neděle 9. března 2014

Pečecká desítka 2014

Sobota 8.3.2014

Po zimě, která letos vlastně ani vůbec nebyla, zase svítí odporné slunce :-(. Nemám náladu ani chuť běžet. Při rovinkách se znovu ozve levé lýtko. No nic, tak nebudu rovinkovat a zbývající chvilku do startu jen pobíhám po okolí. Za čas začínající číslem čtyřicet devět je slíbená odměna v podobě sušenek (ty malinové nic moc, ale čokoládové jsou exkluzivní).

První kilometr mám přesně za pět minut. Takhle by to tedy chtělo udržet. Druhý však dávám už za čtyři čtyřicet a přeci jen bych neměla ze začátku tak bláznit. Ostatní většinou dost funí, já jsem v pohodě. Celkem dost lidí předbíhám až se mi podaří spatřit vodičku Jarku na padesát  minut. Bohužel vím, že neběhá úplně konstantně a také to většinou žene o něco rychleji než velí předepsané tempo. Když má člověk formu tak to moc nevadí, ale jinak... uvidíme no :-). Připojuji se k ní a běžíme společně. Někde kolem sedmého kilometru mi však poodskočí a já najednou ztrácím jeden krok, dva kroky, tři... Rychle si však uvědomím, že tohle je jenom krize, tedy běžná součást závodu, takže ji překonám a Jarku docvaknu. Na posledních dvou kilometrech jí pak maličko pouteču.


No a je to. Po šesti letech jsem opět dala desítku pod padesát. To to trvalo, přitom na tom nebylo nic složitého. Tak můžu zase začít stahovat ke čtyřiceti :-). 

V cíli si vezmu vodu, vyklušu a uvědomím si, že mě lýtko při závodě vlastně vůbec netrápilo, takže při určitých tempech asi nebolí. Zato mě trochu tahala zadní strana stehna. To bych mohla vyzkoušet kineziotejpy. Jestli mají kromě té estetické také nějakou jinou funkci. Vezmu si ještě čaj a ochutnala bych i domácí perník, který se v cíli tradičně podává, ale bohužel už není. Tedy je a je ho i celkem dost, akorát v pořadatelském zákulisí :-). Po sprše si tak alespoň počkám na masáž a poté pomalu vyrazím domů, kde zjišťuji, že ze sušenek asi nic nebude, protože čas nezačíná čtyřicet devítkou, ale čtyřicet osmičkou :-).

Žádné komentáře:

Okomentovat