neděle 29. července 2012

24h Self - Transcendence - Race Kladno M ČR v běhu na 24 hodin 2012

Sobota 21.7.2012

Po roce se opět účastním běhu na 24 hodin :-). Startujeme tradičně v sobotním poledni (účastníci závodu na 48 hodin jsou právě v jeho polovině). Hned od startu všichni pádí kupředu. "Kam se tak ženete, vždyť na to máme celý den!" divím se. Běžím si v poklidu, tak aby mi to bylo příjemné, no prostě jako vždycky, jinak to neumím.

  



Po chvilce se spustí déšť, takže si beru pláštěnku. Včera bylo nepříjemné dusno, jsem ráda, že teď něco málo sprchne a bude lepší vzduch. Přece se nebude opakovat loňský rok (bude :-)). Njn, vysvitne sluníčko, aby se vzápětí znovu přihnaly mraky a spustil se vytrvalý (stejně jako my :-)) liják. Je mi fajn. Kousek běžím s Davidem. Moc se mi líbí jeho tempo, ale nedokážu ho udržet. Utíkám mu :-). Celé to tak nějak utíká. Maraton mám prý pod pět hodin.

 

 

Od devátého kilometru každé tři kilometry něco jím. Kousíčky chleba s pomazánkami, meloun, toasty, hroznové víno, tvarohový koláč (bílkoviny pro rychlejší regeneraci), sushi, ... Mám chuť víc na sladké, soli má tedy tělo zřejmě dostatek. Někdy si dám místo jídla džus. K tomu piji vodu a čaje. V každém kole zamávám svému počítači kol a usměji se na něj :-). Narozdíl od loňska se tu sešla téměř celá ultravytrvalecká špička. Poprvé běžím s Míšou Dimitriadu, ona je úplně jiná kategorie než my všichni ostatní. Loňské vítězce Renče dávám kolo, druhé kolo (dobíjí mě to). Gábinu po čase předbíhám (dobíjí mě to). Ale hlavně - pořád běžím! A pořád stejně :-). Prvně v životě se ocitám za hranicí maratonu. Nikdy jsem neuběhla víc, až dnes. Za hranicema je krásně :-)! Od teď se mohu nazvat ultraběžkyní.

Pořád prší, v uších mi hraje Kapitán Jack. Až po šedesáti jedna kilometrech přecházím do chůze. No chůze, H.E.A.T.uji :-). Poté to zkusím a zase něco odběhnu (jde to). Znovu jdu a je mi zima na ruce. Vždycky bojuji s tím, jak zkřehlými prsty uchopit kelímek s pitím nebo kousek jídla. Přemýšlím a mám to. Navlékám si ponožky jako rukavice :-).

 
Prvně také zažívám půlnoc a změnu směru trati (původní směr mi vyhovoval víc).

Neděle 22.7.2012

Plácáme si s těmi, co běží naproti. Je to moc hezké. Devadesát kilometrů za mnou. S blížící se stovkou se nohy opět rozbíhají. Nechci ponechat nic náhodě. Loni mi těsně unikla, ale dneska ne. Je asi tři čtvrtě na dvě v noci, leje a takhle vypadá mých prvních zdolaných sto kilometrů v životě (dobíjí mě to):


:-) :-) :-) :-) :-) :-)

Sto dva a ubírám se na pauzu. Proč? Já nevím, zrovna když jsem se tak krásně rozjela, běžím si, je nádherná noc, prší (to miluji). Chtělo se mi jenom spát, ale to se přece dá potlačit... :-/

Tak tedy pauza. V tělocvičně se ozývá jeden chrápot za druhým. Jdu proto raději ke Gábince (zradila ji noha, ráno dojde stovku a skončí) do šatny. Ikdyž se snažím být potichu, asi ji trochu ruším. Rychle se vysprchuji (teplá sprcha po studeném dešti je příjemná), vyčistím si zuby, propíchnu pár rašících puchýřů (v porovnání s loňskem pohoda) a zalézám na dvě hoďky do spacáku. Je to spánek/nespánek. Převaluji se, občas k nám do šatny někdo nakoukne, najednou slyším hlasité chrápání (že by i Gábina?).

No prostě odpočatá nejsem. Kolem půl šesté se vracím na trať právě v okamžiku, kdy mě předbíhá Giribhu Muhs. Držela jsem se po celou dobu kolem pátého místa (prvních sedm je na tabuli), teď klesám na šesté. Osobák už mám, tak ještě udržet první sedmičku, abych dostala medaili a kytičku, to bych si moc přála. Čeká mě tedy ještě dřina. Před pauzou jsem se cítila dobře, zatímco nyní nic moc. Kousek palačinky k snídani a jdu na to. Předvádím něco mezi během a chůzí, šourání tomu říkám :-). To je když chcete běžet, ale ono to úplně moc nejde :-). Tedy jde, jedno kolečko si odběhnu s Markétou Gruberovou, abych se o tom přesvědčila, ale pekelně to bolí. Takže většinou jdu, sem tam šournu :-). Kapitána Jacka už nemohu ani slyšet, zato se mi moc líbí zdejší hudební doprovod:


Ráno chvíli neprší, ale pak zase začne. Včera mi to náramně utíkalo, zatímco posledních šest hodin se neuvěřitelně vleče. "Jsem víla nebo babizna?" Víla to přece je, ne. "Kdo to pozná?" Já to poznám!

Bojuji! Chci kytičku, medaili a zůstat na tabuli :-). Déšť ustává, v poslední hodině závodu ztrácím šestou pozici, předbíhá mě Ilvaka Němcová (ta, co mě loni připravila o bronz v rámci M ČR, letos mě odsouvá akorát z brambor). Giribhu i Ilvace to dopoledne jde. Já už si jenom navyšuji osobák. Mirek soupeří s Vilmou, Dan už si v klidu fotí :-).

Nejradši bych šla na zem a lezla po čtyřech. Ať už je kooonec! Chodidla obolákovaná, spala bych. Kola navíc zvládám rychleji než bych si představovala, proto dvacet minut před koncem ještě pytlíček s číslem nedostávám, ach jo! To znamená téměř dvě další kola. (Až asi na pátý pokus je to k tomu Praturovi a zpět OPRAVDU NAPOSLEDY :-D.) Naposledy také zamávám a usměji se na svého počítače kol a je to.


Po dvaceti čtyřech hodinách konec. Jdu se osprchovat, převléct. Mrzí mě, že mám zase poničená chodidla :-(. Chvíli potrvá než se vzpamatují. K jídlu namísto těstovin volím brambory s tofu a zeleninou (asi).


Na tabuli jsem se udržela a v podstatně větší konkurenci a s lepším výkonem (z toho mechanicky měřitelného pohledu samozřejmě :-)) než loni obsadila celkové sedmé místo z třinácti závodnic, na M ČR pak páté. Přichází tedy vytoužený a pro VŠECHNY zasloužený okamžik:





Krásná kytička! :-)


Celou akci zakončuje tradiční píseň "Congratulation" :-). Jen škoda, že refrén nezazněl víckrát.

Víkend byl moc pěkný, organizátoři perfektní - DĚKUJI / DĚKUJEME MOC!!! (příště minimálně mě a švédy tam máte zas ;-)), všichni lidi byly moc fajn. Mám tuhle akci ráda!

Oproti loňsku jsem si ani jednou nepoložila otázku "proč to ti lidé dělají?" Mě to bavilo :-) :-) :-) :-).

Jen tři věci mi trošku vadily. Přítomnost Zdeňka, který mě po celou dobu naháněl se stopkami. Když řeknu desetkrát, že mě ty mezičasy nezajímají, tak mě OPRAVDU (!!!) nezajímají! Jinými slovy, nechci je slyšet. No nic. Podívat se na závod, to jo, určitě ano, podpořit mě, ale tohle bylo příliš a celkem mě to otrávilo. (Btw. mezičasy zaznamenávají pořadatelé, jsou zkreslené, protože jím, piji, čůrám, vyndavám kamínek z boty, ... a navíc si ho můžu ze světelné tabule jednoduše odvodit.) No nic. Dále mi vadila restaurace v areálu. Proč asi? Vloni byla zavřená a já si nemohla vynachválit jak perfektní ten víkend bez kuřáků byl. Kdyby ji bylo možné pro příště uzavřít, bylo by to moc fajn. Já budu moct chodit do restaurací, ale na ulici, do parků, sportovních areálů, na hřiště, tam je to pořád problém. O zastávkách se nezmiňuji, to nemá smysl :-/ :-(. Nejvíc mě na tom stejně fascinuje, že jsem jediná komu záleží na vlastním zdraví a proti těmto primitivům se ohrazuje (mezi aktivníma a pasivníma nedělám rozdíl). No nic (raději). A za to poslední si můžu sama. Ta pauza... :-( Jeden půlmaraton s rodinným během se za tři a půl hodiny určitě daly stihnout... :-( :-) Celých dvacet čtyři hodin se prostě musí využít naplno, pokud to jde. Příště budu o zkušenost bohatší.

Dobrá zpráva na závěr: cestu se Zdeňkem autem jsme ve zdraví přežili. Uff a hurá :-).

Úterý 24.7.2012

Chodidla mažu kalciovou mastí, puchýře se hojí, nejhorší jsou ty mezi palcem a ukazováčkem (patní se mi naštěstí neudělaly, ty bývají vůbec nejbolestivější), ale je to v pohodě, starost mám naopak o nehty na obou palcích u nohy. Snad jejich strhávání zůstane výsadou mých bratrů! Pod jedním je puchýř (teče z něj vodička), pod druhým modřina (teče z něj krev). Nic moc mě nebolí, ale jsem hodně unavená. Jen bych spala. Při výklusu nedám čtyři kilometry pod čtyřicet minut. Lidi na mě koukají :-).

Středa 25.7.2012

Boty na spinning neobuji (respektive obuji, ale hodně tlačí), naštěstí mi Libor půjčí svoje o několik čísel větší, tak mají palce dostatek místa. Děkuji. Konečně zase mohu normálně běžet :-). Čtyři kilometry dávám pod třicet minut a přidávám pátý.

Čtvrtek 26.7.2012

Hrozně mě to posílilo. Paní u trati říkala: "To je krásný, co ty lidi vydrží!" Záleží jenom na nás co chceme a co proto děláme :-). Jsem na správné cestě.

Pátek 27.7.2012

Regenerace po ultra trvá. Trošku mě překvapilo, že jsem se nic o tomto skvělém víkendu nedočetla na stránkách behej.com :-(.

úterý 24. července 2012

Maratonský Bebe finish

"Bez Bebe to nejede, základem je extra zdravá snídaně!" :-)