pátek 26. září 2014

RunTour Olomouc 2014

Sobota 20.9.2014

Z celého seriálu RunTour jsme letos zavítali pouze na jediný závod. A to na ten nej - do Olomouce.


Do Smetanových sadů s sebou také bereme našeho Dinka, aby měl možnost se tu pořádně vyřádit.


Čeká mě tradiční pětikilometrová trasa. Nejspíš můj poslední rychlejší závod na delší období. Navíc si uvědomuji, že mi dnes absolutně o nic nejde.


Neběžím sice na maximum, ale trošku svižnější to je. Cítím se dobře a je mi tady moc fajn :-).


Výsledek je pak lepší než před dvěma týdny v Praze a mohl by být lepší ještě výrazněji... tak snad příště. Už teď se těším ;-).

Konečně dostávám tu skvělou originální medaily - novinku letošního ročníku.


Zaplatit si pět set korun za výklus na desítce se mi již opravdu nechtělo, a tak si vyrážím vyklusat zadarmo. Než odstartuje hlavní závod stihnu absolvovat ještě jeden pětikilometrový okruh.

V parku panuje po celý den příjemná atmosféra, nechybí vtipný moderátor známý z předchozího ročníku. Odpoledne tak nemuselo mít chybu pokud by se nepokazilo. Tedy spíše někdo mi ho nepokazil :-(.

čtvrtek 18. září 2014

1/2Maraton Ústí nad Labem 2014

Neděle 14.9.2014

Po promaroděném týdnu stále ještě poměrně hodně kašlu. Navíc tuším něco, o čem jsem před týdnem neměla ponětí. Tudíž je jasné, že to dnes bude jen o pohodě a radosti z pohybu :-). Sice bych chtěla běžet rychle, ale prostě pro to není vhodný den a s tím holt nic nenadělám.

Je zataženo, závod nám nejspíš proprší. Ačkoli v dešti běhám moc ráda, tak ale s tím kašlem to nebude úplně ideální. Hlavně ať to zvládnu ve zdraví.

Do Ústí nad Labem přijíždíme s Radimem dopoledne. Vyzvedneme si startovní balíčky (Radim dostal k svátku startovné na Rodinný běh), vyfotím se se "svým" plakátem


 a jdeme fandit handbikerům. V poledne pak za očekávaného deště vybíháme my půlmaratonci, netradičně hned po nás následují účastníci Rodinného běhu. Běžím si opravdu v klidu a vzhledem k tomu, jak mám tuhé nohy jsem i celkem ráda, že nemusím honit žádný čas. Kdoví jak by to dopadlo :-D.


Déšť v průběhu závodu na chvíli ustane než se odpoledne spustí znovu . Díky tomu jak si běžím zvolna mám stále dostatek sil a úsměv na tváři :-), takže v druhé části závodu docela dost běžců předbíhám (což je rozhodně příjemnější než být v opačné pozici) a zároveň se tak snažím ostatní (ty, co zrovna neběží se sluchátky) povzbuzovat.  Když běžíte vepředu, získáte pocit že jste namachrovaní borci, cítíte se silní a kdybyste měli křídla, tak letíte. Když běžíte vzadu, uvědomujete si, jak skvělý člověk jste a vnímáte tu spoustu skvělých lidí okolo vás.


Nebyl by to Runczech, aby trasa nedoznala nějakých drobných změn. A tak do cílové rovinky vbíháme z opačné strany než při předcházejících ročnících. Škoda, shora to bylo lehce z kopce a dalo se to tak pořádně napálit. V cíli jsem za dvě hoďky a pár drobných. Jednalo se o můj dvacátý půlmaraton (zjištěno později ze statistiky). Nejprve si dávám teplou sprchu, následují dva guláše (jeden za loňský rok) a je to nejkrásnější část dne.

Ještě podpoříme posledního běžce na trati a je tady konec. Rozloučení, poděkování, dojetí a příští rok zase! :-)

Listopad 2014


Grand Prix Praha: adidas Běh pro ženy 2014

Čtvrtek 4.9.2014

Startovní set jsem si vyzvedla v rámci své pracovní cety do Prahy již ve čtvrtek. Na sobotu jsem se hrozně moc a hrozně dlouho těšila. Měl to být krásný den, ale nakonec se moc nevyvedl :-(.

Sobota 6.9.2014

Ráno se probouzím s nemocí, takže jsem místo plánovaného rozcvičení nucena zůstat v posteli a půl dne prospat. Následuje navíc ještě nějaký osobní karambol a tak vyvstává otázka jestli vůbec do té Prahy jet. Ale jo, zkusím to a uvidím ;-).

Na Můstek dorážíme s Radimem po čtvrté hodině odpolední. Slyším dva známé hlasy, což znamená že je moderátorské duo opět ve své původní sestavě a to je dobře :-).


Všude je spousta lidí, není tu pořádně k hnutí :-(. Malá kapacita, ale zase je to centrum hlavního města no.


Projdeme okolí, rozcvičím se a jdu se postavit do startovního koridoru, kde potkávám Gábinu, tak prohodíme pár slov.

Není mi moc dobře, neběží se mi moc dobře, prostě to nejde no :-(. V průběhu závodu mě navíc rozbolí břicho. Zelenina by se předtím asi opravdu jíst neměla...




V cíli jsem chtěla být dřív a umístit se víc vepředu. Tak snad příště.

Hrozně dlouho trvá než se vymaním z cílového prostoru. Musíme projít polovinu Václavského náměstí. Je to asi super pro ty běžce , pro něž angažovanost v závodě končí protnutím cílové čáry. Ne však pro mě. Já chci jít ještě povzbudit ostatní. Nejdřív další holky na pětce (moc jsem jich už tedy z výše uvedeného důvodu nestihla) a pak také desítkáře. Vždycky je fantastické vidět tu rychlost afrických běžců z bezprostřední blízkosti (a jako bonus přitom pohlédnout do televizní kamery).

 


Pčíkám, smrkám, nemůžu moc mluvit, není mi dobře. V devět hodin večer odjíždíme zpátky domů.