čtvrtek 8. října 2015

2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Olomouc 4.10.2015

Neděle 4.10.2015

Říjnový lívancový běh se tentokrát z důvodu pořádání podzimní Flory běží výjimečně na stezce kolem Moravy. Mám ráda trasu v parku i tady u řeky. Obě mají něco do sebe :-).

Místo rozcvičení zase kojení... Ale jak se dívám kolem sebe, tak on se tu stejně skoro nikdo nerozcvičuje.


Na startu je dalších osm žen a všechny vypadají, že běhají velmi rychle. (Ikdyž já tak dneska v těch nových elasťákách možná také vypadám :-D.) Běh si chci užít a mohla bych si vylepšit svůj čas z minula.

Konečně se mi podařilo dodržet taktiku, o které jsem již delší dobu uvažovala. A to snažit se držet člověka, u kterého je předpoklad, že poběží tak, jak já bych chtěla běžet. Jednoduché :-). Díky tomu se vyhýbám přepálenému začátku a navíc zjišťuji, že přede mnou není žádná jiná žena.


Jednu krátkovlasou běžkyni mám sice po celou dobu v patách, ale držím to. Přece se nenechám předběhnout!


Říkala jsem si, že čas pod patnáct minut by byl bezva, ale pod čtrnáct třicet jsem ho opravdu nečekala. Jsem z něj nadšená. Mám lívancový osobák :-). A to jsem byla včera nazvána pomaloběžkyní.

To je na tom běhání to krásné, jak se rychle dostavují výsledky, když se mu věnujete :-).

V cíli je připravený výborný čaj a místo lívanců pro změnu neméně dobrý perník. 


Těsně před vyhlášením výsledků se probouzí doteď v kočárku spící Augustýnek. Asi chce na bednu. Zřejmě si je vědom svých zásluh.



Ještě si hezky vyklušu a procházkou jdu s kočárkem domů. Gusta si zase na chvíli zdřímnul, ale pořád se ze spánku směje :-).

Mít to všechno s kým sdílet, tak to nemá chybu.

pondělí 5. října 2015

MAMINY RUN Olomouc, 3.10.2015

Sobota 3.10.2015

Po půl roce Olomouc znovu hostí MAMINY RUN, nikdy nekončící štafetový běh maminek celou Českou republikou. Oproti tomu březnovému se však koná v Bezručových sadech, kde nás čekají čtyři okruhy. Po trati se prohání maminky s kočárky i bez kočárků, sledge hokejisté na vozíčcích. Jiné maminky s dětmi tady pro změnu drandí na koloběžkách. Je to příjemná akce rodinného charakteru.

Jak si tak probíhám parkem naskočí mi v hlavě nový termín "single mamina", což vede k polemizování nad tím, jestli je horší být "single mamina" nebo jenom "single". No dobrý no. To jsem tomu zase dala.


Najednou na mě nějaká maminka ukáže prstem a zvolá: "Tahle maminka je nejlepší!" Tak to by mi Radim nikdy neřekl. Singlistka si přidává další dva okruhy na přeběhání smutku.


Po skončení MAMINY RUNu se s Augustýnkem přesouvám na nedaleký atletický stadion abychom se ještě podívali na Běh kolem Moravy, který tu dnes také probíhá. I účast v tomto závodě jsem zvažovala, ale na ty naše severozápadočeské přespoláky to nemá. Už se na ně zase těším.

Po běžcích přichází na stadion baseballisté. Prostě takový hezký nenáročný sportovní den. 
 

Běchovice 2015 - Potřinácté v řadě :-)

Neděle 27.9.2015

Do Prahy cestuji společně s Augustýnkem a Radimem. Gustík tak má dnes svoji vlakovou, autobusovou a tramvajovou premiéru :-).


V Běchovicích se ocitáme dvě hodiny před startem. Říkám si, že je to paráda, že se krásně stihnu i rozklusat.

No nestihnu. Nakojím, dvakrát přebalím, převléknu Gustu i sebe... Ale vyfotit se u patníku jsme se stihli :-).


Bez předzávodního rozcvičení můžou moje myšlenky na čas pod padesát minut zůstat asi opravdu jen pomyšlením.

Letošní Běchovice jsou takové neběchovické. Začíná podzim, to nejkrásnější období v roce, kdy by všechno mělo být zase pozitivní, ale já tu stojím na startu a hrnou se mi slzy do očí. No jo no. To přeběhám.

V půl dvanácté vybíháme na trať a je tady opět ta hypnotizace bílými praporky. Stejně jako loni běží na padesát minut vodička Míša. Před rokem jsem s ní vydržela do čtvrtého kilometru. Pak jsem jí pustila, protože už jsem měla v břiše bezmála třícentimetrového Gustu a nechtěla jsem se tak moc honit. Jenže dneska tam nikoho nemám, takže si jí během prvního kilometru doběhnu a opět to s ní zkusím.

Každý kilometr opatrně mrkám na hodinky abych zkontrolovala mírný náskok. Pořád tam je :-). To dám. Zatím se mi běží dobře. Jenom prosím ať mi zase neztěžknou nohy.

Vodička vybíhá Hrdlořezák stejně rychle jako sbíhala z Tábora. O ou. Ivčo drž jí! Držím zuby nehty.


Nekonečnou Koněvovu ulici dělá schůdnější cedule označující posledních pět set metrů. Nefinišuji. Jsem spokojená s časem pod padesát minut :-). A nebylo to ani moc těžké. Půjde to i pod čtyřicet.

Děkuji moc vodičce, která byla skvělá. Běžela rovnoměrným tempem, zbytečně nemluvila, ale když to bylo potřeba, tak ve správný okamžik hecla a v závěru nás nahnala před sebe. Tak to má vypadat.

Po závodě si pomalinku vyklušu. To mám nejraději. Přitom zahlédnu jednu sympatickou a usměvavou běžkyni z AGEL Sport Clinic First Timer Teamu z letošního Olomouckého půlmaratonu. Co já to blbnu! Však on mě ten pravý ještě čeká. To musí být pozitivní. Je přece podzim.

No jo, jenže než se my dva potkáme...