platí, nicméně musím podotknout, že by tentokrát vzhledem k mé fazóně, jakou aktuálně mám, bylo cokoliv jiného než osobák asi zklamáním. 

Ikdyž svítí sluníčko, je docela zima. Odevzdávám batoh do úschovny a jdu se trošku proběhnout.


Následuje přesun do startovního koridoru a je to tady :-).

Prvních pět kilometrů za mnou. Jsem zahřátá, odhazuji rukavice, mám rozklusáno, takže jedééém :-).

Jak to učili toho Jirku v Africe: "Train hard (to už jsem zvládla :-)), believe in yourself (o tom je to nyní)..."

"I´m single too but sorry..." sympatický postarší hubený chlapík, ale proč běží s čelovkou? :-)

Víte, co je největší překážkou vytrvalostních běžců? Sluníčko a přepálený začátek. "...believe in yourself..."

"Běžeckou nebo životní?" "Obojí." To snad přece ani jinak nejde ne? :-)
 

Kolem dvanáctého kilometru napravo zahlédnu přibližující se Karlu Mališovou. Tak to opravdu není přepálené, já na to prostě jenom dneska mám! "...believe in yourself..." A hele, zjevila se vedle mě běžecká legenda a najednou jako bych měla v nohách nějaké motorky :-).

Běžíme po Rohanském nábřeží, oblíbené pasáži všech květnových maratonců :-), přičemž se mi daří ukazovat svoje záda poměrně dosti chlapům. A jaký záda dneska! :-D Snad v tom nebudu muset odběhnout celý letošní Runczech... :-)

Probíháme Těšnovským tunelem, kde je prostor na zklidnění a koncentraci před závěrem. Při výběhu z něj vidím na kopci v dáli před sebou Vydru Vítů. Tý brďo! Já snad příště poběžím s ním... Hustý! :-) "...believe in yourself..."

Na dvacátém kilometru cítím tuhnoucí nohy, ale to je v pořádku. Síly jsem měla po celou dobu rozvržené velmi dobře. Zbývá poslední kilometr. Teď už jen zavřít oči a kopnout to tam!

"Běhání je velká bolest a nejkrásnější pocit na světě."  

Finišuji po modrém koberci. Sundavám si brýle, směju se, křičím "Jóóó!", vítězně vystřeluji pravou ruku vzhůru a radostí skáču do vzduchu :-D. Ano, tolik sil v sobě stále mám :-).
                                                                                                                                      

1:41:23 hod. Osobní rekord. O jedenáct minut. Po pěti letech a sedmnácti marných půlmaratonských pokusech. Myslím, že žádný další komentář není potřeba.

"Train hard, believe in yourself and everything is possible."

V cílovém prostoru se opatrně rozhlížím kolem sebe. V takové společnosti jsem ještě nikdy nebyla :-o.

Procházím se, ukusuji pomeranč a přemýšlím nad tím, jak ubrat dalších jedenáct minut. Chtělo by to asi další dítě... A sakryš :-).

Cestou k metru se ještě zastavuji u trati, kde hledím na ten nádherný nekončící zástup běžců, na ty bezvadné fanoušky a super kapelu, co tu po celou dobu fantasticky hraje, když vtom se mi začnou drát slzy z očí. Teprve mi to dochází. Mě, té pomaloběžkyni :-).

Středa 13.4.2016

Odměna :-).