úterý 22. března 2016

Březnový běh Smetanovými sady, Olomouc 2016

Čtvrtek 17.3.2016

V příjemném jarním podvečeru vyrážím s Gustíkem do parku na březnovou kontrolku.


Jitka s Kristýnou mi utekly, za mnou díra, a tak po celou dobu běžím bohužel sama. Snažím se o svižnější rovnoměrné tempo. Poslední zhruba kilometr a půl absolvuji s rozvázanou tkaničkou, což je něco, co se mi nikdy nestává, protože si je vždycky (i dnes) pečlivě uzluji...

Po závodě se zase rozdávají čokolády, takže budu muset opět upéct koláč :-).

Hlídání jsem tentokrát neměla a ani nebylo potřeba. Stačí mít jen vzorně vychované dítě :-). Augustýnek to hezky prospinkal zaparkovaný vedle časomíry a pana rozhodčího.

Běh Michalským výpadem 2016

Sobota 12.3.2016

Desetikilometrový Běh Michalským výpadem se běží na třech okruzích vedoucích Bezručovými sady s průběhem na atletickém stadionu v každém kole. Trasa vede částečně po měkkých površích. Obsahuje četné zatáčky, výběhy a seběhy, což mám ráda :-).

Před startem proběhne možná až příliš dlouhá rozprava ve stylu cíl bude v cíli :-).


Brzy po startu koukám, že najednou běžím vedle pozdější vítězky Zuzky Svobodové z AK Drnovice. To je nějaký divný, říkám si v duchu. Tady něco nehraje.


Jasně, že nehraje. Nevydržím s ní běžet ani první kolo, na jehož konci jsem navíc totálně vytuhlá. Strašně mě bolí stehna, ale co. Když to bolí, tak to přece sílí, ne? :-)


V hlavě mi pořád zní:                    "Všude kolem moře, tak pojď hledat břeh
                                                       než pustíme se a než nám dojde dech:" 

Nohy bolí a já mám co dělat, abych se na trati nemotala jako nějaký dezorientovaný jedinec. Jednou dokonce na chvíli omylem vběhnu do protisměru. Na stadionu zase pro změnu zakopnu o hrazení, ale za to může ten stovkař, co mě při předbíhání povzbudil. Úplně mě vykolejil :-D. 


Sice je z toho nakonec nejrychlejší letošní desítka, nicméně spokojená být rozhodně nemůžu. Škoda toho opravdu mizerného rozložení sil. Jinak mohla být úplně v pohodě pod pětačtyřicet minut. Příště :-).

Na vyhlášení nečekám, běžím hned s Gustíčkem domů. Čeká tam sprcha, jídlo a biatlon :-).

Později zjišťuji, že jsem stejně jako na Slavonínské desítce, skončila opět čtvrtá. V obou případech jsem shodou okolností měla doma po závodech k jídlu připravené brambory. Jestli ono by tak nestálo za to popřemýšlet nad tím, že si napříště přichystám něco jiného. Třeba rýži... ;-)

čtvrtek 10. března 2016

2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Olomouc 6.3.2016

Neděle 6.3.2016

Můj jubilejní desátý olomoucký lívancový běh.

Snídaně byla velká, dobrá, biskítová. Nohy mám těžký a dřevěný, ale těším se :-).


Hned po startu se Jitka nebojácně vydává do čela. Já jsem také celkem vpředu a tak se nabízí otázka: "No tak chlapi, kde jste?!"


Nějací tu jsou, ale není jich mnoho.



Znovu překonávám sama sebe. Ze svého zdejšího maxima ubírám dalších deset vteřin. Pořád čekám, kdy se to zastaví a ono stále nic :-). Od června jenom graduji. Nic prostě není nemožné. Stačí jen hodně snít, moc si to přát a především pro to něco dělat. A neplatí to pouze ve sportu ;-).


Účast byla tentokrát velmi hojná. Lívance nezbyly žádné :-).


pátek 4. března 2016

Winter Run Olomouc 2016

Sobota 27.2.2016

Ikdyž již některé dny, jako třeba právě ten včerejší, vypadají jarně, panuje dnes chladné zimní počasí se zataženou oblohou a větrem.

Rozklusávám se s Gustou.



Po protažení prorovinkuji Rudolfovou alej a mířím na start.

Podobně jako při Night Runu běžíme okruh vedoucí přes Smetanovy a Čechovy sady, který je teď však o kilometr kratší. Na výběr je tak trasa dlouhá čtyři nebo osm kilometrů. Vyprodané startovní pole čítá šest set běžců, z nichž je to zhruba půl na půl.

Už před několika týdny jsem si uvědomila, že když máknu, není nereálné umístění na bedně i na tomto trošku větším podniku. A tak makám :-).


Sil mám dost. Aby taky ne, po úterních parádních TRX-ových žabácích :-).


Jakmile po prvním kole odpadnou čtyřkařky, pomalu zjišťuji, že o to pódium opravdu běžím.

Dva kluci kolem mě jdou do finiše, ve kterém bych si ani neškrtla. Za mnou díra jako blázen. Takže zvedám ruce nad hlavu, ve tváři úsměv. Jsem spokojená s tím, co jsem předvedla.


Vyklušu s Jitkou, která mi tentokrát utekla o parník, převléknu se, nakrmím sebe i Gustíka a jdeme na vyhlášení.


:-)


Organizace závodu byla perfektní. Nemám co vytknout :-).