neděle 28. prosince 2014

neděle 26. října 2014

Medzinárodný maratón mieru, Košice

Sobota 4.10.2014

Košický maratón vnímám obdobně jako ten Athénský. Každý běžec by ho měl alespoň jednou absolvovat. V minulosti se ho zúčastnil i Zdeněk.

Skoro celý den strávíme na cestě. Z Prahy do Košic jedeme vlakem. Během jízdy se nám naskytne nádherný pohled na Tatry. Sem by se to chtělo taky někdy podívat... Na místo dorážíme v podvečer. Naše první kroky vedou ke stánku s vyzvedáváním startovních čísel. Několikrát projdeme centrum města než ho konečně objevíme. Chtělo by to nějaké mapky, plánky a tak. Zaskočí mě skutečnost, že při výdeji čísel pořadatelům nestačí povinně vytištěný e-mail s přiděleným číslem, ale musí se tu vystát fronta navíc, kde vám vytisknou další (naprosto zbytečný) papír. Mimochodem s úplně jiným číslem. Hlavou mi jen proběhne myšlenka na nebohé lesy :-/. Pasta party ujde, jen na ní nemůže váš doprovod, takže si těstoviny beru s sebou do ruky a pojím cestou do penzionu. Za výběr ubytování jsem tentokrát pochválena :-).

Byť jsou Košice nejstarším maratonem v Evropě, tedy něčím opravdu tradičním, tak z nich po prvním dnu moc nadšená nejsem :-(.

Neděle 5.10.2014

Dojem dobrého ubytování trošku pokazí snídaně. Strohý výběr. Chybí cereálie, mléčné výrobky, ovoce, ... Na dva plátky chleba s marmeládou běžet nemůžu. Strávím je ještě než dojdu na start. Ještě, že jsem si s sebou vzala ty Biskíty :-). Dle propozic to navíc vypadá, že na občerstvovacích stanicích bude jen voda a iont (který nevedu) a tak mě představa poloviny dne o hladu docela děsí :-o.


S sebou na trať si tedy beru alespoň jeden sójový řez. Úschovny jsou umístěny v šatnových skříňkách na zdejší plovárně. Zámky žádné, přístup do budovy umožněn komukoliv. Během dne se tu objevila i policie, ale s tímhle nic nenadělá. Je to další výrazné mínus pořadatelů :-(.

Vůbec netuším jak se dostat do koridoru. Vše je ucpané běžci, až se startovním výstřelem se jich několik začne silně prodírat dopředu a prorazí mi tak cestu do poloprázdného koridoru... Tak to opravdu nevím, proč tam nikoho nepouštěli.

Vystartovala jsem s tuhýma nohama a na patnáctém kilometru už nemohla.


Jenže kilometry stále odsýpaly, a tak jsem se brzy přehoupla do druhé poloviny závodu (běželo se na dva okruhy). Tam jsem na chvíli chytla pár neustále vtipkujících Slováků, se kterými jsme se vzájemně rozběhali. No a najednou tu byl třiatřicátý kilometr. Posvačila jsem si svoje cornies se sýrem (na občerstvovacích stanicích nakonec počínaje patnáctým kilometrem přeci jen něco bylo: banány, citróny a keksy), které mi podal Radim, a vydala se vstříc závěrečné - nejvýživnější části.

Košice se mi jako město moc nelíbí. Trasa maratónu vede převážně samými sídlišti a nepříliš pěknými zastavěnými lokalitami. Jediné pěkné je tady historické centrum města a parčík, jímž se probíhá na začátku okruhu. Z čeho jsem naopak ale absolutně nadšená jsou místní lidé. Sálá z nich něco strašně pozitivního :-). Úplně každý nás podpoří, zafandí, usměje se a dá najevo svůj obdiv. Jsem z toho dojatá, to jsem jinde nazažila.

Pár posledních kilometrů už nelámu přes koleno a v klidu si je ve svižném tempu dojdu. Hlavní je, aby se to dnes líbilo především Augustýnkovi. Je to přece jeho první maratón :-).



Po doběhu dostanu krásnou velkou medaili (tu jsem si moc přála :-)), tašku s občerstvením a jdu se na plovárnu osprchovat.


Zbývající čas do odjezdu trávíme v nákupním centru (je tam teplo). Dám si kuřecí soté s rýží, jahodové želé v hořké čokoládě a jogurtový nápoj a cítím se dobře.

Nakonec to nebylo zas tak špatné, jak se mi to první den jevilo :-). Když ale porovnám maratón v Košicích s tím v Bratislavě, což jsou pro mě dva maratóny stejné kategorie, tak Košice bohužel prohrávají na celé čáře.

Zpáteční cesta je tentokrát autobusem. Jedeme přes noc a ráno rovnou hop z autobusu do práce. Je to všechno v jednom rychlém sletu. Chtělo by to ještě v Košicích alespoň jeden den zůstat a vstřebávat to jedinečné a úžasné, co člověk prožil. Tak snad příště :-).

úterý 7. října 2014

Běchovice 2014 - Podvanácté v řadě :-)

Neděle 28.9.2014

Letošní Běchovice přišly s řadou novinek. Teprve podruhé za svou dvanáctiletou historii dostávám tričko, které není ve velikosti XXL a tudíž se dá nosit :-). Mrzí mě však, že už ale nedostáváme odznáčky, co se tu válí po stolech. Alespoň těm věrným by je pořadatelé mohli věnovat. Mě jich stejně chybí tak polovina, takže mi je to už stejně jedno. Ale je to škoda. Mohla to být hezká památka :-(. Dalším vylepšením se stalo prý již trvalé umístění občerstvovací stanicev polovině trasy závodu. Prvně zde byly přítomni také vodiči. Bohužel však pro běžce stanice stála na druhé straně silnice než po které se běželo a navíc ji "moje" vodička ignorovala, tudíž to trošku postrádalo smysl. Na Běchovicích většinou panuje teplé počasí, a tak se člověk po pěti kilometrech na od sluníčka rozpáleném asfaltu rád napije a osvěží, ale když má kvůli tomu naběhat další významné kilometry navíc, tak si to kolikrát rozmyslí...


Myslela jsem si, že bychom se dnes s Míšou mohly v klidu proběhnout a po hoodně dlouhé době, co jsme se neviděly, si popovídat. Původně jsem neměla v plánu s nikým závodit. Jenže Míša vystartovala zepředu, já ji pak sice někde na prvním kilometru předběhla, ale pak jsme se již v průběhu dne bohužel nesetkaly.



Do čtvrtého kilometru jsem využívala služeb již zmíněné vodičky (mimochodom jiné než jsem si plánovala), ale pak jsem si lehce zvolnila. Vím, že bych to dnes znovu pod padesát minut zvládla, kdybych se "kousla". Jenže ono by to v určitou chvíli mohlo trochu bolet (což je sice při běžeckých závodech normální), ale momentálně by to u mě asi nemuselo být příliš žádoucí. Takže se brzdím i z kopce a užívám si tuhle trať, kterou mám moc ráda :-). Do Hrdlořezáku se mi běží lehce. Předstihnu v něm nějaké běžkyně a už je před sebe nepustím.


Na startu i v cíli mi někdo schází. Věnuji alespoň okamžik vzpomínce.

Je to krásný závod :-). Tradice, která mě nikdy neomrzí.

Říjen 2014

Mrzí mě, že pořadatelé opakovaně (píšu jim od května) nereagují na příchozí zprávy na oficiálním e-mailu uveřejněném na webových stránkách. A pak také slibované unikátní fotografie z letošního ročníku pro každého běžce. Měly být k dispozici opět - na webu. Není tam nic. Našla jsem je až po dlouhém pátrání v poměrně malém počtu vzhledem k množství účastníků závodu a fotografů na trati. V předchozích letech nikdo nic nesliboval a fotky byly perfektní... :-)

pátek 26. září 2014

RunTour Olomouc 2014

Sobota 20.9.2014

Z celého seriálu RunTour jsme letos zavítali pouze na jediný závod. A to na ten nej - do Olomouce.


Do Smetanových sadů s sebou také bereme našeho Dinka, aby měl možnost se tu pořádně vyřádit.


Čeká mě tradiční pětikilometrová trasa. Nejspíš můj poslední rychlejší závod na delší období. Navíc si uvědomuji, že mi dnes absolutně o nic nejde.


Neběžím sice na maximum, ale trošku svižnější to je. Cítím se dobře a je mi tady moc fajn :-).


Výsledek je pak lepší než před dvěma týdny v Praze a mohl by být lepší ještě výrazněji... tak snad příště. Už teď se těším ;-).

Konečně dostávám tu skvělou originální medaily - novinku letošního ročníku.


Zaplatit si pět set korun za výklus na desítce se mi již opravdu nechtělo, a tak si vyrážím vyklusat zadarmo. Než odstartuje hlavní závod stihnu absolvovat ještě jeden pětikilometrový okruh.

V parku panuje po celý den příjemná atmosféra, nechybí vtipný moderátor známý z předchozího ročníku. Odpoledne tak nemuselo mít chybu pokud by se nepokazilo. Tedy spíše někdo mi ho nepokazil :-(.

čtvrtek 18. září 2014

1/2Maraton Ústí nad Labem 2014

Neděle 14.9.2014

Po promaroděném týdnu stále ještě poměrně hodně kašlu. Navíc tuším něco, o čem jsem před týdnem neměla ponětí. Tudíž je jasné, že to dnes bude jen o pohodě a radosti z pohybu :-). Sice bych chtěla běžet rychle, ale prostě pro to není vhodný den a s tím holt nic nenadělám.

Je zataženo, závod nám nejspíš proprší. Ačkoli v dešti běhám moc ráda, tak ale s tím kašlem to nebude úplně ideální. Hlavně ať to zvládnu ve zdraví.

Do Ústí nad Labem přijíždíme s Radimem dopoledne. Vyzvedneme si startovní balíčky (Radim dostal k svátku startovné na Rodinný běh), vyfotím se se "svým" plakátem


 a jdeme fandit handbikerům. V poledne pak za očekávaného deště vybíháme my půlmaratonci, netradičně hned po nás následují účastníci Rodinného běhu. Běžím si opravdu v klidu a vzhledem k tomu, jak mám tuhé nohy jsem i celkem ráda, že nemusím honit žádný čas. Kdoví jak by to dopadlo :-D.


Déšť v průběhu závodu na chvíli ustane než se odpoledne spustí znovu . Díky tomu jak si běžím zvolna mám stále dostatek sil a úsměv na tváři :-), takže v druhé části závodu docela dost běžců předbíhám (což je rozhodně příjemnější než být v opačné pozici) a zároveň se tak snažím ostatní (ty, co zrovna neběží se sluchátky) povzbuzovat.  Když běžíte vepředu, získáte pocit že jste namachrovaní borci, cítíte se silní a kdybyste měli křídla, tak letíte. Když běžíte vzadu, uvědomujete si, jak skvělý člověk jste a vnímáte tu spoustu skvělých lidí okolo vás.


Nebyl by to Runczech, aby trasa nedoznala nějakých drobných změn. A tak do cílové rovinky vbíháme z opačné strany než při předcházejících ročnících. Škoda, shora to bylo lehce z kopce a dalo se to tak pořádně napálit. V cíli jsem za dvě hoďky a pár drobných. Jednalo se o můj dvacátý půlmaraton (zjištěno později ze statistiky). Nejprve si dávám teplou sprchu, následují dva guláše (jeden za loňský rok) a je to nejkrásnější část dne.

Ještě podpoříme posledního běžce na trati a je tady konec. Rozloučení, poděkování, dojetí a příští rok zase! :-)

Listopad 2014


Grand Prix Praha: adidas Běh pro ženy 2014

Čtvrtek 4.9.2014

Startovní set jsem si vyzvedla v rámci své pracovní cety do Prahy již ve čtvrtek. Na sobotu jsem se hrozně moc a hrozně dlouho těšila. Měl to být krásný den, ale nakonec se moc nevyvedl :-(.

Sobota 6.9.2014

Ráno se probouzím s nemocí, takže jsem místo plánovaného rozcvičení nucena zůstat v posteli a půl dne prospat. Následuje navíc ještě nějaký osobní karambol a tak vyvstává otázka jestli vůbec do té Prahy jet. Ale jo, zkusím to a uvidím ;-).

Na Můstek dorážíme s Radimem po čtvrté hodině odpolední. Slyším dva známé hlasy, což znamená že je moderátorské duo opět ve své původní sestavě a to je dobře :-).


Všude je spousta lidí, není tu pořádně k hnutí :-(. Malá kapacita, ale zase je to centrum hlavního města no.


Projdeme okolí, rozcvičím se a jdu se postavit do startovního koridoru, kde potkávám Gábinu, tak prohodíme pár slov.

Není mi moc dobře, neběží se mi moc dobře, prostě to nejde no :-(. V průběhu závodu mě navíc rozbolí břicho. Zelenina by se předtím asi opravdu jíst neměla...




V cíli jsem chtěla být dřív a umístit se víc vepředu. Tak snad příště.

Hrozně dlouho trvá než se vymaním z cílového prostoru. Musíme projít polovinu Václavského náměstí. Je to asi super pro ty běžce , pro něž angažovanost v závodě končí protnutím cílové čáry. Ne však pro mě. Já chci jít ještě povzbudit ostatní. Nejdřív další holky na pětce (moc jsem jich už tedy z výše uvedeného důvodu nestihla) a pak také desítkáře. Vždycky je fantastické vidět tu rychlost afrických běžců z bezprostřední blízkosti (a jako bonus přitom pohlédnout do televizní kamery).

 


Pčíkám, smrkám, nemůžu moc mluvit, není mi dobře. V devět hodin večer odjíždíme zpátky domů.

neděle 31. srpna 2014

2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Olomouc 3.8.2014

Neděle 3.8.2014

Srpnový lívancový běh v Olomouci se nakonec uskutečnil, za což jsme byli moc rádi. Běželo se však po jiné trase - po nové asfaltové cyklostezce kolem řeky Moravy. Na trati nás tak v porovnání se Smetanovými Sady čekala i nějaká drobná stoupání, se kterými si velmi dobře poradil Radim a opět se tak výrazně zlepšil. Stal se nejspíš "Skokanem olomouckých lívancových běhů" :-). Mně se neběželo moc dobře, takže jsem byla ráda, že mám před dalšími ženami náskok a pohlídala si tak své třetí prvenství v řadě.
 



Bylo to znovu příjemné dopoledne :-). Běhy by se měly jednou měsíčně konat i nadále.

čtvrtek 10. července 2014

2 míle s úsměvem Self-Transcendence Race, Olomouc 6.7.2014

Neděle 6.7.2014

První červencovou neděli v Olomouci opět proběhl lívancový běh, na kterém jsme samozřejmě nemohli chybět. Přišlo více běžců, svítilo více sluníčka a snědlo se více lívanců. Zažili jsme spoustu radosti a pohody :-).



Podařilo se mi obhájit prvenství mezi ženami z předchozího měsíce a zároveň si i stejně jako Radim zlepšit čas, což v parném počasí potěšilo.




Potvrdilo se, že takto strávené dopoledne je moc fajn, takže zjištění, že na další tři měsíce byly olomoucké lívancové běhy zrušeny a další kolo se tak uskuteční až v listopadu, celkem zamrzelo :-(.

Zhodnocení závodů jarní části roku 2014

Takhle se mi to letos líbilo:


V žádných žebříčcích nehlasuji. Body dávám tím, že se vydařených závodů účastním opětovně a musím říct, že z výše uvedených všichni uspěli :-).


čtvrtek 26. června 2014

1/2Maraton Olomouc 2014

Sobota 21.6.2014

Ráno se probouzím s teplotou :-(. Není mi dobře, něco na mě leze. Já to věděla. Nechápu, proč nemocní lidé lezou do veřejných dopravních prostředků. Ach jo :-(. 

No, chci být přece letošní RunCzech Star, takže nemůžu dnešní závod vynechat. Třeba se to v průběhu dne ještě zlepší (nevypadá to moc nadějně). Zajdeme s Radimem do Expa pro čísla. Prvně se koná ve velkém pavilonu A. Uspořádání je tu takové chaotické a nepřehledné, nicméně obsahově velmi kvalitní :-). Poslední korunky věnuji Společnosti pro ranou péči (jsem přece v Olomouci :-)) a vracíme se domů.


Pojím chilli polévku a jdu spát. Nemám na nic sílu.

Vstávám ve tři hodiny a vůbec na nic se necítím :-(. Je mi mizerně. Nedobrovolně dám jeden Ibalgin a jdeme na to. V pět hodin na rozlusání tříkilometrový Rodinný běh.


Nikdy se nemůžu nabažit tím pohledem na protilehlý chodník, po kterém běží nekonečně dlouhá bílá masa lidí. Je to nádhera :-).



Po doběhu převléknutí, tradiční fandění ostatním účastníkům Rodinného běhu a také zjištění, že se viróza nějak záhadně (a zároveň nadobro) vypařila. Hurá, už je mi fajn :-).


V sedm tedy vybíhám i na trasu půlmaratonu. Pátý ročník, popáté změněna trať a já opět skeptická, že popáté k horšímu. Mýlila jsem se pouze dvakrát, a to při druhém ročníku a letos :-). Po jedenáctém kilometru jsem čekala nezáživnost, která se však nekonala. Nebyl vůbec špatný nápad vyměnit Velkomoravskou ulici za silnici vedoucí mezi poli. Člověk se zklidní, uvědomí si co a jak momentálně běží a načerpá sílu do poslední fáze závodu. Lidi fandí všude, snad nejvíc za celou historii. Nejhlasitěji před Bestem. Nemá to chybu.


Vyběhla jsem v pohodě a předpokládala progresivní tempo. Pořád čekám kdy mi dojde a ono furt nic :-). Běží se mi parádně. Že by mi tak prospěl ten turistický výlet z minulého týdne? :-)


Kilometr za kilometrem odsýpá a nakonec je z toho celkem konstantně zaběhnutý půlmaraton. Šlo to samo. V cíli jsem o čtrnáct minut dříve než před dvěma týdny v Českých Budějovicích a to jsem se tam na to celkem nadřela, zatímco dnes to bylo o pohodě. A co víc - dala bych si ho celý ještě jednou. Znovu, teď hned :-)!

Radim to dnes také takhle snadné nečekal, a tak u Želvy vystojím důlek než se objeví s mým poctivě vyběhaným přírodním kuřecím plátkem. Celý rok jsem se intenzivně těšila na vynikající hovězí guláš a pak tohle :-(. Plátek nic extra, ale dal se.



Na závěr opět fandění. Už když jsme odpoledne přišli na Horní náměstí něco se mi nezdálo. Chyběl tu dnes totiž jeden chlapec z moderátorské dvojice. Nic proti té slečně, která tu byla místo něj. Napoprvé dobré, ale chyběla tam ta souhra, spontánnost, energičnost, akčnost, emoce. Pokud se jednalo pouze o jednorázový výpadek, tak se nic neděje, ale pokud by to však měl být setrvalý stav, tak to bude velká ztráta :-(.

Znovu byla na trati umístěna tabule se vzkazy běžcům (dokonce dvakrát) a ač jsme obdrželi zprávu, že vzkaz byl schválen (pokrok oproti Praze), na tabuli se opět bohužel neobjevil. Tak už opravdu nevím.


Půlnoc je dávno pryč, všichni spí a já pořád jenom ležím, koukám do stropu a vstřebávám ten jedinečný zážitek. Jak napsal Kaen "to se prostě musí zažít, co bych o tom psal".

Bylo to ÚŽASNÉ!!! :-)

Jirkovský crossmarathon 2014

Sobota 14.6.2014

Nově změněná trasa mi vůbec nesedla. Byla málo z kopce a když už, tak po kamenitých cestách, ze kterých se to nedalo moc pustit. Nejsem trailistka ani šutristka, ale silničářka. A když mi to pak nešlo ani po té silnici z kopce dolů, pořádně jsem nechápala co se to dnes vlastně děje. Dvě třetiny trati jsem šla pěšky, běžela jen tu zbývající část. Prostě to nešlo. Blíže nedokážu vysvětlit. Navíc jsme se se dvěma kolegy dvakrát ztratili (zřejmě jako jediní), a tím pádem si trať také o něco prodloužili. 


V cíli jsem pak nechci říct překvapeně (vzhledem k té chůzi to odpovídá), ale spíše vyjukaně a možná i trošku zmateně koukala na svůj čas, který sice není podstatný... ale stejně, nemyslela jsem si, že někdy absolvuji takovýhle maraton :-).

Kdyby to byl nějaký turistický výlet se svačinou v batůžku, tak proč ne, ale tohle mělo být o něčem jiném :-(. Jak to celé trvalo nezvykle (a místy i nekonečně) dlouho měla jsem celkem hlad a těšila se na pomaratonské jídlo.


Byla to velká porážka. Taková ta, která vás posune dál. Asi :-).

pátek 13. června 2014

1/2Maraton České Budějovice 2014

Sobota 7.6.2014

Zase další Runczech. Na chvíli mě přepadla myšlenka, že už by si to od něj chtělo dát na chvíli pauzu, ale nechtělo :-). Na řadě je víkendový výlet do Českých Budějovic. Krásného města, ve kterém jsem už vloni běžela RunTour. Ubytování jsem navíc zajistila v pensionu přímo na náměstí Přemysla Otakara II., takže luxus :-).

Expo umístěné na zimním stadionu nacházíme rychle. Třípodlažní budova bez oken, kde by to tak asi mohlo být?


Následně se přesouváme ubytovat do pensionu. Dostali jsme pokoj s výhledem do dvora a tak jsme o tenhle výhled bohužel ochuzeni. 


Chtěla jsem si před závodem ještě trochu pospat, ale nějak nemohu usnout. Venku už to začíná žít a tak vyrážíme fandit na Rodinný běh. Také využívám zatím prázdného technického zázemí a nechávám si zatejpovat levé lýtko ať je dnes v klidu.



Samotný závod je pak paráda. Skvělá a rychlá trať. Moc se mi líbí. Neustále se motáme kolem centra. Někdo si stěžuje na přítomnost dlažebních kostek, ale běžíme po nich dvakrát, pokaždé nádhernou historickou pasáží mezi domy, kde je to lehce z kopečka. Mě tedy absolutně vůbec nevadí. To spíš v Olomouci jsou nepříjemné.


Všude fandí celkem dost lidí. Jsou skvělí. Ve velmi teplém počasí mám žízeň, takže občerstvovací stanice vítám s radostí. Prvně běžím v tričku z materiálu jak průklepák. Když se na něm poliji, tak mám pocit, že běžím skoro nahá. Zvláštní pocit. Jinak běžím v klidu. Bez běžeckého tréninku se prostě časy nehoní, tak si to celé užívám.


Po doběhu do cíle se pak převléknu a vyrážíme fandit na tribunu.



Dáme si pizzu a škoda jen, že stánek se zmrzlinou je už zavřený.


Vychutnáváme si jedinečnou atmosféru a kouzlo teplé noci. Nemělo to dneska chybu. Pokud člověk zrovna nehoní prize money, tak právě o tomhle by to mělo být. O radosti z pohybu, o dobrém jídle a o hezkém zážitku.

Českobudějovický půlmaraton jsem běžela poprvé až letos, protože předtím vždy termínově kolidoval s Jirkovským crossmarathonem, který jako můj domácí a navíc maratonský závod mívá přednost. Věřím však, že se obě akce i příští rok podaří uspořádat tak, aby se vzájemně nepřekrývaly. Jináč nevím... :-)