úterý 17. září 2013

Grand Prix Praha 2013

Pondělí 2.9.2013

V pondělí si vyzvedávám startovní balíček v nově otevřeném Running Mallu. Já jeho služby sice nevyužiji, ale své příznivce si najde, takže jeho vznik hodnotím pozitivně :-).

Sobota 7.9.2013

Ráno do práce prvně na kolobrndě. Ráda běhám, chodím, jezdím na kole, na bruslích, ale tohle mě fakt neba :-(. Kolobrnda tak asi bude brzy na prodej a já budu mít dneska večer pěkně namožený nohy :-D.


Oběd, noviny, spánek a jde se na to :-). Před startem se trošku rozklušu a protáhnu. Z koloběžky mám bolestivě obouchané oba kotníky. Všude je spousta lidí, kterými se musím prodírat abych si aspoň mohla dát dvě rovinky.


Poté už se jdu zařadit mezi dvanáct stovek běžkyň. Čeká nás krásná silniční pětka centrem Prahy.

V osmnáct hodin je odstartováno. Holky nejdou moc rychle. Prize money jsou dnes na desítce a co s vázou, že jo? :-D Stačí ta halda batohů. Běžím tedy vpředu a je hrozně hezké vidět vždy po obrátce ten velký dav, který se žene po druhé straně.



Na poslední kilometr mě nabudí zremixovaná Nena, do jejíhož rytmu se běží pěkné svižné tempo. Závěrečné mírné stoupání, spousta kostek a s očima upřenýma na časomíru dobíhám do cíle na celkovém padesátém druhém místě. Jo! Osobák to být nemohl, ale povedla se mi nejrychlejší pětka za posledních x let :-).



V cíli čekají stoly plné ovoce, je tu zatím prázdno. Ten největší balík do cíle teprve dorazí. Takže hurá k trati povzbuzovat ostatní.


Po doběhu dvou posledních běžkyň z Hongkongu si jdu po uzavřené trati vyklusat. Pomalu se začíná stmívat, hraje hudba, je to nádhera. Kdy jindy se mi tohle poštěstí :-).

Desítku si pak užiji na Štefánikově mostě opět v roli fanynky a je to fakt super párty! Mnohem větší než před týdnem. Tady se hrajou devadesátky... :-)

     

 

Cestou zpátky domů se dívám na přeplněný prostor v cíli a jsem ráda, že jsem si zvolila správnou trať. Nemělo to chybu. Tmavě modrých papírků s nápisem "Bude líp" netřeba. Teď je fantasticky!
                                                                    
:-) :-) :-)

Pátek 18.10.2013

Psali o nás na titulní stránce v metru, což bylo dost dobrý a především originální!!! :-)

středa 4. září 2013

We Run Prague 2013

Neděle 25.8.2013

Na Příkopech si vyzvedávám svůj startovní set. Tedy říkají tomu set, ale je to jenom normální tričko takové nevýrazné šedivé barvy. Ta loňská se mi líbila víc.

Čtvrtek 29.8.2013

Večer se z pořadatelského webu dozvídám, kdo odstartuje letošní ročník. Je to šok, velká radost a mrazení v zádech. Řadový závod tak rázem získává úplně jiný rozměr.


Předchozí startér Carl Lewis bude zřejmě také legendou, ale přeci jen, když běháte maraton... :-)

Říkala jsem si, že snad jedině na Londýnském maratonu bych ji mohla vidět, ale tam je jednak těžké se přes loterii dostat a navíc kdoví, zda ho ještě někdy poběží.

Pátek 30.8.2013

Cestou z práce mi zničehonic dojde moje motto na tričko. A sakra, už je asi pozdě... Asi určitě! :-D

Sobota 31.8.2013

Ráno do práce a po obědě z práce rovnou na závod. Do Žlutých lázní přicházím dvě hodiny před startem, kdy tu ještě není moc lidí.


Postupně však areál zaplní deset tisíc běžců. Hodně lidí, málo místa. Tradičně dlouhé fronty k toikám, ale když nakouknete na jejich opačný směr, tak zjistíte, že je stejně jako v Pardubicích u fronty na pozávodní občerstvení možné být na řadě ihned.


Celé odpoledne pro Paulu nacvičujeme pozdrav, který ale nakonec stejně neproběhne. Nevím proč :-(. Paulu sleduji na můstku nad prostorem startu a cíle a zároveň v detailním záběru na velkoplošné obrazovce. Je to sympatická, usměvavá (když zrovna nepláče na kraji vozovky kvůli hloupostem :-)), spokojená žena. Ve startovním koridoru se mi chce hrozně moc spát. Můj spánkový deficit za poslední období je opravdu veliký. Ať už to honem spustí! Konečně. Paula společně s Bárou Špotákovou a Vítězslavem Veselým závod odstartovali.


Paula hned beskurychle sbíhá z můstku dolů mezi běžce, zatímco alkoholový primitiv Veselý křičí něco o pivu. Typický obrázek našich repre atletů.


Běžím svižněji, je teplo. Po tom, co se nebe na chvíli optimisticky zatáhlo a začalo trochu foukat, se sluníčko vrací zpět.


Skoro všichni tu mají takové ty destičky a pořád v nich něco honí. Teprve před nedávnem jsem zjistila, že iPod a iPad je opravdu rozdíl, byť pouze v jednom písmenku :-D. Já nemám ani televizi. V dnešní době existuje tolik možností čemu se věnovat, že si musíme vybírat :-). Myslím si ale, že tyhle věci nějak souvisí s roboticky mluvícím ženským hlasem, který každou chvíli hlásí kolik kdo právě uběhl kilometrů. Vždyť já už ani s těmi hodinkami neběhám :-D. Jakmile je možnost zkrátit si trasu po chodníku, polovina běžců to udělá. Proč? Aby si pak mohli stěžovat, že jim GPS naměřila méně než deset kilometrů?


Na webu bylo možné si dopředu prostřednictvím hlasování vybrat písničky, které zde budou hrát. Jako výběr, všechny stylově úplně stejný, tak nevím o co šlo. Snad jediná, co ujde, to vyhrála a tak ji je tu teď všude můžeme slyšet znít. Devadesátky to nejsou no :-).

Za polovinou mě předběhne dnes bezkonkurenčně nejoriginálnější "Řítím se za Tvojí řití". Už ji tedy předřítila... Na šestém kilometru mi totálně zatuhnou nohy. Až to vypadá, že už nezvládnu udělat žádný další krok. Navíc mi začnou šíleně hořet (hřejivka - to byl zase nápad :-D). Každopádně do cíle bez problému doběhnu. Je to po týdnu opět další "esbéčko". O půl minuty pomalejší než loni, to snad jde. "Run, sleep, eat." V cíli je těsno. Vezmu si jeden Rajec z Rajce :-), do kapsy strčím dvě tyčinky a jdu si vyklusat na devátý kilometr a zpět. Už si jenom z úschovny vyzvednu svojí batožinu a můžu vyrazit směrem k domovu, ale ouha! Ve frontě na ní strávím tolik času, co na trati. USÍNÁM. Doufám, že nenastydnu. Systém totálně selhal. Když se konečně ocitnu na řadě a výdejce se po dlouhém hledání vrátí s prázdnou a dotazem "A co to jako má být?" je jasné, že tohle se opravdu nepovedlo. Každý, kdo po tomto martyriu získá svůj batoh, odchází s velkým výrazem vítěze.Větším, než se kterým překročil cílovou lajnu. Převléknu se v šatně, jejíž podstatu jsem nepochopila, protože je do ní všechno dobře vidět. Na losování o zájezd na závod do San Francisca nečekám. Vážně bych kvůli pěti kilometrům nepodstupovala takhle dlouhý let. Jediné, kvůli čemu poletím, je tohle (a případná olympiáda samozřejmě).

We Run Prague lze pojmout dvěma způsoby. Běžet buď na bednu, anebo na pohodu. Nic mezi tím, protože to nemá moc smysl. Všude je spousta lidí, mačkáte se v davu, neustále se jím někam prodíráte. Ale hlavně ty lidi jdou jako když nejdou a z toho já pokaždé nemůžu. Příští rok však poběžím zase. Mám už přece připravený ten svůj slogan ;-).

Čtvrtek  5.9.2013

Tak nakonec jsou tři písničky celkem dobré :-).