úterý 9. února 2016

2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Olomouc 7.2.2016

Neděle 7.2.2016

O první letošní únorové neděli se rozběhl již třetí ročník lívancových běhů v Olomouci, na který jsme se s Augustýnkem moc těšili :-).


Sluníčko, park, milí lidé... prostě už tradice :-).

Na startu se tentokrát poprvé objevuje Jitka, ta "bílá" ze Slavonínské desítky. Tak jako mě před týdnem hnalo dopředu vědomí, že ji mám za sebou, dneska je tomu přesně obráceně :-).


Pokouším se jí stíhat a chvíli i držet, ale nohy mám nějaké jalové a také stále cítím otrubový koláč, co jsem ráno posnídala.


Do cíle tak Jíťa doráží sedm vteřin přede mnou. Nicméně časy máme obě fenomenální. V říjnu mi připadalo téměř neuvěřitelné běžet pod čtrnáct třicet. Teď mi naměřili třináct dvacet dva :-). 

"Je jen jedna
dokonalá cesta,
a tato cesta je před tebou,
vždy před tebou."

- Sri Chinmoy -

Během vyhlášení jsou nejprve oceněni věrní účastníci, mezi nimiž se trošku překvapeně ocitám. Ale ano, zúčastnila jsem se již devětkrát. 


No nebuďte věrní takhle bezvadným běhům! Pořadatelé by si zasloužili vyznamenání. Vždyť co je víc než rozdávat radost druhým :-). 


středa 3. února 2016

Slavonínská desítka 2016

Sobota 30.1.2016

Závody by měly startovat ráno nebo večer, ale ne ve dvě hodiny odpoledne. Po obědě, když venku svítí sluníčko, má člověk chuť dělat jiné věci než se honit někde v polích :-).

Na prezentaci se stojí tak dlouhá fronta, že by snad ani nikdo neřekl, že je to na běhání :-).


Takhle bláznivou desítku jsem asi ještě nikdy neběžela. Čtyři okruhy a v každém dvakrát do kopce. Jednou do malého, podruhé do velkého, z něhož je hezký výhled na Olomouc. Běží se buď nahoru, anebo dolů. Žádná rovina.


Tohle kdybych věděla předem, tak bych svou účast možná ještě zvážila... Ale né, legrace přece musí být! :-) Nohy v každém dalším stoupání pálí čím dál tím víc, ale to nás všechny. Mě to baví.


Při třetím výběhu na velký kopec předbíhám dvě běžkyně v bílém, které jsem dosud měla celou dobu o kus před sebou. Celkem o pořádný kus před sebou :-).

Páni, kde se ve mně ta síla v běhu do kopce vzala?! :-) Asi na porodním sále. Nejspíš při tom, jak tam rozdávali toho draka zadarmo. Škoda, že nerozdávali taky rychlost při seběhu dolů.

Nakonec za letošním Bezručákem zaostávám o pětadvacet vteřin. Což vzhledem k tomu, že se tentokrát skutečně jednalo spíše o intervalový trénink kopců, jak to zcela výstižně ve svém článku nazval pan Smutný, není špatné :-).

Ve Slavoníně je nádherně. Chci ještě počkat na vyhlášení, ale dlouho se nic neděje, takže raději běžím domů za svým Gustou :-).