neděle 26. října 2014

Medzinárodný maratón mieru, Košice

Sobota 4.10.2014

Košický maratón vnímám obdobně jako ten Athénský. Každý běžec by ho měl alespoň jednou absolvovat. V minulosti se ho zúčastnil i Zdeněk.

Skoro celý den strávíme na cestě. Z Prahy do Košic jedeme vlakem. Během jízdy se nám naskytne nádherný pohled na Tatry. Sem by se to chtělo taky někdy podívat... Na místo dorážíme v podvečer. Naše první kroky vedou ke stánku s vyzvedáváním startovních čísel. Několikrát projdeme centrum města než ho konečně objevíme. Chtělo by to nějaké mapky, plánky a tak. Zaskočí mě skutečnost, že při výdeji čísel pořadatelům nestačí povinně vytištěný e-mail s přiděleným číslem, ale musí se tu vystát fronta navíc, kde vám vytisknou další (naprosto zbytečný) papír. Mimochodem s úplně jiným číslem. Hlavou mi jen proběhne myšlenka na nebohé lesy :-/. Pasta party ujde, jen na ní nemůže váš doprovod, takže si těstoviny beru s sebou do ruky a pojím cestou do penzionu. Za výběr ubytování jsem tentokrát pochválena :-).

Byť jsou Košice nejstarším maratonem v Evropě, tedy něčím opravdu tradičním, tak z nich po prvním dnu moc nadšená nejsem :-(.

Neděle 5.10.2014

Dojem dobrého ubytování trošku pokazí snídaně. Strohý výběr. Chybí cereálie, mléčné výrobky, ovoce, ... Na dva plátky chleba s marmeládou běžet nemůžu. Strávím je ještě než dojdu na start. Ještě, že jsem si s sebou vzala ty Biskíty :-). Dle propozic to navíc vypadá, že na občerstvovacích stanicích bude jen voda a iont (který nevedu) a tak mě představa poloviny dne o hladu docela děsí :-o.


S sebou na trať si tedy beru alespoň jeden sójový řez. Úschovny jsou umístěny v šatnových skříňkách na zdejší plovárně. Zámky žádné, přístup do budovy umožněn komukoliv. Během dne se tu objevila i policie, ale s tímhle nic nenadělá. Je to další výrazné mínus pořadatelů :-(.

Vůbec netuším jak se dostat do koridoru. Vše je ucpané běžci, až se startovním výstřelem se jich několik začne silně prodírat dopředu a prorazí mi tak cestu do poloprázdného koridoru... Tak to opravdu nevím, proč tam nikoho nepouštěli.

Vystartovala jsem s tuhýma nohama a na patnáctém kilometru už nemohla.


Jenže kilometry stále odsýpaly, a tak jsem se brzy přehoupla do druhé poloviny závodu (běželo se na dva okruhy). Tam jsem na chvíli chytla pár neustále vtipkujících Slováků, se kterými jsme se vzájemně rozběhali. No a najednou tu byl třiatřicátý kilometr. Posvačila jsem si svoje cornies se sýrem (na občerstvovacích stanicích nakonec počínaje patnáctým kilometrem přeci jen něco bylo: banány, citróny a keksy), které mi podal Radim, a vydala se vstříc závěrečné - nejvýživnější části.

Košice se mi jako město moc nelíbí. Trasa maratónu vede převážně samými sídlišti a nepříliš pěknými zastavěnými lokalitami. Jediné pěkné je tady historické centrum města a parčík, jímž se probíhá na začátku okruhu. Z čeho jsem naopak ale absolutně nadšená jsou místní lidé. Sálá z nich něco strašně pozitivního :-). Úplně každý nás podpoří, zafandí, usměje se a dá najevo svůj obdiv. Jsem z toho dojatá, to jsem jinde nazažila.

Pár posledních kilometrů už nelámu přes koleno a v klidu si je ve svižném tempu dojdu. Hlavní je, aby se to dnes líbilo především Augustýnkovi. Je to přece jeho první maratón :-).



Po doběhu dostanu krásnou velkou medaili (tu jsem si moc přála :-)), tašku s občerstvením a jdu se na plovárnu osprchovat.


Zbývající čas do odjezdu trávíme v nákupním centru (je tam teplo). Dám si kuřecí soté s rýží, jahodové želé v hořké čokoládě a jogurtový nápoj a cítím se dobře.

Nakonec to nebylo zas tak špatné, jak se mi to první den jevilo :-). Když ale porovnám maratón v Košicích s tím v Bratislavě, což jsou pro mě dva maratóny stejné kategorie, tak Košice bohužel prohrávají na celé čáře.

Zpáteční cesta je tentokrát autobusem. Jedeme přes noc a ráno rovnou hop z autobusu do práce. Je to všechno v jednom rychlém sletu. Chtělo by to ještě v Košicích alespoň jeden den zůstat a vstřebávat to jedinečné a úžasné, co člověk prožil. Tak snad příště :-).

úterý 7. října 2014

Běchovice 2014 - Podvanácté v řadě :-)

Neděle 28.9.2014

Letošní Běchovice přišly s řadou novinek. Teprve podruhé za svou dvanáctiletou historii dostávám tričko, které není ve velikosti XXL a tudíž se dá nosit :-). Mrzí mě však, že už ale nedostáváme odznáčky, co se tu válí po stolech. Alespoň těm věrným by je pořadatelé mohli věnovat. Mě jich stejně chybí tak polovina, takže mi je to už stejně jedno. Ale je to škoda. Mohla to být hezká památka :-(. Dalším vylepšením se stalo prý již trvalé umístění občerstvovací stanicev polovině trasy závodu. Prvně zde byly přítomni také vodiči. Bohužel však pro běžce stanice stála na druhé straně silnice než po které se běželo a navíc ji "moje" vodička ignorovala, tudíž to trošku postrádalo smysl. Na Běchovicích většinou panuje teplé počasí, a tak se člověk po pěti kilometrech na od sluníčka rozpáleném asfaltu rád napije a osvěží, ale když má kvůli tomu naběhat další významné kilometry navíc, tak si to kolikrát rozmyslí...


Myslela jsem si, že bychom se dnes s Míšou mohly v klidu proběhnout a po hoodně dlouhé době, co jsme se neviděly, si popovídat. Původně jsem neměla v plánu s nikým závodit. Jenže Míša vystartovala zepředu, já ji pak sice někde na prvním kilometru předběhla, ale pak jsme se již v průběhu dne bohužel nesetkaly.



Do čtvrtého kilometru jsem využívala služeb již zmíněné vodičky (mimochodom jiné než jsem si plánovala), ale pak jsem si lehce zvolnila. Vím, že bych to dnes znovu pod padesát minut zvládla, kdybych se "kousla". Jenže ono by to v určitou chvíli mohlo trochu bolet (což je sice při běžeckých závodech normální), ale momentálně by to u mě asi nemuselo být příliš žádoucí. Takže se brzdím i z kopce a užívám si tuhle trať, kterou mám moc ráda :-). Do Hrdlořezáku se mi běží lehce. Předstihnu v něm nějaké běžkyně a už je před sebe nepustím.


Na startu i v cíli mi někdo schází. Věnuji alespoň okamžik vzpomínce.

Je to krásný závod :-). Tradice, která mě nikdy neomrzí.

Říjen 2014

Mrzí mě, že pořadatelé opakovaně (píšu jim od května) nereagují na příchozí zprávy na oficiálním e-mailu uveřejněném na webových stránkách. A pak také slibované unikátní fotografie z letošního ročníku pro každého běžce. Měly být k dispozici opět - na webu. Není tam nic. Našla jsem je až po dlouhém pátrání v poměrně malém počtu vzhledem k množství účastníků závodu a fotografů na trati. V předchozích letech nikdo nic nesliboval a fotky byly perfektní... :-)