úterý 15. května 2012

Prague International Marathon 2012

Čtvrtek 10.5.2012

V osm ráno vlakem do Prahy na otočku vyzvednout věci do Expa. Prvně jedu RegioJetem a normálně mají fakt mátový čaj - jenom lístky zalitý horkou vodou! Výborný! Ne jako ty humusácký čaje z automatů, s tím to nemá nic společného :-).


Takhle to vypadá deset minut před otevřením maratonského Expa na pražských Holešovicích:

  

I tady se stojí fronta :-). Uvnitř přebírám startovní balíčky pro sebe na hlavní závod a zároveň i pro část rodiny, která se zůčastní doprovodného programu. U stánku celozrnného pekařství pozdravím, hezky se usměju a nic. Slečny na mě koukají, nic neřeknou. Když neumíte prodávat, tak si trhněte nohou. Jdu pryč. Ještě mířím na druhý konec Expa vyzvednout trička a batoh. Na výběr je zelený, červený, tmavě modrý, světle modrý, růžový a šedý. No jeden jsem si nakonec z té bohaté nabídky vybrala :-). Paní, co u stánku prezentuje Mnichovský maraton, nabízí takové ty tyčinkové preclíčky. Trošku pochybuji, že je opravdu z Mnichova, protože delikatesní německé preclíky a to, co nabízí ona, je velký rozdíl. Nemůže se divit, že tam nikoho nenaláká. Podvodnice. Soutěž tu letos snad žádná neprobíhá. Loni se tipovalo kolik lidí expo navštíví a já vyhrála poukázku na nákup brýlí značky Relax v hodnotě tisíc korun. Přišla mi v srpnu a měla platnost do konce července. Pořadatelé se omlouvali, že jim to je trapné a ... do dneška ji nemám.... 

Na nádraží si ještě koupím kukuřičnou placku v Bio Pontu a honem zpátky do Olomouce na spinning a běhat :-).

Neděle 13.5.2012

Po třech hodinách spánku ve tři třicet budíček, ranní rozcvička a s Radimem na vlak. V Praze máme sraz s mojí maminkou a bratrem. Každému rozdám tričko s číslem na rodinnou procházku, bratrovi s předstihem popřeji k narozeninám, mamince k dnešnímu dni matek a jdu se připravit na závod. Volím dlouhý rukáv a na něj tílko. Není ani teplo ani zima, takové nezáživné nic :-(. Do toho fičí lehký vítr - příjemná klimatizace.

Odchod na start:

 
Do startovního koridoru se musí zase přelézat přes zátarasy. Nevím co je za problém nechat v každém koridoru kousek otevřený. Ještě jsme ani nevyběhli a už je to o zranění! Jestli je člověk ve správném koridoru tady nikdo nekontroluje, je možné se postavit kamkoliv. Dokonce i turisti se tu mezi námi motají... Skočím si na záchod a zařazuji se sice víc dopředu než bych měla, ale jsem ráda, že jsem se sem vůbec nějak dostala :-). Pán mi říkal, že jsem průbojná. Jo ono to jinak nejde. Do zadu už se cpát nebudu. Na zahraničních maratonech stejné kategorie jsou jednotlivé koridory naopak přísně střeženy a nikdo nepovolaný se do nich nedostane.

S devátou hodinou začíná znít Vltava, ta nezáživná klasická :-(. Proč zas nedali Hejče v moderním pojetí, ten je lepší! Hned za mostem hraje první kapela "Běžte doleva, doprava..." a pořád dokola. Já tedy s davem doleva :-). Na konci Karlova mostu nám nad hlavami lítá kamerka. Kluci říkají, co kdyby jí zrovna došly baterky :-). Na čtvrtém kilometru asi tak deset metrů před sebou vidím v zářivě žlutém tričku běžet naší Marušku Thumsovou. Jako pozdravila bych jí, ale zrychlovat kvůli tomu nebudu :-). Postupně mi tak zmizí v dáli.

Další kapela zpívá "kdybych byl kovářem...". Tak tím já rozhodně nikdy nebudu. V tom mám jasno :-). Ani se nenaději a už probíhám na dvanáctém kilometru Pařížskou ulicí. Měl by mi tu fandit zbytek výpravy, co už má za sebou rodinnou procházku, ale nevidím je (oni mě také neviděli). Kabáti na čtrnáctém kilometru: "Nepospíchej..." beru si to k srdci a pouštím vodiče na čtyři hodiny. Mě ty chvátači zepředu stejně pohltili, ač jsem se bránila. "A moje Šárka se mnou spí..." to asi není Vojtek originál, nebo jo?

Běžíme nábřežím a tady mě to baví, protože můžu koukat na běžce v protisměru, kteří na mě v tuto chvíli mají náskok osmi kilometrů. Holkám juniorkám se to běží, když jdou jenom čtyřku :-). Ještě stihnu zahlédnout svoji spolužačku Míšu Mertovou a už odbočujeme doleva. Šup jedna smyčka, šup druhá smyčka a probíháme Andělem. 

Od začátku mám hlad jako blázen. Kukuřičný piškoty s jablkem, lehce stravitelný... To nebylo úplně ideální, už ve vlaku jsem je měla určitě strávený. Příště návrat k vločkám :-). Klasika. Kdyby aspoň na těch občerstvovačkách něco NORMÁLNÍHO bylo. Kousek chleba se sýrem třeba. 

Po celý závod jdu z krize do krize a světe div se, všechny úspěšně překonávám. Když už to vypadá, že nemůžu, tak se rozjedu a jde to, pak si zas myslím, že to definitivně nepůjde a ono to znovu jde :-). To je super!

Z jedné takové se zrovna dostávám na dvacátém osmém. Na třicátém třetím mě mají opět čekat, tak musím hezky a v pohodě běžet :-). Nejsou tam. Neviděla jsem je (oni mě také ne). Ale viděli vodiče na čtyři patnáct, který běžel kousek za mnou, takže to bylo těsné. Zdrželo je hledání nějakého Nebe na Václavském náměstí. Nic to ale nemění na tom, že si říkám, co když budou někde dál a tak pořád frčím :-). Žene mě to vpřed stejně jako fiktivní pětistovka letos na ostravském novoročním maratonu :-D.

Někde na třicátém kilometru intenzivně povzbuzuje fanynka. Z hlasu je poznat, že už tu nějakou dobu je. Křičí všechno možné, včetně kouzelného slovíčka "vydrž"! Děkujeme moc. Je to světlá vyjímka. Jinak je atmosféra závodu mdlá. Vytváří ji centrum města, diváci nikoliv. Škoda. Kapely taky nic moc kromě "Kabátů" a muziky na sedmém resp. třicátém šestém. S Vídní ani Frankfurtem to nelze srovnávat.

Kluk volá známým, co na něj v cíli čekají, že si ještě počkají, protože už jenom půjde. Kluku, kluku...

Na druhé straně nábřeží si nejsem úplně jistá jestli jsem na maratonu nebo rodinné procházce. Kličkuji mezi nimi. Na čtyřicátém ještě do toiky. Njn, když nehoníte čas, je to luxus. Můžete cokoliv :-).

Finiš v Pařížské ulici není drtivý, jenom prostě zrychluji. Dvě stě metrů před cílem beru českou vlajku (konečně jsme se viděli) a po modrém koberci mířím po devatenácté (a přímo tady po třetí) do cíle. 

 

 

Tam mi hned gratuluje ředitel závodu Carlo Capalbo. Fotím se. Dostávám medaili, fólii, drobné občerstvení. Potkávám zde svoji spolužačku z Olomouce v roli dobrovolnice, tak prohodíme pár slov. Jak vycházím ven z koridoru je mi líto, že už je to zase pryč. Hrozně rychle to uteklo. BYLO TO MOC BEZVA :-)!!!


Sprchuji se opět s nahatýma chlapama s cvrklýma penisama v ledové vodě... Na tom by taky chtělo trochu zapracovat, Carlo. Padá na mě únava, jak jsem nevyspalá a dobře vysportovaná. Tak už jenom do Country Lifu. Loučíme se s maminkou a bratrem, a s Radimem se vracíme vlakem do Olomouce. Večer ještě zjišťuji, že jsem vyhrála aukci na Aukru. Další tričko za pár korun :-).

Pondělí 14.5.2012

Zase mi to ráno běží skoro samo :-). Prostě to jde no. Nebolí mě vůbec nic, jenom kolena dostala zabrat.

pátek 11. května 2012

Léto dětí v Olomouci

Turnus I3:    27.8. - 31.8.2012

"V rytmu olympijských her"

Milí sportovci, také se chystáte koukat na letošní letní olympijské hry, které budou v Londýně? A co si to všechno raději vyzkoušet naživo? Na týden se staneme českými olympioniky. Nejprve si navrhneme slušivou kolekci oblečení a hned poté vyrazíme směr olympiáda. Vyzkoušíme si různé sporty, zasoutěžíme si například v atletickém víceboji, ale čeká na nás třeba i vědomostní kvíz… Tak co, pokusíte se se mnou získat alespoň jednu olympijskou medaili?

Turnus E11:    30.7. - 3.8.2012

"Prázdninový cyklotýden pro všechny"

Hurá všichni na kola a ven do přírody! Během prázdninového cyklotýdne projedeme celé olomoucké okolí, které nabízí tolik krásných míst. Když nebudeme moct, zastavíme se na piknik a doplníme energii, zahrajeme si zábavné hry a pak budeme pokračovat dál v naší jízdě. Získáš další vědomosti o svém městě, poznáš nové kamarády, strávíš pár dní na čerstvém vzduchu, ale především s námi zažiješ spoustu legrace! Tak co, přidáš se?