pondělí 26. května 2014

Prague International Marathon 2014

Čtvrtek 8.5.2014

Trošku nepříjemně mě překvapili lidé (hodně lidí), kteří se rozhodli strávit dnešní sváteční den v obchodě :-(. Vzhledem k tomu, že jsem ale neměla nic k jídlu, tak jsem neměla na vybranou a musela na okamžik mezi ně. Následně jsem se vydala do maratonského Expa v Holešovicích, kde jsem si vyzvedla svůj startovní set, batůžek pro nějakou arcidiézu a jeden kousek višňového špaldového koláče. Ačkoliv se Expo otevřelo teprve před půlhodinou lidí už tu začíná být skoro jako v tom obchodě. Jak jsou ty stánky každoročně víceméně stejné, člověk už stejně chodí na jistotu. Nechci se prodírat davem, odcházím. Stačilo :-).

Odpoledne pak využiji své aktuální přítomnosti v blízkosti Ladronky a zúčastním se úžasného benefičního běhu Praha - Bozoum. Jedná se o závod v desetinové délce maratonu, v podstatě takový "breakfast run". Dostaneme skvělé bio tričko a hurá na to. Dav pádí kupředu a já s ním :-). Je to taková svižnější rozcvička. V tomto tempu bych měla maraton za tři dvacet. Byť mám v dlouhodobém horizontu ambice ještě výš, tak mi to ale v neděli bude stačit o hodinu pomaleji :-).


Registraci se mi opět podařilo dokonale vychytat a tak jsem obdržela startovní číslo 100.


Po doběhu v cíli každý dostal odznáček. Podávaly se čaje a hrála hudba. Bylo to moc příjemné odpoledne :-). I tak se dá strávit státní svátek. Každý prostě máme svůj styl.

Neděle 11.5.2014

Pražský maraton letos slaví své dvacáté narozeniny. A když už výročí, tak pořádné. Svůj třicátý maraton jsem si proto ponechala právě na dnešek. Je to na den přesně šest let od mého prvního maratonu, taktéž PIMu, a stejně tak i našeho vztahu, ikdyž Radim to datuje už někdy od února.


Ze začátku běžím s Veronikou, pro kterou je to mimochodem čtyřicátý druhý maraton a která už tento týden jeden maraton zvládla, takže se nikam příliš nežene a já to tak aspoň nepřepálím (ano, i po třicáté to jde přepálit :-)).



Ve Výtoni přijde příjemně osvěžující krátká dešťová sprška. Mohlo by pršet klidně déle, to já ráda :-). Svůj půlmaratonský mezičas bohužel netuším, ale zatím se mi běží dobře. Dokonce to i chvilkami vypadá na traťový rekord a tak se mu samou radostí vydávám vstříc. Brzy samozřejmě... :-) Na Strakonické spatřím v protisměru běžící Lenkučlenku jak poslušně zařazená ve vláčku za vodičem cupitá s očima upřenýma na bílou vlaječku za svým snem. Přesně tak, jak si předsevzala. Běží hezky, tak ať jí to vyjde! Teď už jen mít silnou hlavu, natrénované nohy a vůli vydržet. To pak bude zákusků za odměnu :-).

Na třicátém šestém kilometru by měla být novinka tohoto maratonu - tabule se vzkazy pro běžce. Taky tam od Radima jeden mám. Ve chvíli, kdy tudy probíhám, na ní však pouští pouze obecné vzkazy... Nemají to úplně vychytané, každopádně ten můj měl znít nějak takto:

"Běží Ivča k cíli, bude tam každou chvíli :-)."

Lidi fandí perfektně. Nejvíc se mi líbí deska s nápisem "Catch your power", ze které si každý může načerpat potřebnou energii. Je na ní ale nával a tak se na mě bohužel nedostane :-(. Taky podle toho ty poslední kilometry vypadají! Ale poperu se s nimi a pak si to vychutnám :-).






Celý Runczech hodnotím pozitivně. Oceňuji neustálou snahu na sobě pracovat. Spousta věcí sice zatím i po letech urgování stále nefunguje, ale věřím, že se postupně dočkáme. V porovnání s předchozími ročníky je vidět krok kupředu. Třeba to, co pro nás letos připravili v Těšnovské tunelu, nemělo chybu.

neděle 25. května 2014

Jarní běh Bezručovým údolím 2014

Neděle 13.4.2014

Na start jsem vyrazila s jarní virózou. Moc jsem se na to necítila, ale když už jsem přijela do Chomutova a se startovním číslem 1 vyhrála registraci...  :-)

Neběželo se mi moc dobře. Prvních pět kilometrů jsem odtáhla nějaké slečně, tak snad jsem aspoň jako zajíc obstála. No a pak už si jen klusala. Před obrátkou jsem si v domnění, že na bednu už to stejně stačit nebude, nechala hloupě utéct Lucku Pasevovou. Ta nakonec dorazila do cíle o dvě minuty dřív a skončila třetí, z čehož byla myslím příjemně překvapená :-). A já byla taky překvapená, že nezvládu samotných patnáct kilometrů ani tak rychle jako při půlmaratonských mezičasech. Poslední tři kilometry jsem do toho sice ještě trošku šlápla, protože jsem si řekla, že zase úplně všichni mě předběhnout nemusí a dva běžce vzala. Na to abych šla do dalších už ale bylo pozdě.  


V cíli se pak do mě pustila zimnice a nebylo mi opravdu vůbec dobře, takže jsem nečekala ani na vyhlášení, ani na tombolu (možná proto jsem v ní vyhrála) a pelášila odpočívat.

Stejně to ale byla krásná proběžka Bezručovým údolím a asi i správná z toho zdravotního hlediska. Jak jsem se totiž zpotila, tak to ze mě všechno najednou začalo lézt ven. Vykašlávat, vysmrkávat a bude to dobré.

Trošku mě zarazilo, že tentokrát na trati chyběly kilometrovníky, což mě osobně však vůbec nevadilo. V Bezručáku bych mohla běžet klidně poslepu. Svého času, kdy jsem tu trávila téměř každý den, jsem dokonce měla pojmenované všechny jeho pasáže :-).