pátek 23. prosince 2016

čtvrtek 22. prosince 2016

Christmas Night Run Praha 2016

Sobota 17.12.2016

Týden před Štědrým dnem je centrum hlavního města plné lidí. Protože však toužím po tom, aby Augustýnek poprvé v životě spatřil naživo rozsvícený vánoční strom na Staroměstském náměstí, bereme to z Florence k Rudolfinu místo poklidnějšími ulicemi taktéž davem.

 
Venku panuje docela zima, a tak oceňuji zázemí, které se nachází uvnitř Filozofické fakulty. Tudíž v teple :-).
 

Veškerá organizace je naprosto perfektní. Po pětikilometrové trati jsou rozmístění dobrovolníci, kteří nám dávají jasné pokyny kudy běžet. "Doleva, doprava, rovně." Nemusím proto nad ničím přemýšlet a mohu se tak soustředit jen na běh a radost z něj :-).
 
Jelikož jsem si dnes dopoledne při balení věcí rozbila čelovku, absolvuji závod bez ní. Mrzí mě to, protože dobře vím, že při těchto nočních závodech má běh s ní své opodstatnění, ale bohužel se mi takhle narychlo nepodařilo zajistit jinou :-(. Snažím se tedy po celou dobu alespoň pořádně zvedat nohy.
 
Trasa vede podél Vltavy směrem na Štvanici, kde máme takovou okružní obrátku. Pohled na světélkující dav je naprosto dechberoucí. V dáli přede mnou se tyčí osvětlený Pražský hrad. Užívám si běh mrazivou večerní metropolí, přičemž mi v hlavě naskakuje klánovické motto: "Když zážitek je víc než výkon" :-).
 
Zhruba kilometr před koncem za sebou slyším něčí dech. Marně se snažím si namluvit, že je mužský. O chvilku později se hezky běžící žena posouvá přede mě. V kopci při výběhu z náplavky jí zase trošku stahuji. Chci proti ní ještě zkusit finiš, ale miniaturistický obrubník je proti. Sto metrů před cílem jdu k zemi. To mám určitě za tu čelovku, i když si myslím, že zrovna v tomhle úseku by nehrála žádnou roli. Cítím bolestivě pohmožděný pravý loket. Honem rychle vstát a šup do cíle!
 


Splnila jsem si svůj další sen. A sice ten o mé první opravdové bramborové medaili :-).


Ani si nevzpomínám, kdy jsem si naposledy rozbila kolena... Víc ale stejně mrzí díra na elasťákách. No nic. Holt si jí zašiji a můžu je klidně bez obav začít nosit i na brusle :-).


čtvrtek 15. prosince 2016

Zimní běžecký pohár Kadaň - Horský kros na Středním vrchu 2016

Neděle 11.12.2016

Před dvanácti lety jsem při třetím ročníku Zimního běžeckého poháru v Kadani vyhrála ženskou kategorii. Když se mi nyní naskytl volný víkend, vyrazila jsem tam po dlouhé době zas :-).

Na Středním vrchu fouká silný vítr. Skoro jako v Ostrově u Tisé :-). Nebe je zatažené a před námi zhruba pětikilometrová trať složená z pěti okruhů. V každém z nich nás čeká šplhání nahoru a následný prudký sešup dolů. Moc se toho tady nezměnilo :-D. Jen ta účast je již mnohonásobně vyšší, což je také důvod, proč startujeme postupně ve třech vlnách.

Já běžím v té druhé. Oblaka se najednou protrhávají a vysvítá sluníčko :-).


Je zvláštní, jak člověk v tom strmém stoupání přechází do chůze v každém dalším okruhu čím dál tím dřív a znovu se rozbíhá čím dál tím později :-D. Vůbec mi to neběží. Nějak nemám potřebu se tu honit ani s nikým závodit... spíš se jen tak z vrchu kochat nádherným výhledem do okolí.


Při seběhu to po tom, co jsem se zde při rozklusávání natáhla, také moc nepouštím. Mokré rozbahněné listí dost klouže. Chtělo by to hřeby.


Po skončení se nebe opět zatahuje a začíná pršet.
 
Odpoledne pak ještě dávám bezmála hodinový výklus. Regenerační/konverzační podle TF :-).
 

sobota 10. prosince 2016

KOLOBĚH z Řípu do Prahy 2016

Sobota 3.12.2016

S Ondrou jsme se potkali v květnu při Pražském maratonu. Stáli jsme vedle sebe na startu. Zmínila jsem se mu o koloběhu, který mě již delší dobu lákal. Slovo dalo slovo, řeklo se, že je to výzva a tak tady teď v sedm hodin ráno celí rozespalí sedíme ve vytopeném autobuse, z něhož se nám vůbec nechce ven :-D :-D :-D.

 

V rámci rozcvičky si poklidně vyšlápneme na Říp. Nahoře obstaráme nezbytnou fotodokumentaci a vyslechneme si předzávodní rozpravu organizátorů. Jestliže nastane nějaký problém, máme si s ním poradit sami. V krajním případě, tedy pokud by se ho nepodařilo vyřešit ani ženě, si můžeme zavolat doprovodné vozidlo.


Protože jsem teď byla od Žatce přes týden nachlazená a stále se ještě necítím stoprocentně fit, je hlavním cílem absolvovat závod v pohodě. Vzhledem k tomu, že se zde jedná o naší premiérovou účast, bude to stejně především o získání zkušeností. Ambice dostanou prostor v dalších letech :-).

 

Ondra začíná na kole a já během. Klesání z Řípu dolů je místy docela dost strmé, navíc vede po úzké cestě, takže sem tam pouze jdeme, nebo i chvíli jenom stojíme a čekáme. Ale ten výhled tady absolutně nemá chybu! :-)


Dole se setkáváme s cyklisty a dále již pokračujeme společně. Postupně se začínám zahřívat.

Střídání probíhá pocitově. Nesledujeme hodinky, nemáme s sebou ani funkční tachometr. Některé dvojice si opravdu striktně hlídají dodržování několikaminutových intervalů. My ne. Je to v klidu, na pohodu :-).

Velmi potěší úžasná občerstvovací stanice. Zastavíme, dáme si teplý čaj, domácí koláč a jede se/běží dál ;-).

 
"Napekly pro nás ženy z Nových Ouholic
a hned máme o půl kila víc :-)."


Počasí dnes vyšlo naprosto parádně! Nad hlavami nám po celou dobu krásně svítí sluníčko. Pohyb dopolední zmrzlou krajinou nemá chybu ❤️.

Jak se neustále střídáme, závod strašně rychle ubíhá. V Kralupech nad Vltavou si říkám, že můžeme mít za sebou možná tak dvanáct kilometrů... Dostává se mi však informace, že už jsme v polovině trasy :-D. A také, že nás ještě čeká druhý velký kopec.

Všichni ostatní spolukoloběžci jsou báječní lidé. Vzájemně se podporujeme. Užíváme si legraci a poznáváme nové lidi. Atmosférou a celým tímhle závodem jsem moc nadšená! :-)

Co se týká oblečení a dalšího vybavení, tak s sebou není potřeba tahat žádné zbytečnosti navíc. Opravdu stačí jen pití a tyčinka. My máme batoh, ze kterého samozřejmě téměř nic nepotřebujeme :-). To je to nabírání zkušeností.


V onom druhém větším stoupání se dostávám do ráže :-D. Kopec je perfektní. Trošku mi připomíná teplickou Doubravku. Hezky se vybíhá :-). Beru v něm všechny. Běžce i cyklisty.

 

"Když už je člověk myšlenkami v cíli,
vypne mu to na chvíli.
Snadno tak mine odbočku,
ještě štěstí, že hned hodí zpátečku :-)."

Rozběhla jsem se skutečně pěkně. Zase mám tu chuť a radost! Baví mě to :-). Začínáme už i lehce závodit...



V samotném závěru už ani příliš nestřídáme. Dvojice, s nimiž jsme se po celou dobu neustále míjeli, jsme setřásli. Před námi je na dohled ještě jedna, která by se dala zvládnout... Jdeme do nich ;-). Cílová rovinka a je to tam!


Připadá mi neuvěřitelné, že jsme zdolali padesát kilometrů. Viděla bych to sotva na polovinu... Čekala jsem, že závod bude delší a náročnější a ona zatím taková pohoda :-D. Navíc, jak jsme se neustále točili, tak mám pocit, jako bych snad dnes skoro ani nebyla běhat :-D.

Bylo to příjemné a hodně fajn dopoledne. Děkuji za super zážitek! :-) Legendární Koloběh z Řípu do Prahy prostě nemá chybu a každý aktivní člověk by ho měl alespoň jednou za život okusit!

Až budete příště stát na startu nějakého závodu, pořádně se dívejte kolem sebe. Nikdy nevíte, kdo se vyklube z člověka stojícího vedle vás. Třeba právě zrovna skvělý parťák pro Koloběh ;-).

pondělí 28. listopadu 2016

Adventní běh Žatcem 2016

Neděle 27.11.2016

Když jsem si z termínovky vybírala další závody, kterých bych se mohla zúčastnit, narazila jsem i na Adventní běh v Žatci. Zkoukla jsem fotky z loňského prvního ročníku a bylo jasno ;-). Miluji předvánoční čas a atmosféru nasvíceného historického centra města.
 
 
 
Venku je zima, ale jakmile mě začne hřát běh, už je zase dobře :-). Běžíme dvakrát okruh dlouhý dva kilometry a dvě stě metrů. Muži absolvují tři kola a startují pět minut před námi.
 

 
 
Myslela jsem si, že trať povede i přes schody, ale moje domněnka byla mylná. Místo nich je tu docela táhlý kopec :-D.

 
Chybí mi energie, chuť a snad i ta radost... :-( Ale co, zkusila jsem stíhat holky před sebou a opět jsem si potvrdila, že nic nemusí být nemožné. Tak třeba příště, až si restartuji nohy ;-).
 
V cíli čekají domácí koláče, jablíčka, vůně svařáku, endorfiny, perníkové prasátko s přáním do nového roku 2017 a krásná dřevěná medaile ve tvaru stromečku. Mám moc ráda tyhle originální kousky. Když to není všechno na jedno brdo :-).
 



sobota 19. listopadu 2016

Běh 17. listopadu Kadaň 2016

Čtvrtek 17.11.2016

Sedmnáctý listopad, pět dní po maratonu... A jak jinak oslavit státní svátek než během ;-).



Sluníčko svítí, nohy v kopci pálí. V Kadani je nádherně, běžíme dva okruhy parkem. Celkem pět kilometrů. Trať se mi moc líbí.


Nejsou přede mnou žádná očekávání. Pro letošek mám splněno :-). Cítím se uvolněně, závod si maximálně užívám a možná právě proto si zabíhám nejrychlejší pětku tohoto roku :-D.


Prostě další fajn den... :-)

 

Krásné a určitě i moc dobré dorty byly jen pro ty mladší, my starší už totiž běháme jenom pro radost :-D.

A jedna podzimní, běžecká, všem k potěšení ;-)

"Nohy Ti pomalu těžknou
když běžíš krajinou
kilometry přibývají
pár jich však máš ještě před sebou
z krajiny se tunel stává
v hlavě chuť vyhrát zůstává
a pak, když si až na dno svých sil saháš
ozve se Přidej, Ty na to máš!"

Ode mě to ale není. Já takový talent nemám :-D.
 

středa 16. listopadu 2016

Ústecký VitaSport maraton 2016

Sobota12.11.2016

Ústecký VitaSport maraton jsem si pro podzim vybrala záměrně. Letošní Prahu i Jirkov jsem zaběhla shodně za tři hodiny a devětatřicet minut. V prvním případě jsem se proplétala davem, v tom druhém pro změnu zase zdolávala výškové převýšení. Tady má přijít ideál. Minimum lidí a žádné kopce.

Chvilku se ocitám v takovém až mírně svázaném a trošku nervózním stavu, protože vím, že bych to pod tři třicet mohla dát, ale celkem rychle se naštěstí vracím zpátky na zem. Člověk by totiž v životě správně neměl nic očekávat. Vyhne se tak případnému zklamání a může být naopak pouze příjemně překvapený :-). Vše se má dělat s láskou, naplno a tak, abychom z toho měli radost.

Panuje chladné oblačné počasí. Je docela zima. Trošku se rozklušu, rozcvičím, přiobléknu si na sebe raději ještě jednu vrstvu navíc a jdu na start.

 
Běží s námi vodič na tři hodiny a třicet minut. Říkám mu, že to s ním zkusím a uvidím, co vydržím.

Běžíme v úžasné skupince bezva lidí. Všichni jsou zatím samá srandička. Já jen mlčím a plně se koncentruji sama na sebe. Čeká nás dvakrát obrátkový půlmaraton po cyklostezce podél Labe. Vodič Rosťa běží perfektně. Zatím jsem v pohodě, ale nevím, jak dlouho to s ním v tomhle tempu zvládnu...

Vzpomínám na jaro, Jirku Homoláče a Keňany:

"Train hard, believe in yourself and everything is possible."

 
U vody fouká dost vítr, ale ve skupince je fajn, že se za sebe můžeme schovat. Připadám si jako opravdická maratonská běžkyně :-). Skupinka, běžíme v ní dvě ženy, jinak samí chlapi. Uvědomuji si, že mám příležitost dokončit druhý maraton po sobě jako ženská vítězka. Vím, že to nebude vůbec lehké, ale budu bojovat, co budu moct, a nedám ostatním holkám nic zadarmo. 

"Na pětadvacátý kilometr si připravte vtipy a na pětatřicátý objednejte taxík :-D."

 
Na metě půlmaratonu, kde se otáčíme a čeká nás ještě jednou to samé, na chvíli přicházíme o odskodčivšího vodiče. Vrací se k nám na dvaatřicátém kilometru. Uff, to je dobře. Už máme zase vedení :-). V prvním kole odpadl prý jen jeden běžec.

Od dvacátého devátého začínám vyhlížet jednotlivé kilometrovníky. Už je to tady... :-(

Skupinka utichla. Nikdo již nevtipkuje. Každý má co dělat sám se sebou. Trošku se nám motají nohy. Občas tak někdo do někoho nechtěně narazí.

Rty mám promrzlé, fouká studený vítr, je zima a já běžím vstříc své touze.

Po poslední obrátce, zhruba deset a půl kilometru před koncem, cukáme společně s Rosťou zbytku skupiny. To jsem nečekala. Běžíme bok po boku do třiatřicátého, kdy mě opouští. Omlouvá se, že si musí odskočit a že to mám udržet sama. Pokusím se.

Na rovinkách se to snažím rozjet, co to dá. Nohy mi ale pomalu začínají těžknout.

36. kilometr... Půl roku k něčemu směřujete a pak rozhodne pouhých třicet minut a vaše momentální mentální síla v nich. Pojď! Vydrž to! Už je to JENOM kousek!

Posledních pět kilometrů mě pekelně bolí.

Ten závěrečný je snad nejdelší ze všech. Hrozně se vleče. Běží ho se mnou Láďa a já bych mu jako i moc ráda ukázala, že nejsem úplná pomaloběžkyně, ale mám dost. Tohle je prostě maraton ❤️.

 
Cílová brána, pohled na časomíru a... Jéé!!! :-) :-) :-)

  
3:29:22hod. Osobní rekord. Já to dokázala. Připadá mi to stále neuvěřitelné. Tak už mi zbývá ubrat pouze hodinu a pojedu na Olympiádu :-).

 
 
Děkuji všem za krásný den. Skvělé partě spoluběžců z naší skupinky za hezkou atmosféru, vodiči Rosťovi za podporu a pomoc, organizátorům za bezvadný závod a klukům z Mostu za příjemnou společnost.

 
Nejvíc však mému synovi, kterému vděčím za tohle všechno úplně nejvíc.

Večer dostávám zasloužené Svatomartinské menu ;-). Ve skupince o něm během maratonu také padla zmínka :-D. Tak jsem se dočkala :-).


čtvrtek 10. listopadu 2016

Běh kolem Doubravky 2016

Neděle 6.11.2016

Doubravka patří mezi moje nejzamilovanější závody. Před patnácti lety a dvěma dny jsem zde dokonce prožila nejlepší den svého života. Po tom, co jsem pár posledních ročníků vynechala, jsem ráda, že se mi letos opět naskytla příležitost sem přijet :-).

Lidi jsou tu takoví divní. Skoro vůbec se nesmějou :-(. Z koho mám čerpat energii? Ta Doubravka už asi není co bývala...

V devět hodin ráno vybíháme my vytrvalci na desetikilometrovou trať.


První ze čtyř okruhů absolvuji společně s dalšími prvními třemi ženami. Pak už však bohužel začínám ztrácet. Neběží mi to. Hodně mě bolí nohy. Ještě že ne srdce. To by bylo horší. Vždyť o nic nejde... :-)

Jak jsem si tady v srpnu při Teplickém půlmaratonu říkala, že tohle bude brnkačka, tak ačkoliv tyhle kopečky v porovnání s ním působí směšně, dávají mi přece jen zabrat.

"Paráda, dávej!" Což o to, já bych i dala, kdybych měla co...


Ale jo, myslím si, že jsem si vytvořila doubravkový osobák. Pod devětačtyřicet minut jsem ji doposud asi ještě nikdy nezaběhla.

Po závodě vyklusávám jeden okruh v protisměru. Byl by zajímavý nápad běžet to někdy obráceně. Toho 4.11.2004 jsem si odsud v plastové lahvi s vodou přivezla formu :-). Před rokem jsem ji vyhodila a od té doby je to jízda. Vzpomínám na staré dobré časy :-). Měli jsme fajn partu a užili si spoustu legrace.

Převléknu se, dám si housku se sýrem, teplý čaj, čokoládovou müsli tyčinku a jde se zase poklusávat ;-).


Nejenom Ježíškovi, ale i Mikulášovi se už začíná rýsovat nadílka.


Kolem půl dvanácté startuji znovu. Nyní v běhu na patnáct set metrů. Běžíme dohromady se staršími žáky, žákyněmi, dorostenkami a veteránkami. Pro nás dvojbojařky to může být v podstatě taková odveta za ráno.


V prvním stoupání předbíháme dost holek, co to zpočátku přepálily.


Při výběhu asfaltky jdu nebojácně před Evu Slavíkovou. Hustý! No jo, asi ještě holka nerodila... Na kopci se vrací zpátky přede mě. Sice se jí stále snažím stíhat, ale utíká mi.


Obě tentokrát končíme pod stupni vítězek. Na nich se umisťují o deset let mladší holky, které ráno neběžely desítku.

Eva mě předběhla o devět vteřin. To není moc. Začíná zima, přijdou intervaly, kruhové tréninky, ... Všechno bude! Čeká nás budoucnost, o níž se nám ani nesnilo :-).

Vyklusávám další okruh v protisměru. Nohy mi příjemně zteplaly :-). A pak že Doubravka není co bývala! Zima, mlha a tenhle úžasný běžecký double jí dělá jedinečnou. Ani mě ta patnáctistovka tolik nebolela. Zase mě to bavilo :-). Ale bylo to strašně krátké. Aby ne, když nejkratší trať, kterou běhám, jsou dvě míle.