sobota 30. června 2012

Resumé 1-6/2012


2012
Běh
Chůze
Spinning
H.E.A.T.
Ranní rozcvička
Leden
55,8 km
125 km
12,5 + 8,5 = 21 h
3 x
31 x
Únor
47,6 km
152 km
24,5 + 8,5 = 33 h
3 x
29 x
Březen
181,5 km
181,7 km
30,5 + 1,5 = 32 h
3 x
31 x
Duben
317,2 km
147,9 km
23 + 0 = 23 h
2 x
30 x
Květen
313,8 km
176 km
12 + 0 = 12 h
3 x
31 x
Červen
269,4 km
143,6 km
5 + 5 = 10 h
3 x
30 x


úterý 26. června 2012

Rodinný běh a Půlmaraton Olomouc 2012

Pátek 15.6.2012

Dnes jsem prvně viděla pozměněnou trasu letošního ročníku. Je nejhorší ze všech tří variant! :-( Zmizely všechny moje oblíbené pasáže, včetně přeběhu mostu spojujícího parky. Ten jsem pokaždé vylétla :-D. No nic, bude nezáživná placka :-/ :-(.

Neděle 17.6.2012

Během večerního tréninku jsem to přeci jenom vymyslela! :-) Poběžím Rodinný běh a zkusím to se čtrnáctiletýma klukama nakopnout o vítězství! :-D Vzápětí se doma hned přihlašuji. Bude to bezva. Naopak trať Rodinného běhu, taktéž pozměněná, mě nadchla. Vede rozáriem a "mojím" parkem. :-)

Pátek 22.6.2012

V expu vyzvedávám startovní čísla a opět zoufale koukám na oněch šest barevných kombinací batůžků. Už jsem na to přišla, kdo se zúčastní všech šesti "pimáckých" akcí v roce 2012, bude mít doma celou sérii! Super, ty baťohy jsou k ničemu, nekvalitní, bez pevné konstrukce... Proč?! Co s nima?! Když na podzim slavil Frankfurtský marathon třicáté výročí, každý účastník dostal batoh, ale pořádný, kvalitní! Stejně tak hned vyhazuji všechny papírové nesmyslné letáky. Šetřte životní prostředí, pošlete mi to raději na mail. Takže pro příště: stačí mi číslo, čip, jedna tyčinka a třeba ponožky (čelenka, šátek, ..., prostě něco co využiju - místo toho zbytečnýho baťohu; btw. už mám vybranou barvu do Ústí), tečka. Taky tu chyběl registrační stánek Rodinného běhu, trička na něj rozdával promotér Českých drah. Kdybyste vyhodili tu trapáckou zkorumpovanou sigmáckou trofej, vešel by se tam ;-) :-).

Sobota 23.6.2012

Hodinu a půl před startem jdu ještě nakoupit do Billy a protože na start to mám sotva pět set metrů, procházím náměstím, kde už vrcholí přípravy na akci, která tu za chvíli vypukne. Atmosféra mě ihned pohltí a už se nemůžu dočkat! :-)

Kombinaci Rodinný běh + Půlmaraton jsem v Olomouci absolvovala již před dvěma lety při jeho prvním ročníku. Byl z toho krásný půlmaratónský antiosobák a na krku mi celý večer cinkaly dvě medaile :-).

Klusem se přesouvám na start Rodinného běhu, dlouhého tři a půl kilometru. Jsem tu s předstihem, do výstřelu zbývá dvacet pět minut, ale musím držet druhou lajnu, jdu to přece o vítězství se čtrnáctiletýma klukama :-D. Postupně se zařadí tisícovka účastníků.

V 17:00 je to tady. Spousta dětí se řítí Pavelčákovou ulicí dolů z náměstí, aby vzápětí postupně zkapala. Klasika :-). Kluci mi utíkají, čelo závodu bohužel nekontroluji, ale zkusím vyhrát aspoň ženy :-). Běží se mi dobře, příjemně, extrémně se nehoním, povzbuzuji ostatní, trať je príma :-). Mám za sebou obrátku a vracím se do cíle, zatímco na druhé straně parku proudí dav ostatních účastníků. Po výběhu z parku jdu před slečnu a pokud to vepředu nenapálila nějaká jiná, možná vedu. Pořadatelé troubí klaksony, já stupňuji tempo. Poslední stoupání po kostkách zpátky na Horní náměstí, holky za mnou jdou do finiše, ale já mám náskok a ještě přidám, abych si v klidu pohlídala své prvenství. Ano, vyhrála jsem Rodinný běh (v ženách), cíl splněn!!! :-D

 

Vyhrát nesoutěžní běh je bezva. Jen v roce 2010 vítěz získal velkou kouli sýra Gran Moravia. Jinak nikdy nic, takže při průběhu cílem zvedám ruce nad hlavu, začínám se hrozně smát (dneska už nepřestanu), dávám rozhovor, v němž oznamuji, že to byla teprve jenom rozcvička na pozdější půlmaraton :-D a výklusem s první medailí na krku to beru podél trasy Rodinného běhu domů. Musím přece povzbudit ty, co ji ještě nemají ;-).

Sprcha, müsli tyčinka, převléknutí a znovu se ocitám na Horním náměstí :-D. Ráda bych někdy vyzkoušela ty módní tejpy, co teď frčí, abych taky byla in! :-D Ale dávají tu jenom nějaký černobílý, ne ty barevný :-(, navíc strašně dlouho trvá než je nalepí. Tak nic :-(. Taky tady má moderátor celkem odvahu, když Olomoucký půlmaraton přirovnává k Berlínskému marathonu, co se fanoušků týče. Ani omylem chlapče! V Berlíně není na trati ani jeden centimetr volný, kde by nebyl žádný fanoušek. Pořád jsem si říkala, že si za rohem "orazím", ale nešlo to. Oni tam jsou opravdu všude! V Olomouci můžou pokrývat sotva tak dvacet procent trati. Nesrovnávejte prosím to, s čím nemáte osobní zkušenost. Navíc tohle je opravdu NESROVNATELNÉ. Do Olomouce se pravidelně vracím, do Berlína ne :-).

V 19:00 zní druhý výstřel. Zase jsem docela vepředu, vybíhám v klidu, "nešpuntuji" a dneska asi nikdo, protože co jsem pochopila, startuje se z více vln, což je super řešení! Perfektní! :-D Bílý balónek (můj PB) se mi hned svižným krokem vzdaluje. U RCÓčka spatřuji na zemi padesátikorunu! Pět metrů, deset metrů, sakra já ji nesebrala! :-( Mohla jsem dneska za vítězství v Rodinném běhu mít i nějaké prize money a koupit si za odměnu špaldové sušenky nebo sladovník, ale já je nechala ležet na silnici... :-/

Běžím si na pohodu, krásně, plácám si s dětmi podél trati, pořád se směju :-D, povzbuzuji ostatní. Je to nááádhera!!! Nechápu jak tady dneska někdo může nebýt. Na Velkomoravské fandí snad nejmíň lidí za všechny tři ročníky. Už to pro ně asi není žádný vzrůšo, když je to každý rok. Lidi ze sídlišť vylezly, řekly že viděly dvanáct černochů, přitom jich bylo ve skutečnosti jen šest a proběhli kolem nich dvakrát... Mě ta moravská mentalita prostě nesedí. Těším se na (snad brzký) návrat zpátky k nám do Čech :-).

Po průběhu ulicí Štítného je tady "olomoucký Berlín" :-). Tedy Smetanovy sady - místo, kde se nejvíc fandí. Nohy tak nějak trošku letí :-D. "Jsme rychlý šípy... " hrají. Při výběhu z parku (místo mostu a druhého parku běžíme silnicí) se mi do cesty připlétá cosi vyhublého afrického :-O. Kluku co tu děláš, Kibetova zkratka je přece jinde! :-D Opravdu nechápu a je mi záhadou, kde se tam ten elitní běžec vzal?! Kdyby to byl vodič, nebude odstupovat tři kilometry před cílem. Buď to vzdal, nebo prostě zase zabloudil... :-)

No nic, vbíhám do druhého okruhu. Kolo od čela nikdy nedostávám. Čeká mě teď nezáživná pasáž. Je nás míň, desítkáři odbočovaly do cíle. Na třídě 17. listopadu krásně fandí skupina v černých tričkách a mě frnká červený balónek. RCO podruhé. Pečlivě hledám, ale už tu překvapivě není :-D. Snad si ji vzal nějaký běžec, který na trati stráví víc času a zaslouží si ji tím pádem taky víc. A třeba si za ní koupí špaldové sušenky nebo sladovník :-D.

V dálce vidím sedmnáctý kilometr, páni, to to letí! :-D Za nezáživnou pasáží podruhé "olomoucký Berlín", ale už prořídlejší. Vytrvalost jim tu trošku chybí. Nohy se mi tady zase parádně rozjíždí! Smutně koukám na můj milovaný uzavřený most, jak já bych na něj teď tak ráda vylítla! Stahuji zpátky červený balónek, je o kus přede mnou, ale... :-D

 

Prvně v životě dneska běžím na 200%tní pohodu a UŽÍVÁNÍ SI. Buď můžete běžet na výkon nebo na pohodu. Kombinovat to nelze, protože když vám výkon nevyjde podle představ, pohoda už to pak nikdy není. Na tuhle cestu mě přivedl Sándór, ale tenhle příběh až jindy :-). Je nádherné, kam jsem dospěla a jak fantistické okamžiky momentálně prožívám. Celý závod udýchám nosem. :-)

Blíží se cíl. Zbývajících sedm set metrů je značeno po sto metrech (novinka). Stupňuji tempo, stahuji balónek, předbíhám ostatní, v cílové rovince nasazuji svůj obvyklý drtivý finiš :-D. No, být to o dvěstě metrů delší, tak ho mám :-D. Taky mým prvním slovem po doběhu je "krááátký"! :-) Carlo nám hezky česky děkuje. Na krku se mi houpe druhá medaile! :-D Pomeranče, měřítko mojí půlmaratonské úspěšnosti, ještě jsou, takže jsem prošla :-D. K antiosobáku jsem se ani náhodou nepřiblížila. Celé jsem si to moc užila, netrápila se, smála se, bavila se tím, pohoda, perfektní!!! :-D Tohle je prostě úplně jiná dimenze! :-D Jinak doublovala dneska minimálně taktéž Zdeňka Tvrdá.

Sprchy (novinka) nezkouším, protože domů to mám sotva pět set metrů :-). Hlavně, aby byly v Praze na marathonu :-). Jinak rozhodně velký pokrok proti ledovce s nahatými muži! Děkujeme! :-)

Je mi krásně, jen mě mrzí, že už je to zase celé pryč. Ještě bych vyrazila někam na romantickou večeři třeba, ale bohužel není s kým... To jediné mi k dokonalé spokojenosti chybí.

Stejně jako loni jsem celá v euforii a vzrušením nemůžu usnout. Poslouchám hudbu a uvědomuji si, jaké máme štěstí, že toho Carla vlastně máme! :-)

Neděle 24.6.2012

Ranní výklus bosky po travičce je boží!!! :-D

Včera jsem vyhrála Rodinný běh. :-D To byl super nápad ho běžet, co? ;-) Krásně se tak oslavil Zdenin svátek a první výročí tohoto blogu :-).

A to jsem ještě mohla běžet firemní štafetu! :-)

neděle 17. června 2012

Jirkovský crossmarathon 2012

Maraton, který se běhá nejblíže mému rodnému bydlišti :-). Na start to mám jenom zhruba sedm kilometrů. Běžela jsem ho prvně už loni, letos to tedy bude podruhé, celkově podvacáté :-). Nádherná příroda, skvělí pořadatelé, perfektní organizace. Těším se.

Sobota 9.6.2012

Ráno se do Jirkova nechám odvézt (téměř po roce jsem zase jednou jela autem). Zaplatím startovné, vyfasuji symbolické číslo 42 pro 42 kilometrů a už se pomalu řadím na start. V devět hodin vyráží na stejnou trať cyklisté, o deset minut později my běžci.

Prvních pět kilometrů rovinka, pohodička, popovídání si s ostatními. Prostě ideální rozklusání.


První občerstvovací stanice a začínáme stoupat. Trháme se a každý si už běží to svoje. Je tu nádherně!!! Letos došlo k pozměnění trasy právě v této části závodu. Zatímco loni ačkoli se běželo dlouho nahoru, moc mi to nepřišlo, letos je stoupání podstatně prudší. Vzpomínám na loňský závod Perštejn - Klínovec, ale dneska to bude i z kopce :-). Předbíhám poslední účastnici závodu cyklistů. Na záda mi dýchá Gábina (vyklusává devadesát kilometrů z předešlého týdne :-)). Prý to nejhorší teprve ještě přijde. Houbelec, občerstvovačka na dvanáctém kilometru, ještě kousek do kopečka a je to.

Místo na Lesnou odbočujeme doprava. Pro změnu je to teď chvíli z kopečka. Nohy se krásně uvolní a opět pořádně rozběhnou. Znovu se sbíháme, povídáme. Je to moc příjemné, paráda :-). Po chvilce odbočka zpátky na Lesnou. Co jsme si seběhli, vybíháme zpátky nahoru. Travička, nádhera. Šestnáctý kilometr a prvně vidím Radima. Má mě dneska doprovázet na kole. To bylo řečí jak bude rychle nahoře... Říkám mu ať vyjede dopředu na kopec, tam počká a udělá nějaké fotky. Realita: ujel dvacet metrů a takhle to dopadlo:


Lesná, náš nejvyšší vrchol, od teď už je trasa totožná s loňskou. Nejhorší mám za sebou, už budeme převážně klesat. Na občerstvovačkách piji vodu s ionťákem, který jinak nemusím, ale tenhle mi nějak nevadí. Asi je víc ředěný :-). Pomalu začínám stahovat a následně předbíhat běžce před sebou. Tempo z kopce mám opravdu rychlé. Zákon o kuličce (do kopce ztěží, dolů nejrychleji) dnes prostě funguje. Zvláštní, že loni tomu zde bylo právě naopak. No každopádně příště už bych mohla být kompletní. Frčet nahoru i dolu :-). 



Tady bych si moc přála bydlet!!!


Během stoupání mě předběhl Kostka. Teď se dostávám před něj a utíkám mu, jenže ne na dlouho. Druhé největší stoupání je tu a Kostka mě znovu dobíhá. Strašně šoupe nohama!!! Je to opravdu děsný!!! Nedá se to poslouchat a tak přidávám rychlostní stupeň a definitivně mu pro dnešek unikám.

Na útěku před Kostkou:


Do konce závodu zbývá třináct kilometrů. Čekají mě vesničky Mezihoří, Radenov, Blatno, Šerchov a Březenec. Na kole jsem tudy jela nespočetněkrát. Před každou vesničkou je malý kopeček, jenž na kole vyjedete zadarmo a ani ho nepocítíte. Při běhu je tomu však naopak :-). Je třeba kratšího kroku, větší frekvence. Běží se mi parádně. Tempo zběsilé, krize žádná, nic nebolí, krajina s výhledy nádherná, moc se mi to líbí!!! :-)

Pozdrav z jedné z vesniček:


Předbíhám jednoho běžce za druhým, je jich celkem dost. Mj. muže, který cinká a chrastí. Tak tebe taky poslouchat nehodlám. Šup další rychlostní stupeň!!!


V Radenově mě stíhá krátký, zato velmi prudký a vydatný slejvák :-). (Asi tradice, loni pršelo taky.) Z Blatna je to posledních sedm kilometrů, které jsou jako jediné z celého závodu značeny jednotlivě. Pořád běžím strašně moc rychle, je to super, úplně letím.


V Březenci poslední občerstvovačka. Do cíle necelé tři kilometry. Jak jsme běželi pořád buď jenom nahoru nebo dolů, bylo to ok, ale teď je kousek po rovině a nohy si s ním moc neví rady. Naštěstí není dlouhá. Poslední seběh, ještě jednoho běžce vezmu a čeká mě posledních sedm set metrů do cíle podél přivaděče. Ty jsou nejtěžší, protože zase vedou po rovině :-D. Kousek před cílem přidám a je hotovo :-).



Jubilejní dvacátý maraton mám úspěšně za sebou. Dnešním dnem se Jirkov definitivně zařadil vedle Mnichova mezi moje nejzamilovanější maratony. Krásné je to samozřejmě pokaždé, ikdyž Berlín ani Chřiby mě již více nelákají. Ale Jirkov, ten je z kategorie opravdu elitních! Nebude-li mi v tom nic bránit, budou mě tu v budoucnu pokaždé mít.

V cíli se převléknu, převezmu ocenění (vyhrála jsem svojí kategorii), nechám si hodněkrát dolít od malé pořadatelky Natálky kelímek vodou (nechtěla nám věřit, že máme vodu velkou až do nebe :-)), poděkuji milým a dobrosrdečným pořadatelům, řeknu že příště zas ;-), pogratuluji si s několika ostatními běžci, vezmu kousek jablka s pomerančem a vyrážíme sedm kilometrů domů po svých :-). To já totiž nejradši. Někdo chodí na masáže, já chodím pěšky. Někdo bere protikřečové tablety, já ráno před závodem posnídám jahody... :-)

Cestou z Jirkova do Chomutova se stavíme v Kauflandu pro něco slaného k jídlu. Oblíbených mandlí v karobu se dnes nedotknu, tělo chce sůl, má jí mít :-). Ve stínu stromů pak na kameni s výhledem na nejvyšší bod dnešního závodu v dáli posvačím :-).


Po stezce pokračujeme pěšky dál. Na závěr si ještě sedám na kolo a upřímně nic krásnějšího po závodu člověk nemůže udělat. Je to tak příjemný!!! :-)

Tolik toho na pimu nedostanu :-). (Jenom škoda, že na památečních skleničkách není uveden ročník. Za chvíli tak budu mít sadu pro celou rodinu :-).


Ještě jednou děkuji organizátorům závodu. Dělejte to dál, děláte to dobře! A jak už jsem říkala, příště zas :-). Naše Krušný hory jsou totiž nejkrásnější.