úterý 3. ledna 2012

Ostravský Novoroční Maraton 2012

Propozice slibovaly originální diplom s logem závodu pro každého účastníka, finanční odměny, tombolu, teplé sprchy, ...

Po 2.1.2012

... a tak jsem se v pondělním ránu po pouhých pár hodinách spánku a s namoženýma nohama z předchozího dne ocitla prvně v životě v Ostravě. Je ošklivá přesně tak, jak jsem předpokládala :-). Při čekání na zdejší tramvaj si všímám dvou postarších chlapců, z nichž jeden žmoulá v ruce kousek papíru s informacemi jak se dostat... no ano, tam kam mířím já, na start závodu do Výškovic. Když uslyší, ža příští stanicí bude Stodolní, na chvíli zaváhají jestli raději nevystoupit už tady, ale nakonec všichni tři společně dorazíme k oné šílené restauraci U Bohuša. No restauraci... feťácké doupě je to!!! Jak si může někdo dovolit uspořádat prezentaci na takovém místě nechápu. Fuj! Humus fakt! Otáčím se a jdu si raději sednout ven. Ještě, že letos není zima.

Po nějaké době se vracím zpátky dovnitř. Je to nezbytně nutné, potřebuji své startovní číslo. Smrad mezitím na chvíli přebil hřejivkový odér. Číslo mám, všichni závodníci se chůzí přesouváme na kilometr vzdálený start v Bělském lese, kde si dnes sedmnáct z nás dá celkem osmkrát více než pětikilometrový okruh. Batohy odkládáme do altánku a už se startuje. S námi maratonci vybíhá i několik půlmaratonců, desítkářů a canicrossařů.

Zorientovat se na vytyčeném běžeckém okruhu je skutečně tvrdý oříšek. Pere se s tím spousta závodníků. Někteří míjí odbočky a utíkají ven z trati, aby se vzápětí vraceli zpátky, jiní, jako třeba já a pár běžců kolem mne, přebíháme zase jinou odbočku, a tak si to zkracujeme o zhruba pěti set metrový ocas. Dvě hokly, co běžely před námi, nás najednou předbíhají zezadu. Kde se stala chyba? :-( V druhém kole, kdy už běžím sama, si uvědomím kde a hned v tom následujícím třetím proběhnu ocas dvakrát po sobě, ať mám klid na duši. Uběhnout maraton a nebýt to maraton, to by prostě nebyl maraton a taky by se jednalo o podvod (snad to tak cítili i ti běžci, co to v prvním kole nechtěně přehlédli se mnou). Možná by bylo fajn pro příště připravit nějakou mapku...

Co se týká občerstvení, jsem trošku zklamaná. Za necelé dvě stovky startovného prostě očekávám, že pro mě pořadatel připraví aspoň dostatek vody. No, voda není, jen ionťák ze tří erárních plastových kelímků pro všechny. Dvakrát se dokonce dočkám i čaje. Pak už si mířím do batůžku pro svojí vodu, protože prostě k dispozici nic není... Pokud organizátor nechce zatěžovat životní prostředí či má jakékoliv jiné důvody, není přeci problém vzkázat závodníkům ať si přinesou vlastní hrneček, na něj napíší své startovní číslo a co si do něj přejí nalévat. Stačí být jen trošku kreativní, ne? ;-)

A jak se mi běží? Trošku se obávám, že pro mě bude patnáctý kilometr konečnou, ale naštěstí není. Ve čtvrtém okruhu si říkám, co to nezměnit jen na půlmaraton, ale ne, to bych přeci nebyla já :-). Dávám si pár rozinek a páté kolo prolétnu snad nejrychleji ze všech. Nějak ožiji. Okruh už mám zmáknutý, po úvodních nepříjemnostech bych ho teď zvládla i poslepu. Inu připravoval ho člověk, který tu běhá třikrát denně, tak je to pro něj brnkačka a pro nás přeci taky. Třicet dva kilometrů a já stále běžím. Těch posledních deset je opravdu výživných. Zpomaluji v tempu, ale stále běžím. Skončím dnes druhá ze dvou žen :-). Závěrečné kolo se vleče, ale já bojuji a jsem tam. Konečně poslední :-). Neuvěřitelné, ale čeká na mě v cíli vítěz závodu. Sice ne s kyticí, ale zato s fotoaparátem.

Beru si batoh a jdu se co nejrychleji převléct do suchého. Zakusuji knackebroty se sýrem, tělo si žádá sůl. Vyhlášení opět U Bohuša :-/. Místo finančních odměn (měla jsem dostat pětistovku - už v průběhu závodu si plánovala, jak si za odměnu dopřeji něco dobrého, že nám doma dochází prací prášek, ...) dostáváme každý věcnou cenu v tašce a jako kompenzaci startovné na příští rok zdarma!!! :-D Sponzor si to prý tři dny před závodem rozmyslel a slíbené prostředky na finanční odměny nedodal. Teplé sprchy nebyly (prý za to může místní škola), originální diplom s logem závodu (který by mě potěšil nejvíc) mi nikdo taky nedal a jestli byla tombola netuším. V Bohušově doupěti se opět začalo fetovat a já musela předčasně uprchnout. Zdraví je pro mě naštěstí na prvním místě. Ale mám takové tušení... no, že prostě asi nebyla :-).

Co by se muselo stát, abych sem přijela znovu? Trať je běhavá, převážně po měkkém povrchu, líbila se mi. Pořadatelé jsou moc milí a fajn lidé, ale respektovat kuřáky já rozhodně nikdy nebudu.

St 4.1.2012

A je to tady! Jsem na druhém místě letošních maratonských tabulek :-).