středa 25. listopadu 2015

Všechno jde

Pondělí 23.11.2015

I když to sice někdy může trošku dřít, tak to ale stejně vždycky jde. A to je dobré vědět :-).






No řekněte, neměnili byste s ním?



sobota 7. listopadu 2015

2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Olomouc 1.11.2015

Neděle 1.11.2015

Je krásná první listopadová neděle plná sluníčka a barev podzimu :-).

Běžím v tříčlenné skupince se dvěma muži. Vzájemně se popotahujeme až jim v závěru trošku pouteču.


V cílové rovince na mě jeden chinmoyský chlapec zakřičí: "Užij si to!" On neřekl: "Přidej a budeš to mít za tolik a tolik" ani jaký mám třeba náskok, ale: "Užij si to!" Začnu se smát a ty poslední desítky metrů si opravdu užívám. Mám pocit, že až teď, po třinácti letech co běhám, tomu začínám rozumět. Na start chodím uvolněná. Soustředím se jen sama na sebe a svůj prožitek.

Znovu jsem si vylepšila lívancový osobák a zaběhla čas, který pro mě byl ještě do nedávna sci-fi. Navíc se mi běhá čím dál tím snáz a lehčeji :-).


Má letošní lívancová progrese:
                                                              7.6.2015      17:42 min (s kočárkem)
                                                              5.7.2015      15:49 min
                                                              2.8.2015      15:18 min
                                                              4.10.2015    14:29 min
                                                              1.11.2015    14:13 min

Můj nový kluk by měl být běžec. Musí to mít prostě stejně jako já :-).

P.S. Augustýnek dnešní bednu prospal :-).

Night Run Olomouc 2015

Sobota 17.10.2015

Můj první noční běh :-).

Startovní tašku si vyzvedávám během odpolední procházky. Večer pak babička hlídá Augustýnka a já si jdu zazávodit do parku.

Moderátor při pohledu na rozcvičující se jedince upozorňuje abychom to tolik neprožívali, že se stejně jedná především o zážitkový běh. Každopádně alespoň trochu by se člověk měl před startem protáhnout.

Po krátkém rozklusu mířím do startovního koridoru, který je už k mému překvapení téměř zaplněn. Oslovuje mě však jedna drzá slečna s tím, že společně to prý prorazíme. No tak jo no. Úplně dopředu to nešlo, nicméně výrazný posun nastal.


Jakmile se mi po startu podaří dostat se před pomalejší běžce, nasazuji tempo. Ano, i zážitek přece může být v tempu :-). Chci si zaběhnout season best, konkrétně eight seasons best.

Prvně běžím s tou nepříliš pohodlnou věcí na čele. Říkala jsem si proč je čelovka nutná, když je park osvětlený, ale nakonec musím uznat, že v některých zákoutích svůj význam opravdu má. Povrch je vlhký a na kluzké listí pod nohama je tak skutečně vhodné dobře vidět. Navíc ten pohled na nás seshora musí být nádherný!


Běží se mi dobře. Hrozně mě to běhání teď baví! :-) Silniční desítky jsou stejně nej. Představují pro mě momentálně asi nejdelší trať, na které jsem schopna udržet koncentraci po celou dobu od startu až do cíle.

Kilometrovníky značené nejsou, na hodinky se raději nekoukám. Nechávám se překvapit :-).

Předbíhám jednu slečnu, kterou jsem po většinu závodu měla před sebou. Počtvrté, tedy naposledy, vybíhám stoupání na lávku. Bez kočárku, Ivanko, bez kočárku! To musí letět! říkám si v duchu. Normálně tohle totiž dávám čtyřikrát za trénink právě s kočárkem. V závěrečném finiši předbíhám druhou slečnu, kterou jsem též měla po většinu závodu před sebou. Ona bude každá vteřinka dobrá. Jen ať mám příště co překonávat :-).

Zaběhla jsem si svoji nejrychlejší desítku za posledních osm let :-). Její skutečná hodnota sice zůstane navždy utajena, protože čisté časy se tady dneska neměřily, ale něco jsem si namačkala na hodinkách, takže představu mám.

Zážitek to byl suprovej. Jenom škoda, že z toho nemám žádnou fotku :-(.

Závěrem této porodně-běžecké sezóny by se mohla nabízet výzva "Bezručáku, třes se!" Ale tak to není. "Zážitku, třes se!"