úterý 23. dubna 2013

Pardubický vinařský půlmaraton 2013

Sobota 20.4.2013

Ačkoliv půlmaraton startuje až v poledne, do Pardubic přijíždíme již ráno, abych se zároveň mohla zůčastnit lidového běhu Vaňka Vaňhy, který za to, že přelstil zubra, získal pozemky. Tento běh láká na start školní kolektivy soutěží o pět tisíc korun pro tři školy s největším počtem účastníků.

 

Po slavnostním zahájení, na němž se s námi pořadatel hned ve druhé větě loučí - dobré zahájení... - v devět čtyřicet vybíhá poměrně velké pole běžců na patnáct set metrů dlouhou trať. Nikde jsem se nedozvěděla odkud kam povede :-(.



Ale příjemně jsem se proběhla a v cíli, v davu převážně dětí, obdržela medaili se zubří hlavou s houžví v nozdrách, jakožto symbolem chytrosti a rozvahy, které přemáhají hrubou sílu, a hořické trubičky, které následně dávám Radimovi do ruky, aby je podržel než se přiobléknu, a on je mezitím instinktivně začne rozbalovat a strkat do pusy. Raději mu příště do rukou nic nedávat. Ještě jsme dle informací v propozicích měli dostat ovoce, ale to nebylo :-(.

Po odpočinku v občerstvovacím stanu na Perštýnském náměstí se vydáváme hledat nějaké úschovny. Na webu ani v propoziční brožuře, z níž asi tak osmdesát procent tvoří reklama, o nich není ani zmínka. Každopádně je nacházíme, takže tu jsou. Poté se přesouváme na Smetanovo náměstí, kde zanedlouho odstartuje půlmaraton. Vzhledem k tomu, že jsem přeběhaná, a proto zase nemohu prohánět žádný čas, rozhoduji se držet vodiče na dvě hodiny. To by dneska mohlo být tak akorát na pohodu :-).


Po půl minutě ticha za oběti útoku při mezinárodním maratónu v Bostonu je závod odstartován. Čekají nás, stejně jako v Plzni, tři sedmikilometrové okruhy. Vodič běží rychleji než má, klasika :-(. Navíc přebíhá z jedné strany ulice na druhou, neohlíží se kolem sebe, ale spíše na sebe. A tempo prý časem srovná, což nechápu, protože má u sebe věcičku, která mu v každém okamžiku říká jaké je aktuální tempo, takže se přece může srovnat ihned. První kolo s ním tedy odběhnu, ale pro zbývající dva okruhy už si lehce zvolním. Teď je to teprve paráda! :-) Krásně si běžím, počasí výborné, je chladno a trošku fouká. Trasa se mi také líbí. Je běhavá a "utíkací" až na poslední okruh, ve kterém mám pocit, že dvakrát po sobě probíhám stejnou pasáží. Asi počínající halucinace z nedostatku vody. Na okruh připadá jedna občerstvovací stanice a jedna osvěžovací, která je vcelku nanic. Nabízejí na ní akorát polosuché houbičky. Proč sem raději nedali kelímky s pitím? Pořadatelé mají štěstí, že dnes není hic jak v Hongkongu, ale stejně mám žízeň.

V prvním kole hraje hudba spíše k večernímu posezení k táboráku a ta moc nevyhecuje. Škoda, mohly ty naše holky utíkat ještě o minutu rychleji :-).

 

Ve druhém kole vyhrávají z reproduktorů Tři sestry, to už je lepší.

Mimo moje chápání se ocitají běžci, kteří si trať úmyslně zkracují, kde se dá. To snad není pravda! Apeluji na organizátory všech závodů, ať do každé zatáčky dávají kužele nebo pásky, ikdyž... i ty jsem je už viděla podlézat... Říkám si, kdyby tady stáli rozhodčí s bločkem a zapisovali všechny hříšníky, co s bločkem, to by nestíhali, s kamerou, tak nakonec zůstanou nejrychlejší běžci, co neriskují prize money a jedna zdena... Být sám proti sobě je tím nejhorším.


Vodiči na dvě hodiny zbývají poslední dva kilometry a já ho vidím jak běží osamocen... Kilometr před cílem pouliční hodiny ukazují za pět minut dvě, tak to dám. Trošku přidávám, takže předběhnu pár závodníků, a ve finiši tempo ještě vygraduji. Do cíle přibíhám ve dvě hodiny, ale protože odstartováno bylo o něco dříve, je z toho dva nula jedna.


V cíli medaile, ze stánku jablečný mošt s mrkví a od pořadatelů guláš, koláč a jablko, na které se z jedné strany stojí obrovská fronta, přitom z druhé strany nikdo není ;-). Chtělo by to se akorát ještě zabalit do fólie, aby člověk neprochladl, šatny jsou od cíle přece jen vzdáleny, ale bohužel nám je nenabízejí :-(.

Na to jak vysoké startovné jsem platila jsem čekala mnohem víc. Že se mi pravděpodobně jako jediné účastnici s lahví vína ve startovním balíčku nezavděčili, samozřejmě neřeším. (Kdo se más tím těžkým nesmyslem tahat?) Pozitivně hodnotím bezvadné, velmi ochotné a usměvavé pořadatele na prezentaci, stejně tak vystoupení mažoretek se super songem Álelůja :-). Negativně pak třeba jednoduché, obyčejné medaile naprosto bez šťávy nebo mizerné značení kilometrovníku, které bych při mistrovském závodu očekávala na vyšší úrovni. Poměr cena kvalita opravdu nic moc. Zvyšovat startovné umí každý...

Jinak samozřejmě pocity fantastické. Výlet to byl báječný!!! :-)


Po závodě sladovník a ve vlaku sushi...

Úterý 23.4.2013

Na webu pořadatele stále nejsou umístěny výsledky ani žádné fotografie. A Radimovi se zdá článek příliš krátký na to, kolik jsme toho prožili :-D.

pondělí 15. dubna 2013

RunTour České Budějovice 2013

Sobota 13.4.2013

Po mé loňské účasti na závěrečném závodě seriálu RunTour, který se uskutečnil v Praze na Ladronce, jsem věděla, že jsem na tomhle rozhodně nebyla naposledy:-). Vyrážíme tedy společně s Radimem hned na první díl letošní série do Českých Budějovic.



Opět si je možné vybrat z tratí o délce pět či deset kilometrů, vedoucích po dvou a půl kilometrovém okruhu. Běžím zase obojí. Když už, tak už :-).


Konečně se mi naskytne příležitost vyzkoušet si kineziotejpy, takže ji využívám a nechávám se prvně zatejpovat. O tom, zda mají nějaký jiný než módní efekt je možné polemizovat. Každopádně při běhu to vypadá dobře :-). Jenom jsem si přála oranžové, aby mi víc ladily...


Plán zůstává stejný jako na podzim na Ladronce. Pětku běžet co to půjde a desítku si poté vyklusat. Počasí panuje střídavě slunečné a zatažené. Pětka startuje v pravé poledne, desítka o hodinu později.

Ač běžím poměrně rychle a moc se neflákám, ...

 
  

... svůj mezičas na pět kilometrů z minulého týdne v rámci pražského půlmaratonu překonávám jen o minutu a několik vteřin. Atmosféra s davem soupeřů holt dělají své a nohy pak letí samy. Na českobudějovické trati zpomalují kostky a prohnutý most, přes který se mi běží opravdu špatně. Houpe se, na došlap je takový nepříjemně měkký a pokaždé mi akorát rozhodí nohy.

Následnou desítku si pak v klidu odběhnu ve společnosti vodičky na jednu hodinu, ...




... které se na posledních dvou kilometrech lehce vzdálím, ...


...abych si vzápětí parádně zafinišovala.


Mise splněna :-).

Cestou do šatny zaslechnu cosi o papírku do tomboly. Aha, máme asi něco vyplnit, někam hodit, ale nikdo nám nic neřekl :-o. Pravděpodobně proto se závěrečného slosování účastní méně závodníků. "Babicovy dobroty" ani "Rady ptáka Loskutáka" sice nejsou nic atraktivního, nicméně hlavní cena v podobě jízdního kola v hodnotě třicet tisíc korun je vyvažuje. My však sice pro dnešek odjíždíme s prázdnou, ale šance v tomto směru ještě letos budou  ;-).

úterý 9. dubna 2013

1/2Maraton Praha 2013

Čtvrtek 4.4.2013

Vyzvedávám si startovní tašku v 1/2maratonském expu. Těším se :-).

Sobota 6.4.2013

Že se jedná snad o největší běžecký závod, který se kdy v Praze konal, nám dává najevo už jenom výstup z metra, jenž nám s Radimem zabere asi tak dvacet minut...


... po nichž se konečně přeci jen ocitáme venku u Rudolfina. Hurá!

 

Cestou k zázemí se zastavím u pár stánků, můj tatínek by si tu užil. Vystojím si frontu na toiku a už si pomalu svlékám bundu. Panuje celkem zima, nebe zatažené.


Vstup do koridoru je pořadateli pečlivě hlídán. Dvakrát mi zkontrolují číslo než mě do něj pustí. Najdu si v něm své místo a poslouchám freneticky řvoucího moderátora, který nám dává tušit, že jsme dnes součástí něčeho výjmečného. Po pár minut ticha zazní startovní výstřel a já pro štěstí pouštím k nebi svůj žlutý balónek.

Atmosféra podél trati je naprosto parádní. Fandí tu spousty lidí. No a já se tím vším nechám strhnout a přepálím první polovinu závodu :-D.

  

  

Mánesův most, pomyslnou polovinu, přebíhám v okamžiku, kdy se v protisměru ke svému finiši chystají dva nejrychlejší muži. Tak jsem si to naplánovala, chtěla jsem totiž být vidět v televizi :-).

 

Do patnáctého kilometru živým teoretickou možnost osobáku, ale už je jasné, že nepadne. Navíc se přede mě přeženou bílé balónky. Ještě se sice snažím vyhecovat myšlenkou na tofuáko-šmakuáky, které na mě doma čekají, ale nezabírá to :-D.

Moc se mi líbí poslední kilometr, kdy mírně sbíháme z Čechova mostu a zároveň už v dáli vidíme a taky slyšíme cíl. Člověka to vyhecuje, ale já toho mám celkem dost. Ve finiši to však rozjedu, to zase jo :-).

 

A možná by bylo příště lepší, kdyby pořadatelé nestáli tak blízko za cílem, málem jsem to totiž neubrzdila.

Po medaili dostávám pravděpodobně nejobsáhleší "nákup", jaký kdy na akci tohoto organizátora byl: after sport bar, jablko, pomeranč, banán, voda, ionťák a syrovátkový nápoj.

Projekt Runczech jde výrazně nahoru a s ním i celé zázemí a servis akce. Tak to má být a je to moc super :-).

Naprosto úžasný je také dav, který ještě dlouho po mém doběhu proudí na protější straně nábřeží. Nemůžu od něj odtrnout oči. Krása, ne? :-)