neděle 17. července 2011

Horský běh Perštejn - Klínovec 17,2 km převýšení 904 m 2011

Sobota 16.7.2011

Hodinu před závodem přijíždíme se Zdeňkem do Perštejna, kde se přihlašuji na závod. Zdeněk dělá doprovod, celé si to se mnou jen odkluše.

11:00 - závodníci čekají na start, na kterém mj. stojí i reprezentační běžec na lyžích Lukáš Bauer. Skromně v druhé, třetí řadě, nikam se nehrne. 11:02 - závod odstartován a jde se na to! :-) Vybíháme hned nahoru, nutno podotknout, že až na dva seběhy běžíme stále do kopce. Úvodní pětikilometrové stoupání je pro mě nejnepříjemnější částí závodu. Jsem zvyklá rozklusávat se vždy během úvodních kilometrů. No a jak jsme dnes vyrazili okamžitě nahorů a já nebyla dostatečně rozběhaná, nohy jsou těžší a jde to s nimi obtížněji.

Běžím poklidným tempem tak, abych to udýchala nosem, pohoda. Nááádherná krajina Krušných hor, horké letní počasí, kolem mě funící běžci. Nemá to chybu :-). Na konci tohoto stoupání je umístěna první občerstvovací stanice, naprosto správně. Beru dva kelímky s vodou. Prvním chladím zátylek, druhý vypiju. Sice jsme již nabrali nějakou tu výšku a měli tak běžet po vrstevnici, ale vybíháme další dvě stoupání. Devátý kilometr závodu a v dálce je již vidět Klínovec - náš dnešní cíl :-).


Druhá občerstvovačka a příjemný seběh po asfaltce. Tady se mi běží moc dobře, uvolněně :-). 10 km za 1:13:40 :-). Jedenáctý jako jediný nevidím, s o to větší radostí vítám dvanáctý :-). U Meluzíny odbočujeme z asfaltky znovu do přírody, do konce zbývá pět kilometrů. Potkáváme z cíle se vracejícího cyklistu. Vyrazil na kole minutu před startem a na Klínovec dorazil pouhé dvě minuty před vítězným Bauerem. Ten měl čas 1:13 a já si plánuji doběhnout přesně o hodinu později. Zase to stoupá, je vedro a mám žízeň. Následuje druhý seběh, poté opětovné stoupání po Dámské. Žízeň sílí. Chybí tu třetí občerstvovací stanice! :-o Naštěstí cestou míjíme studánku, a tak piji vodu přímo z ní :-), moc mi chutná. (Později zjišťuji, že u Meluzíny byla skutečně třetí občerstvovací stanice, avšak voda došla příliš brzy. Nedostalo se tak na všechny závodníky. POŘADATELI, dej si na to příště pozor a zajisti dostatek vody pro všechny!!!)

Sedmnáct kilometrů za námi a zbývá posledních cca 200 m po sjezdovce vzhůru. Přecházím do chůze. Zhruba v polovině sjezdovky cvaká fotograf a tak se ho hned ptám, kde že budou fotky - no a tady jedna vskutku je:


Posledních sto metrů prudkého stoupání. S úsměvem samozřejmě :-). Předcházím postarší pár s nordic walking holemi. V závěru se ještě rozbíhám a finišuji v čase 2:13 tak jak jsem chtěla. Symbolicky hodinu za vítězem. Mooc se mi to celé dnes líbilo, jen se nemohu zbavit pocitu, že to zase bylo nějaký krátký :-). Převlékám se do suchého a zjišťuji ztrátu náušnice :-(. Zůstala holt holka někde na trati. Ještě se podívám na vyhlášení, zatleskám vítězům a jedem domů. Škoda, chuť seběhnout si to dolů by tu byla :-).

Neděle 17.7.2011

Trošku ze včerejška cítím nohy. Po hodinovém ranním proběhnutí jsou zas čerstvé a svěží. Miluji tahle moje rána! :-)

Chomutovská hodinovka 2011

Sobota 9.7.2011

Nevím čím to, ale celý týden jsem byla nemocná, což je u mě jev zcela nestandardní. Znamenalo to jen ležet a nic nedělat - a to se opravdu nedá. Pro člověka zvyklého denně se hýbat naprosté utrpení! V sobotu, kdy už to mělo být opravdu důkladně vyléčeno, jsem vyrazila na start tradiční "Chomutovské hodinovky"

Tepovka mi však půl hodiny před startem ukazuje vyšší hodnoty než obvykle a předzávodní nervozitou to rozhodně není! Ajaj, to nebude úplně dobrý... a taky že není.

V 10:00 start. Za velmi teplého a slunečného počasí se dává do pohybu celé startovní pole, které čeká hodinové kroužení po místním škvárovém hřišti. Nohy mám ztuhlé, celé takové nějaké těžké. Jako dva kůli, co se obtížně snažím rozběhat. Zpočátku mě také bolí okostice, ale ty zhruba po dvaceti minutách povolují. Celkem dost kašlu. Je vedro, můj organismus unaven a oslaben, bojující se zbytkovými viry.

Co se týká mého pořadí, běžím si po celou dobu tradičně svým konstantním tempem. Jen mě to celé dnes zmáhá :-(. V patnáctém kole předbíhám poslední závodnici své kategorie, jenž nezkušeně přepálila začátek. Ke konci závodu mě navzdory příliš teplému počasí přepadá zima. Zas to není dobrý... :-(.


Hodina za námi. Uteklo to hrozně rychle, vždyť se taky jednalo o můj letošní nejkratší závod. Končím předposlední ve svém antiosobním rekordu, vyklusávám bosky dvě kolečka a mizím domů ještě trochu poležet :-(. Cestou si kupuji výborný vanilkový sojový nápoj od Alnatury, člověk se přece vždycky musí nějak odměnit a nespoléhat se, že to udělají jiní. Letitá tradice sice velila koupit si po každé "Chomutovské hodinovce" hruškový džus, ale dnes ho měním za soju :-). Tahle tradice vznikla před hodně lety, kdy jsem ještě honila uběhnutou vzdálenost a končila tak na bedně. No a za vyhrané penízky kupovala zmíněný džus :-). Dnes penízky nejsou vyhrané, ale nápoj zůstává ;-).

Úterý 12.7.2011

Tři dny po závodě při svém ranním hodinovém příjemném kroužení po dráze svůj sobotní výkon s přehledem překonávám. Už je vše ok :-).

pátek 1. července 2011

M. D. Triatlon 2011

Sobota 25.6.2011, Prunéřov

Svůj první triatlon jsem absolvovala v roce 2003. Dnes nastal okamžik rozšířit svoji účastnickou sbírku právě v této oblasti :-).

V místě konání, Prunéřově, se pohybuji již od rána a neustále se klepu zimou. Teploměr za oknem ukazoval sotva 15°C. V tomhle mám jít do vody? Zima, zima, zima - miluji ji, ale lézt v ní v plavkách do ledové vody... No nic, ukládám věci do depa a po výkladu trati se přesouvám ke koupališti, kde za nedlouho závod odstartuje. Zpoza mraků chvilkami vykukuje sluníčko, tudíž zima už není tak velká jak se zdála býti dopoledne.

13:15 - odstartoval do plavecké části první závodník. Startuje se intervalově, takže na řadu přicházím zhruba po patnácti minutách, někde uprostřed závodního pole. Se startovním číslem 125 vyrážím s chutí do vody. Deset vteřin po mě pan doktor Pirk, který mi v zápětí ukazuje svá záda. Plave se na ne zcela napuštěném koupališti, což znamená kus běžet a až poté začít plavat. Plaveme k obrátce, celé to nemá více než 150 metrů :-). Nejprve zažívám ledový šok, za obrátkou už je mi to ale celkem příjemné. Místo svého oblíbeného znaku (jediného stylu, který umím velmi dobře, u ostatních se musí dýchat do vody, což stále ještě bohužel neovládám, prostě mi do nosu pořád teče, ani klipsny nepomohly...) volím prsa. Je to kousek, není to tedy žádný problém. To už ale zase vybíhám z vody, obouvám boty a běžím do depa, kde si oblékám tričko s krátkým rukávem (překvapivě nechávám ležet původně plánovanou ještě jednu vrstvu, přeci jen je mi o něco tepleji), krátké elasťáky, přilbu a jde se na bicyklistiku :-).


V propozicích se píše, že jakékoliv jiné než horské kolo je na tuto trať nevhodné. Horské sice mám, ale přeci jen na kole preferuji silničku, terén moc nemusím... Začínáme první dva kilometry po silnici, po nichž následuje úvodní výživné stoupání přes blátíčka, kamínky atp. ;-) Tou dobou už se přede mne dostávají mužští závodníci sténající jako před skonáním. To já jedu v pohodě, na vrcholu se kochám nádherným výhledem a při sjezdu - opět přes šutry apod. - brzdím až mě z toho bolí ruce. Od soupeřů slyším jen "zleva, zprava" a frnk. Pak zas dlouhé stoupání po silnici, nájezd do terénu, nějaká ta stoupání, klesání. Do cíle cyklistické části zbývá pár kilometrů, když mě čeká opravdu prudký sjezd přes kořeny a kameny. Se slovy "zdraví nadevše" slézám z kola a sjezd scházím po svých. Vsadila bych se, že jako jediná :-). Přede mnou prunéřovské elektrárenské panorama, po osmnácti kilometrech dojížím do depa, kam odkládám kolo s přilbou a jdu se na závěr ještě trošku proběhnout :-).

Z běžecké části jsem naprosto nadšená :-)! Běží se tři okruhy, celkem asi 5,5 km. Převážně po krásně posekané a měkké travičce s jedním krátkým stoupáním v každém okruhu. Přesně pro mě :-). Má to jedinou chybu - je to moc krátké :-(. Vydržela bych tu kroužit snad až do rána. V poklidu, je to moc příjemné. Na soupeře se usmívám, ale jen málokdo mi úsměv také oplatí. Většinou jsou to samí štvanci honící se za - nevím za čím... ? S úsměvem probíhám i cílovou bránou a mám to celé za sebou. Můj druhý triatlon zdárně dokončen :-).

Ráno jsem měla odvoz, nazpátek však budu muset na kole, proto se nesprchuji, jen převlékám do suchého. K jídlu nám dali poukaz na řízek s bramborem, a tak úspěšně prosím o malou obměnu. Dostávám napůl brambory a napůl zeleninu :-). Pan Pohlreich by si tu nepochutnal... :-)

Téměř dvě hodiny čekání na závěrečnou tombolu a já opět, oblečena do všeho co mám s sebou, mrznu. Obloha se znovu zatahuje. Tombole předchází vyhlášení vítězů závodu, mezi nimiž naštěstí nejsem resp. jsem, ale z úplně jiného pohledu než je dosažený výsledný čas :-). Naštěstí, protože tahat se s lahví sektu, kterou každý, kdo je na bedně získává, na kole domů by se mi fakt nechtělo... A pak ji stejně někomu věnovat. Upřímně, takovéto ceny pro mě motivací rozhodně nejsou :-). Kdyby tak dali třeba diplom... Tak je to tady! Tombola :-)! Ačkoliv jsem do ní vkládala své velké šance, nic nevyhrávám :-( Nevadí, jede se domů.

Vyrážím směr Chomutov, cca 15 kilometrů. Nejdřív podél přivaděče po rovinaté lesní cestě hnána štěkotem psů střežících objekty, teď se jednat o závod, tak jsem jednoznačná vítězka :-)! V obci Zelená už jsem z těch psů tak vyklepaná, že odbočuji na "hlavničku" (označení pro hlavní silnici pana doc. Lehnerta :-) a v poklidu přijíždím spokojená domů. Nic mě nebolí, absolutně necítím, že bych dnes byla jakkoliv fyzicky aktivní. Bylo toho málo :-(. Dávám si výborný malinový koktejl (včera jsem byla na babiččině zahrádce), k tomu horké bio kakao pro zahřátí :-).

Neděle 26.6.2011, Brno

Cestou do Olomouce se stavuji v brněnské Berushce, abych si konečně dopřála něco pěkného na sebe. Slibuji si to dva roky, tak jsem se konečně dočkala. Sice nabídka nic moc, pražská je podstatně lepší, ale mám jedny nové kraťasy a tři trička :-). Tak aspoň tak.