úterý 21. června 2011

Olomoucký půlmaraton 2011

Pátek 17.6.2011, Olomouc

Den před závodem se vyrážíme s Drahým prvně podívat na farmářské trhy a jsme z nich nadšeni. Stánků sice není mnoho, ale to nevadí. Dáváme si oba mošt, já vybírám kukuřičný koláč, Drahý sýr bez chemie a nakonec se vyřádíme u stánku se spoustou cukrátek, která se nabírají do misky a poté se platí za váhu - to pro tchýni, aby taky měla trochu radosti v tom svém televizně-sedavém životě.

Poté se přesouváme do Green baru na oběd. Dáváme si okurkový salát se zákysem a koprem, mrkvový salát s oříšky, brambory se šafránem, seitan steak s lilkem, zeleninovou paellu a na závěr jablečné pyré s třešní. Proč si jednou za čas nedopřát? :-) Drahý tu byl poprvé a moc se mu tu líbilo. Prý už nebude vařit a budeme chodit jenom sem.

Následuje návštěva půlmaratonského expa, které se mezitím otevřelo. Před jeho branami potkáváme naší Jitku Bělohlávkovou s domácí Petrou Kamínkovou domlouvající si taktiku na zítřejší závod (upřímně nechápu jakou, stejně jí Kamínková hned frnkne). Uvnitř přebírám startovní obálku, se kterou se nekonečně dlouho procházím po koberci sloužícímu ke kontrole čipů, abychom se následně s místním technikem dobrali k závěru, že mi slečna v expu přidělila pánské číslo 52 namísto mého dámského F52. Záměna je tedy vyřešena, ale jestli tohle slečny udělaly více závodníkům... Později navíc zjišťuji, že v obálce chybí avizovaná informační brožurka. No nic, prostě Olomouc, co bychom chtěli... :-)

Sobota 18.6.2011, Olomouc

Den závodu. Nejraději startuji hned ráno, při Olomouckém půlmaratonu si však musím počkat až do 19.té hodiny večerní. Protože má dnes Drahý noční, nepoběžíme spolu letos Rodinný běh, proto vyrážím sama až po páté odpolední směr Horní náměstí. Procházím reklamní stánky prodejců, nic extra mě nezaujalo, takže beru stejně jako letos v Praze na PIMu bílý Volkswagen balonek a sedám si ke kašně. Ještě je čas.

Obloha pod mrakem, začíná trochu foukat. Je mi zima a činím zásadní rozhodnutí. Svlékám tílko abych ho vyměnila ho za mikinu. Batoh do úschovny a hurá zařadit se do startovního koridoru. Taktika přihlásit se ihned po otevření registrace, mít nízké startovní číslo a tím pádem vybíhat z prvního sektoru "A" hned za elitou se vyplatila - letos se mě totiž netýká tzv. "Pavelčákův špunt" :-). Balonek pouštím pro štěstí k nebesům. Ještě se rozhlížím kolem sebe abych se ujistila, že jsem jediná co poběží v mikině, všichni kolem tílečka. Na převléknutí je už teď pozdě, však ono se počasí během dvou hodin může ještě vyvinout všelijak a sluníčko rozhodně svítit nebude.

Startovní výstřel, vynikající Hejč s Vltavou a jdeme na to :-). Rozbíhám se v klidu, prostě standardně tak, aby mi to bylo příjemné :-). Spousta závodníků jde logicky přede mě. Přeci jen startuji zepředu, ale nehoním žádný čas, každopádně "nešpuntuji" a plynule si běžím. Míjí mě postupně vodič na 1:30, 1:40, zhruba na 3. km 1:50 a tam se moje pozice ustáluje. Do 5. km běžím kousek za vodičem, no kdybych chtěla "jít" dnes na osobák mám ideální příležitost se ho držet, ale já přece časy nehoním, honím jen krásné pocity slasti, navíc týden po mém 12. maratonu (to je hloupá výmluva co :-)). Na první občerstvovačce piji ionťák, pak už jen vodu. Nedělají mi tyhle chemický nesmysly prostě dobře no, jak na ně nejsem zvyklá, tak mi nesedí a slazený čaj tu není. Běžím, běžím, běžím, zjišťuji že "Kibetovu zkratku" si letos dáváme všichni :-) Při vběhu do druhého kola začíná lehce krápat, u RCOóčka fandí Ivo Domanský, usmívám se na něj a běžím. Pomalu jako bych byla bez energie, bude to kolem dvou hodin, déšť čím dál tím více sílí, přede mnou vodič na 1:50, za mnou vodička na 2:00.

17. kilometr a něco, co jsem ještě nezažila. Jakési znovuzrození či co. Jako by se mi z nohou uvolnily poslední zbytky kyseliny méčné, nohy se osvobodily, přestaly pociťovat jakoukoliv bolest a začaly se vznášet. Přidávám dva rychlostní stupně. Prší a já letím. Předbíhám jednoho běžce za druhým. Prožívám orgasmus první kategorie. Na světě je nádherně! :-) Při výběhu na most spojující oba parky všechny přesprintovávám až se tomu musím smát. Kluzké "kočičí hlavy", blíží se můj tradiční drtivý finiš. Ještě více zrychluji, pouze na jednoho chlapce v zeleném tričku po mé levici nestačím, jinak proti mě nikdo nemá šanci. Spatřuji i tabuli s výsledným časem - no, paradoxně pouhých 90 sekund za letošním osobákem (také z Olomouce), chtěla jsem běžet rozhodně pomaleji. Za cílovou čárou se mi ani nechce zastavovat. Mám velkou chuť běžet dál, spoustu síly a energie, škoda že ta trať dnes není o něco delší, to by nějaký ten osobák určitě padl.

Dostávám medaili (na krk - hurá, loni to ti "čutálisti" dávali do ruky, asi nevěděli kam to kulaté na šňůrce patří), tašku s občerstvením, k tomu beru tři jablka. Jsem překvapená, že na mě dnes nezbyl žádný banán. Pomeranče jsou klasika, ale že došly i banány? :-( Proto ty tři jablka - abych si to vykompenzovala :-). Převlékám se, usmívám se, je mi nádherně, odcházím z centra dění. Cestou ještě povzbuzuji jednoho z posledních závodníků, těm co si to nejvíce zaslouží už nikdo nezůstal fandit. U Fontány beru jen mattonku, guláš, pivo ani žádné drinky fakt nevedu :-).

Další krásný naplno prožitý den mám za sebou, zítra začíná nový :-). Hrozně se těším na další závod! :-) V noci mi pak ještě dlouho trvá než usnu. Samým vzrušením se převaluji až do tří do rána! No a v pět přichází Drahý z noční, takže jsem zase vzhůru...

Zajímal by vás můj čas? Ale pro ten já přece neběhám :-).
1:53:32 hod. (5. půlmaraton, 2. nejrychlejší)

Fotky ze závodu - bohužel jsem našla jen dvě, zato mužský kolega s číslem 52 jich má celých osm! :-(



A ještě jedna bonusová z "Kibetovy zkratky" v prvním kole: