neděle 25. srpna 2013

RunTour Olomouc 2013

Sobota 24.8.2013

Olomoucký díl běžeckého seriálu RunTour byl ze všech nejfantastičtější. Proběhlo obvyklé tejpování (tentokrát bez tulipánů) a můj klasický double.


Tedy nejprve pětka a o hodinu později na výklus desítka.


Když pětset metrů po startu koukám, že běžím vedle Petry Vašinové (pamatuji si ji z univerzitního přeboru a velmi pravděpodobně zvítězí i dnes) ve vedoucí tříčlenné skupince žen, nestačím se divit. No nic, brzdím. Tohle bych dlouho nevydržela. Nicméně tento moment stačil k motivujícímu uvědomění si, které mi již předeslala nedávná sportovní prohlídka, že mít o patnáct kilo méně a trénovat, mohla bych na čelech závodů klidně běhat...  


Tyhle krátké tratě jsou brutus. Na pětikilometrovém okruhu vedoucím Smetanovými a Čechovými sady přebíháme po lávce nad Havlíčkovou ulicí. To je přesně ta pasáž, kterou miluji, a jenž se mi bohužel vytratila z červnového Olomouckého půlmaratonu.


Trať se povedla. Líbí se mi a je příjemně běhavá. Při posledním lehce zvlněném kilometru si už musím pořádně pomáhat rukama. Je to fofr. Sice mě předběhne jedna "bájenka", ale já jedu dál. Byť mám kopečky ráda, trochu se vylekám myšlenkou, že bychom ještě jednou měli vyběhnout na lávku. V tuto chvíli bych si ji totiž výjimečně i odpustila :-).


Tak lávka už se nekoná. S velkým úsilím zdolám poslední menší stoupání a hurá finišovat do cílové rovinky. Oči upřené na časomíru. Jo! Je to moje nejrychlejší letošní pětka. Tak aspoň, že tak :-).V celkovém pořadí Malé RunTour, ale stejně nejspíš zůstanu na osmém místě. Ty holky, co jsou přede mnou, si totiž nedají pokoj a taky si to objíždí celé. Proč asi? :-)

Po pětce se stihnu akorát vydýchat, převléknout si tričko (to svítivé rajecké nakonec není vůbec špatné :-), líbí se mi) a navštívit toiku.


Nastává čas opět se zařadit do startovního koridoru.


Ale tentokrát už je to pohoda.


Běžím pouze na svůj příjemný pocit a užívám si to.


Po mírném seběhu, který nás "háže" přímo do cílové rovinky, pak všichni předvádíme nádherné úctyhodné finiše.


V Olomouci samozřejmě zapůsobil Genius loci. Nechyběl tu pohotově vtipný moderátor s hlasem Jana Čenského, který byl již v Liberci. Tak snad se objeví i o první říjnové sobotě v Praze na Ladronce místo Partyšové s Aichmajerovou, co to uváděly vloni. Vykládání o showbyznysu sem opravdu nepatří. A tombola by mi tam taky konečně mohla vyjít.

Dnešní den byl teda fakt super bájo!!! :-)

pondělí 12. srpna 2013

Rajecký maratón 2013

Sobota 10.8.2013

Jsou dvě hodiny v noci, venku leje jako z konve a v Olomouci právě začíná akce "Rajec" :-).



Nejprve nás s Radimem odveze taxík na vlakové nádraží, poté pokračujeme v cestě vlakem s jedním přestupem v Žilině, načež se v půl osmé ocitáme ve slovenském Rajci :-). Při prezentaci obdržím neonové žluté triko s drobnými památečními předměty. Velká škoda, že není nabízeno tričko značky Asics, které na sobě mají paní pořadatelky. Je opravdu luxusní a klidně bych si za něj v tomto případě i připlatila...

Do startu zbývají dvě hodiny, které strávíme převážně na lavičce na náměstí SNP. Ve stáncích zde vystavují partneři závodu a zároveň probíhají místní trhy. Do toho vyhrává kapela. Nebe je zatažené, vypadá to dnes na déšť. Ale hlavně je tu po dlouhých tropických vedrech velká zima. Aspoň, že jsme si s sebou vzali deku :-).


Převléknu se v zaprášeném sklepě uvnitř budovy Městského úřadu, kde probíhala prezentace. Zpětně zjišťuji, že šatny se sprchami měly být umístěny opodál na základní škole. Jestli tu funguje nějaká úschovna těžko říct.

Startujeme v deset hodin, minutu po in-line závodu. Běžecké pole je celkem početné, čekala jsem, že nás bude méně. Během prvních kilometrů si popovídáme s Veronikou. Má ale o něco rychlejší tempo, tak si trochu zpomaluji. Přeci jen jsme teprve na začátku :-).



Trať je obrátková s podobným profilem jako náš Bezručák. Tam nenápadně nahoru a zpátky lehounce dolů. Běžíme po silnici uprostřed údolí. Kolem nás hory s mlhavým oparem a neustálé mrholení. Je to paráda a romantika :-). Vzpomínám na finku, s níž jsem se na maratonu v Amsterdamu dala do řeči. Běžela tehdy svůj dvacátý šestý maraton a já si v duchu říkala: "Páni, až já poběžím svůj dvacátý šestý maraton, to bude!" No a teď ho běžím :-).

Na občerstvovacích stanicích mají kromě širokého výběru také úžasné špongie na osvieženie. Barevné houbičky ve tvaru zajíčka, delfínka, rybičky, srdíčka, ... Těm můžou konkurovat akorát panáčkovské hubky z Berlína.

Při průběhu Fačkovem se z reproduktorů line Heidy Janků s "Když se načančám". Lidi nám vyšli fandit ven před své domky.

S blížící se obrátkou začínám v protisměru potkávat rychlejší běžce. Když se míjíme, tak se na sebe usmíváme a povzbuzujeme se. To se mi moc líbí. Žádné bezduché pohledy.

Ihned po obrátce v obci Čičmany ucítím protivítr, který nás na cestě zpět do Rajce doprovází. Právě kvůli němu se chci za někoho schovat, ale ostatní zrovna běží pomaleji. Až se mi po pár kilometrech po větším úsilí podaří doběhnout čtyřčlennou skupinku mužů, můžu se v ní na chviličku schovat. Brzy mě totiž vystrnadí do jejího čela. To snad není pravda! Typický obrázek československých závodů. Ženská uvař mi, pomiluj mě a odtáhni mi závod. Jo a ještě taky tohle:

 
Skupinka se však stejně co nevidět rozpadne. Do třicátého čtvrtého kilometru se mi běželo dobře, ve hře mohl být i útok na nějaký rychlejší čas. Trať je na osobáky ideální. Ale přišlo k.o. Posledními osmi kilometry se tak protrápím. Na třicátém sedmém mě dorazí řidič auta, který se mě zeptá, kde se cosi nachází. Ten pán asi nikdy neběžel maraton. Copak nevidí, že mám na sobě startovní číslo? Jsem ráda, že se mi daří klást nohu před nohu. Opravdu nevím, kde tady co je.

Na silnici před Rajcem je zase větší automobilový provoz, což není moc příjemné. Kdyby alespoň nejezdili tak rychle! Potěší mě okamžik, kdy na nebi spatřím nafouknutý červený balonek, který je umístěný přímo nad náměstím SNP. Cíl je blízko.



Po doběhu mě bolí celý člověk. Na krk dostávám krásnou velkou medaili jako z olympiády.



Převléknu do suchého a jdeme na cestovinové hody, kde dostaneme ruskou zmrzlinku a suverénně nejhorší těstoviny, co jsem kdy v rámci závodů měla. Rozemletá masová směs nevábného vzhledu, na to kydnutý laciný šuntský kečup :-( To by se rozhodně dalo udělat lépe. A vlakem vyrážíme domů. V sedm hodin jsme zpátky v Olomouci.

Jednalo se o moc hezký výlet!!! :-) Ráda do Rajce zase někdy přijedu a spojím závod s delším pobytem na Slovensku a návštěvou babiččiny rodné vesnice.