čtvrtek 26. června 2014

1/2Maraton Olomouc 2014

Sobota 21.6.2014

Ráno se probouzím s teplotou :-(. Není mi dobře, něco na mě leze. Já to věděla. Nechápu, proč nemocní lidé lezou do veřejných dopravních prostředků. Ach jo :-(. 

No, chci být přece letošní RunCzech Star, takže nemůžu dnešní závod vynechat. Třeba se to v průběhu dne ještě zlepší (nevypadá to moc nadějně). Zajdeme s Radimem do Expa pro čísla. Prvně se koná ve velkém pavilonu A. Uspořádání je tu takové chaotické a nepřehledné, nicméně obsahově velmi kvalitní :-). Poslední korunky věnuji Společnosti pro ranou péči (jsem přece v Olomouci :-)) a vracíme se domů.


Pojím chilli polévku a jdu spát. Nemám na nic sílu.

Vstávám ve tři hodiny a vůbec na nic se necítím :-(. Je mi mizerně. Nedobrovolně dám jeden Ibalgin a jdeme na to. V pět hodin na rozlusání tříkilometrový Rodinný běh.


Nikdy se nemůžu nabažit tím pohledem na protilehlý chodník, po kterém běží nekonečně dlouhá bílá masa lidí. Je to nádhera :-).



Po doběhu převléknutí, tradiční fandění ostatním účastníkům Rodinného běhu a také zjištění, že se viróza nějak záhadně (a zároveň nadobro) vypařila. Hurá, už je mi fajn :-).


V sedm tedy vybíhám i na trasu půlmaratonu. Pátý ročník, popáté změněna trať a já opět skeptická, že popáté k horšímu. Mýlila jsem se pouze dvakrát, a to při druhém ročníku a letos :-). Po jedenáctém kilometru jsem čekala nezáživnost, která se však nekonala. Nebyl vůbec špatný nápad vyměnit Velkomoravskou ulici za silnici vedoucí mezi poli. Člověk se zklidní, uvědomí si co a jak momentálně běží a načerpá sílu do poslední fáze závodu. Lidi fandí všude, snad nejvíc za celou historii. Nejhlasitěji před Bestem. Nemá to chybu.


Vyběhla jsem v pohodě a předpokládala progresivní tempo. Pořád čekám kdy mi dojde a ono furt nic :-). Běží se mi parádně. Že by mi tak prospěl ten turistický výlet z minulého týdne? :-)


Kilometr za kilometrem odsýpá a nakonec je z toho celkem konstantně zaběhnutý půlmaraton. Šlo to samo. V cíli jsem o čtrnáct minut dříve než před dvěma týdny v Českých Budějovicích a to jsem se tam na to celkem nadřela, zatímco dnes to bylo o pohodě. A co víc - dala bych si ho celý ještě jednou. Znovu, teď hned :-)!

Radim to dnes také takhle snadné nečekal, a tak u Želvy vystojím důlek než se objeví s mým poctivě vyběhaným přírodním kuřecím plátkem. Celý rok jsem se intenzivně těšila na vynikající hovězí guláš a pak tohle :-(. Plátek nic extra, ale dal se.



Na závěr opět fandění. Už když jsme odpoledne přišli na Horní náměstí něco se mi nezdálo. Chyběl tu dnes totiž jeden chlapec z moderátorské dvojice. Nic proti té slečně, která tu byla místo něj. Napoprvé dobré, ale chyběla tam ta souhra, spontánnost, energičnost, akčnost, emoce. Pokud se jednalo pouze o jednorázový výpadek, tak se nic neděje, ale pokud by to však měl být setrvalý stav, tak to bude velká ztráta :-(.

Znovu byla na trati umístěna tabule se vzkazy běžcům (dokonce dvakrát) a ač jsme obdrželi zprávu, že vzkaz byl schválen (pokrok oproti Praze), na tabuli se opět bohužel neobjevil. Tak už opravdu nevím.


Půlnoc je dávno pryč, všichni spí a já pořád jenom ležím, koukám do stropu a vstřebávám ten jedinečný zážitek. Jak napsal Kaen "to se prostě musí zažít, co bych o tom psal".

Bylo to ÚŽASNÉ!!! :-)

Jirkovský crossmarathon 2014

Sobota 14.6.2014

Nově změněná trasa mi vůbec nesedla. Byla málo z kopce a když už, tak po kamenitých cestách, ze kterých se to nedalo moc pustit. Nejsem trailistka ani šutristka, ale silničářka. A když mi to pak nešlo ani po té silnici z kopce dolů, pořádně jsem nechápala co se to dnes vlastně děje. Dvě třetiny trati jsem šla pěšky, běžela jen tu zbývající část. Prostě to nešlo. Blíže nedokážu vysvětlit. Navíc jsme se se dvěma kolegy dvakrát ztratili (zřejmě jako jediní), a tím pádem si trať také o něco prodloužili. 


V cíli jsem pak nechci říct překvapeně (vzhledem k té chůzi to odpovídá), ale spíše vyjukaně a možná i trošku zmateně koukala na svůj čas, který sice není podstatný... ale stejně, nemyslela jsem si, že někdy absolvuji takovýhle maraton :-).

Kdyby to byl nějaký turistický výlet se svačinou v batůžku, tak proč ne, ale tohle mělo být o něčem jiném :-(. Jak to celé trvalo nezvykle (a místy i nekonečně) dlouho měla jsem celkem hlad a těšila se na pomaratonské jídlo.


Byla to velká porážka. Taková ta, která vás posune dál. Asi :-).

pátek 13. června 2014

1/2Maraton České Budějovice 2014

Sobota 7.6.2014

Zase další Runczech. Na chvíli mě přepadla myšlenka, že už by si to od něj chtělo dát na chvíli pauzu, ale nechtělo :-). Na řadě je víkendový výlet do Českých Budějovic. Krásného města, ve kterém jsem už vloni běžela RunTour. Ubytování jsem navíc zajistila v pensionu přímo na náměstí Přemysla Otakara II., takže luxus :-).

Expo umístěné na zimním stadionu nacházíme rychle. Třípodlažní budova bez oken, kde by to tak asi mohlo být?


Následně se přesouváme ubytovat do pensionu. Dostali jsme pokoj s výhledem do dvora a tak jsme o tenhle výhled bohužel ochuzeni. 


Chtěla jsem si před závodem ještě trochu pospat, ale nějak nemohu usnout. Venku už to začíná žít a tak vyrážíme fandit na Rodinný běh. Také využívám zatím prázdného technického zázemí a nechávám si zatejpovat levé lýtko ať je dnes v klidu.



Samotný závod je pak paráda. Skvělá a rychlá trať. Moc se mi líbí. Neustále se motáme kolem centra. Někdo si stěžuje na přítomnost dlažebních kostek, ale běžíme po nich dvakrát, pokaždé nádhernou historickou pasáží mezi domy, kde je to lehce z kopečka. Mě tedy absolutně vůbec nevadí. To spíš v Olomouci jsou nepříjemné.


Všude fandí celkem dost lidí. Jsou skvělí. Ve velmi teplém počasí mám žízeň, takže občerstvovací stanice vítám s radostí. Prvně běžím v tričku z materiálu jak průklepák. Když se na něm poliji, tak mám pocit, že běžím skoro nahá. Zvláštní pocit. Jinak běžím v klidu. Bez běžeckého tréninku se prostě časy nehoní, tak si to celé užívám.


Po doběhu do cíle se pak převléknu a vyrážíme fandit na tribunu.



Dáme si pizzu a škoda jen, že stánek se zmrzlinou je už zavřený.


Vychutnáváme si jedinečnou atmosféru a kouzlo teplé noci. Nemělo to dneska chybu. Pokud člověk zrovna nehoní prize money, tak právě o tomhle by to mělo být. O radosti z pohybu, o dobrém jídle a o hezkém zážitku.

Českobudějovický půlmaraton jsem běžela poprvé až letos, protože předtím vždy termínově kolidoval s Jirkovským crossmarathonem, který jako můj domácí a navíc maratonský závod mívá přednost. Věřím však, že se obě akce i příští rok podaří uspořádat tak, aby se vzájemně nepřekrývaly. Jináč nevím... :-)

2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Olomouc 31.5.2014

Sobota 31.5.2014

Na lívancový běh pořádaný Sri Chinmoy Marathon Teamem jsem se chystala už delší dobu, ale zatím mi to nikdy nevyšlo - podařilo se to až dnes v Olomouci.


Všichni jsme se skvěle proběhli, příjemně naladili a závod si užili :-).


Běžel i Radim a akci si též pochvaloval :-).


No a protože tu nebyla konkurence, tak se mi podařilo vyhrát ženskou kategorii :-). Dostala jsem kedluben a bio datle. Takové ceny mám nejraději. Člověku udělají radost, pochutná si na nich a zároveň se nezatěžuje zbytečnostmi.


Lívancové běhy doporučujeme!!! :-)

čtvrtek 12. června 2014

1/2Maraton Karlovy Vary 2014

Sobota 24.5.2014

Cestou do Karlových Varů se spouští pořádný slejvák, který ustává až v okamžiku startu Rodinného běhu. Toho se účastní téměř celá naše rodina. Vybíhám sice ještě v pláštěnce, ale do cíle už dorážím bez ní. Celý závod absolvuji s píšťalkou v ruce a je to celkem fuška - běžet a zároveň pískat :-).



Rozklusáno, tempo pod pět minut na kilometr by možná mohlo jít... O necelé dvě hodiny později se tedy na trať vydávám znovu, ale už to tak nadějně nevypadá. Nohy tuhé a těžké jako blázen. Asi jsem neměla před dvěma dny vybíhat na ten Svatý Kopeček... :-)



Běžíme po jiné trati než při loňském prvním ročníku. Na jednu stranu se mi líbí pasáž po Slovenské ulici vedoucí ven z města. Z ještě mokré silnice se odpařuje voda, mezi stromy prosvítají sluneční paprsky. Romantika. Na stranu druhou pasáž za obchodním centrem Varyáda je více než nezáživná. Nuda, nuda, nůůdáá. Sice rozumím tomu, že si chce Carlo vylepit další známečku, ale stejně... no, třeba budeme stejně jako v Olomouci běhat každý rok jinudy :-). Taky tu chybí kuchaři s pokličkami, kteří závodu minule dodali šmrnc a originalitu. Nemá to šťávu. Doprovází nás pouze chmurné chorály a smutné až depresivní melodie.


Celkem dost mě bolí levé lýtko (opět se jednou ozvalo) a pomalu mi začíná být nevolno. Nechápu jak jsem mohla zapomenout na loňský půlmaraton v Olomouci. Zase jsem dnes měla k obědu sóju. A sakryš. Historie se bude opakovat.

Nevím proč, ale i půlmaraton běžím s píšťalkou v ruce. (Dostali jsem ji ve startovním balíčku na Rodinný běh, který byl celkem bohatý. Runczech batůžek jsem si už ale nebrala. Myslím, že jiní ho využijí lépe. Třeba šikovný dobrovolník.) Mám ji s sebou asi proto, abych se mohla kdykoliv zbrzdit, kdybych se náhodou chtěla někam honit. No neženu se. Nejde to, tak si tedy alespoň pískám :-). A nejlepší, když v protisměru běží elita, to mě baví jim fandit :-).

Na trati funguje i informační servis k souběžně probíhajícímu semifinálovému utkání našich hokejistů na mistrovství světa. Na třináctém kilometru prohrávají dva nula, zatímco my momentálně vedeme třináct osm :-).


S postupem času je mi hůř a hůř. Na zvracení, hrozně špatně. Poslední dva kilometry už ani nemůžu běžet, ale nějak (nevím jak) jsem to zvládla. Před seběhem do cílové rovinky se normálně vždycky hrozně těším. Jak zafinišuju, jak si to užiju, na tu atmosféru. Dneska však ne. Nemůžu.


Do cíle doběhneme bok po boku s mužem ve žlutém tričku, co si o sobě myslí, že je mejdlo, což já si tedy ale rozhodně nemyslím. Mejdla přece vypadají jinak!


Ještě vynucený úsměv pro fotografa a už dostávám medaili a tašku s pitím. Padlo jasný "antipébéčko", to bylo zřejmé, ale čekala jsem to i horší. Je mi hrozně zle. Nemůžu se smát, mluvit ani pořádně chodit. Přesunu se do šatny abych se jen převlékla do suchého, ale jaksi mi nedochází, že jsem si předtím v úschovně nevyzvedla svůj batoh s věcmi na převlečení... Jsem mimo.

Před odjezdem ještě chvilku posedím na lavičce v blízkosti cíle. Do cíle přibíhá poslední závodnice Olga. Moderátor všem děkuje. Tenhle okamžik je stejně vždycky nejkrásnější a nejdojemnější :-). Eliťáci si pochvalovali atmosféru na trati, tak přece jsem tu dnes k něčemu byla :-).


Doma pak nevěřícně koukám, kolik krabic plných reklamních předmětů a vzorků se u nás zase objevilo, ale jak říká Radim, život v komunismu budiž omluvou. Cestování s ním mi vyhovuje více. Jsme už celkem sehraní. S rodinou je to pokaždé takové chaotičtější, s Radimem praktičtější. A taky se z něj pomalu, ale jistě, stává odborník na atletiku. Tak snad si také jednou nějaký půlmaraton zaběhne, protože ten zážitek za to stojí :-).