úterý 28. května 2013

1/2maraton Karlovy Vary 2013

Že se bude jednat o skvělý závod bylo jasné už předem, ale on byl naprosto fantastický!!! :-)

Sobota 25.5.2013

Do Karlových Varů přijíždím krátce po půl třetí. V expu, které má zázemí v známém hotelu Thermal, si vyzvedávám startovní tašku. Následuje přesun do parčíku, kde se převléknu a jdu fandit na Rodinný běh. Nádherná podívaná! :-)

V obchodním stánku Hervisu si koupím pláštěnku, k níž dostanu zdarma tři energetické gely různých příchutí. Dám jim šanci, ale myslím, že z toho nic nebude :-D. Po východu ze stánku se na chvíli spustí déšť, takže se jdu ukrýt do expa. Moc se mi líbí zdejší výstava fotografií. Příště by mohlo být fotek více. Na jedné z nich dokonce figuruje můj bratr.


Do Varů konečně dorazil i můj podpůrný tým ve složení maminka a bratři. Společně se vyfotíme na stupních vítězů...

 
... a už se jdu chystat k závodu. Veškeré zázemí funguje perfektně. Žádné fronty. Vše má hladký průběh.

Dvacet minut před startem už čekám v koridoru.

 

Závodníků je tak akorát. Měla jsem strach, aby nás tu nebylo hodně a pak se třeba někde "nešpuntovalo", ale organizátoři to odhadli dobře.



V osmnáct hodin vyrážíme již tradičně za zvuku Vltavy na trať, která není rychlá, nýbrž prožitková! Hned po startu nás čeká první kopeček. Obavy, že to bude samá rovina, tak berou rychle za své. Běžíme buď do kopce, z kopce nebo po kostkách :-D.

Nalevo říčka Teplá, napravo typické budovy, v pozadí lesy. Fantazie! Celkem třikrát tudy dnes poběžíme.


 

Na obrátce před mostem Karla IV. vyhrává kapela, která nemá chybu! Hudební produkce je velmi dobrá! (Jen ta Praha vždycky byla a stále je slabá.) Atmosféru doplňují úžasní diváci, lemující velkou část trati. Před jedním hotelem stojí kuchtíci a vařečkami mlátí do poklic. Tohle je originální a hrozně moc povzbuzující! Super! Na západní ulici zase, stejně jako v Ústí nad Labem, fandí místí romové. Dobrovolníci taktéž úžasní, vyjma dvou slečen, které si sprostými slovy dožadovaly cigarety. Ty sem zabloudily omylem.

Na sedmém kilometru se mě jeden běžec ptá jestli nám zbývá už jenom tolik... Letí to :-). Z občerstvovací stanice na Moskevské ulici si pokaždé vezmu houbičku. Vyběhnu s ní na kopeček, kde se osvěžím, a pádím si to dolů po třídě T. G. Masaryka.




Přede mnou bílý balónek, na nějž dneska nestačím. Za mnou pak červený. Pohybuji se někde napůl mezi nimi. Klasika.

Na konci druhého okruhu mě předběhne akorát prvních sedm mužů, kteří už míří do cíle. Čekala jsem, že to bude horší :-).

Před patnáctým kilometrem povzbuzuji jednoho běžce, který místy přechází do chůze. "Už jenom jenom jednou kolem řeky a je to :-)." "No sláva!" pronese onen běžec a předá štafetu kolegovi :-D. Teda.

Devatenáctý kilometr a nebe se najednou hrozně zatáhne. V restauračních zahrádkách plápolají ohýnky. Spadne pár kapek. Poslední dva kilometry. Teď to začíná.Vydrž!


Nekoukám nalevo ani napravo, jen před sebe. Spatřím běžce v modré tričku, se kterým jsem běžela první čtyři kilometry. Oči upřené na něj.



Naposledy probíhám smradlavým tunelem. Vynechávám, stejně asi jako všichni, poslední občerstvovací stanici.Vydrápu se na závěrečný kopec a vzápětí to z něj pustím dolů. Je tady cílová rovinka a finiš! Jdu do toho. Sběhnu si napravo tak, abych mohla předbíhat ostatní, a zároveň co nejvíc slyšela hlasitou podporu fanoušků, kteří mě ženou kupředu. Na modrém koberci už před sebou nikoho nemám. Zvedám ruce nad hlavu... a je to :-).

 

Ještě chvíli se kochám pohledem do cílové rovinky. Podám ruku Carlu Capalbovi, usmějeme se na sebe a z jeho očí čtu, že tohle je důvod, proč to dělá.

Dostanu medaili, tašku s občerstvením a jdu se osprchovat.


 

S týmem si ještě zajdeme na příjemnou afterparty. Cestou k autu se pak podíváme na předposledního Zdeňka s poslední Terezkou, kteří hnáni moderátorem, dobíhají do cíle za velkého aplausu. :-)

Genius loci tomuhle závodu hodně pomohl a udělal tak část za pořadatele.V současnosti máme tři fantastické půlmaratony: Karlovy Vary,  Olomouc a Ústí nad Labem. To jsou akce, po kterých ještě dlouho do noci koukáte a nechápete, že jste něco tak krásného mohli prožít.

:-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-) :-)
 

neděle 19. května 2013

Prague International Marathon 2013

Sobota 11.5.2013

Přesně před pěti lety jsem běžela svůj první maraton :-). 

Ocitám se znovu na místě činu, tedy v maratonském Expu  na Výstavišti v pražských Holešovicích, kam jsme si s Radimem v sobotním deštivém počasí vyrazili vyzvednout svá startovní čísla. Pro mě maratonské a pro Radima s mým bratrem minimaratonské.


U zdi, na kterou se píší vzkazy pro běžce, Radim dlouho přemýšlí, co mi na něj napsat.

 

Nakonec však dal přeci jen něco dohromady.

Za poslechu přednášky Miloše Škorpila si pochutnáme na špaldovém koláči s tvarohem a malinami. Poté, co si ještě nakoupím nějaké ponožky s podkolenkami, se vracíme zpátky domů. Odpočívat na zítřek.

A taky vyzkoušet můj nový spinner :-), který našel místo v garsonce o šestnácti metrech čtverečních.


Nedělě 12.5.2013

Vzkazy pro běžce byly z Expa přesunuty na Václavské náměstí a jeden z nich patří i mě. Který asi?


Navzdory předpovědi panuje velmi teplé počasí. Po startu si doběhnu vodičku na čtyři hodiny, se kterou bych si to dneska mohla v klidu odběhnout. Tempo je zpočátku pomalé, tak akorát, ale s přibývajícími kilometry jím postupně přestává být :-). Proto chci na dvanáctém kilometru o něco zpomalit tak, abych vystačila se silami až do konce, ale ouha. Ono to nejde :-(. Nohy jsou těžké a naprosto neovladatelné :-(. Navíc to strašné vedro!


Při průběhu Nuslemi vzpomínám na Sándora, který mě před pěti lety dovedl do cíle mého prvního maratonu a díky kterému jsem pochopila, že zabývat se tím hloupým "za kolik" je nesmysl. Po správném systematickém tréninku stejně osobák, jakožto vedlejší produkt, padne, ale nikdy nesmí být prioritou. Myslím také na Iva, který se na nás všechny seshora dívá, a na Michala Viewegha, který tu s námi loni běžel a kterému přeji zdárné uzdravení, úspěšný návrat do života a aby třeba zase za rok sem mohl zavítat. Nostalgická chvilka.
 
Na Smíchově se mi chce hrozně spát! Nejraději bych se svalila na okraj silnice a usnula. Dneska je to opravdu nějaké divné...

Bolí mě ruce, záda, nohy, nejvíc ale chodidla. Každý krok je tak bolestivý. V závěrečné čtvrtině závodu přemýšlím, co je špatného na tom přejít do chůze. V situaci, kdy je tempo v obou případech stejné, ne-li při chůzi o něco rychlejší a zároveň mě stojí méně sil, asi nic. Takže si párkrát lehce zaindiáničím.

Music festival, kterým se zdejší akce pyšní, nestojí za nic. On byl vždycky slabý, ale dneska už se to opravdu nedá! Ponuré melodie, pochmurné pohřebné songy... to nás má jako vyhecovat jo?! Z nějakých dvaceti stageí stojí za to tři. Bída, bída. Už jsem samozřejmě vznesla námitky a tipy na vylepšení při vyplnění "krátkého" dotazníku od pořadatelů, co mi zabral půl hodiny. Naproti tomu oceňuji atmosféru závodu. Trať je stále více a více obsypána fanoušky, jejichž podpory si moc vážím :-).

Vodiči už mě dávno předehnali. Odolám akorát škorpionovi a jeho družině. Zavítám do toiky a už se pomalu blížím do Pařížské ulice, kde si od maminky přebírám českou vlajku...


... s níž vbíhám na cílový modrý koberec. Síly na finiš nemám, takže se vyjímečně žádný nekoná.


 

Tak jsem to zase zvládla :-) :-) :-).


Byl to moc pěkný den, který jsme si všichni užili.


Dovolím si tímto ještě pozdravit Janičku z Hradce Králové, která čte tento blog, a se kterou jsem se měla na trati možnost setkat. Doufám, že sis závod také tak užila a že se zase někde potkáme :-).